Měla na sobě šaty, které jí dala Ria. Látku, která tolik odhalovala její prsa, jen tak tak zakrývala bradavky a odkrývala stehna. To oblečení, které měla na sobě, tolik nenáviděla.

V jejím pokoji bylo jen služebnické oblečení, ošklivé prosté krátké sukně a krátké těsné topy, které stěží zakrývaly prsa. To, co přinesla Ria, bylo ještě horší.

S lehkým nádechem odevzdanosti si oblékla to, co přinesla Ria. V žádném případě nechtěla další bolest nebo trest. Vyhne se tomu, pokud bude moci.

Trest, který dnes dostala od Riy, stačil a nechtěla další trest od svého pána, protože její tělo už tak pekelně bolelo. Když byla v kuchyni a snažila se umýt nádobí, omylem jeden kus rozbila a Ria ji za to uhodila.

Stála před zrcadlem a zírala do něj. Právě tehdy její oči sjely k nástěnným hodinám a uviděla, že má 3 minuty zpoždění. Ria jí řekla, že ji pán chce ve svém pokoji do 3 minut, a ona teď strávila ve svém pokoji 6 minut.

„Ach bože!! Je po mně,“ zamumlala a vyšla ze svého pokoje k Alfredovu pokoji a ve zlomku vteřiny stála před Alfredovými dveřmi. Bála se tak moc. Řekl jí, aby přišla do jeho pokoje do 3 minut, a ona přišla pozdě.

Právě tehdy tiše zaklepala na dveře a uslyšela slabý hlas: „Dále.“ Při zvuku toho hlasu ucítila, jak jí po nohou přejel chladný mráz.

Vešla dovnitř a uviděla Alfreda sedícího na pohovce v rohu pokoje, jak v rukou drží něco, co odhadovala na úřední složku. Tolikrát viděla svého otce s tímto druhem složky, když byl ještě naživu, a ptávala se ho, co obsahují, a on jí říkával, že obsahují důležité informace o... Otec jí moc chyběl a přála si, aby byl stále naživu.

Alfred upustil složku, kterou měl v rukou, vstal z pohovky a vykročil k Lise, která se teď třásla strachy. „Řekl. Jsem. 3 minuty. Liso. 3 minuty,“ zavrčel vztekle.

„J... já...“

„Klekni,“ promluvil přikazovacím tónem. Zaváhala a to zaváhání ji přišlo draho.

Jeho ruce vystřelily k jejímu krku, přišpendlil ji ke zdi a škrtil ji. Vykřikla bolestí. Slzy ji pálily v očích a klesla na kolena k zemi, jeho ruce stále na jejím krku. Divoce mu zírala do očí.

„Vidím, jak moc miluješ, když jsi trestána, Liso.“ Hlas tichý, spíše šepot, a přesto smrtící, pokračoval: „O co si říkáš, to dostaneš na oplátku.“ Naklonil se k ní, stále ji držel pod krkem. Zaryl své ostré dlouhé nehty do jejího krku, až začala krvácet.

Ztuhla, když cítila krev pomalu stékající z krku. „P...prosím, p...pane, omlouvám se, omlouvám se, prosím,“ vykřikla, když jí projela palčivá bolest. Už tu bolest nemohla snést, bylo toho příliš.

Ani nemrkl. „Když ti řeknu, abys klekla, klekneš okamžitě. Musíš plnit mé rozkazy, Liso, a musíš udělat cokoliv, co řeknu. Vyjadřuji se jasně?“

„Ano, pane.“

Stále jí zarýval nehty do krku a zíral na ni s čirou nenávistí.

„Příště, až mě neuposlechneš, budu tě trestat, dokud nebudeš prosit o smrt.“

„Ano, pane,“ zamumlala, zatímco jí projížděla bolest. Sundal ruce z jejího krku a otočil se k ní zády. Lisa, která cítila takovou bolest, si položila ruce na krk, stále klečíc. Ta bolest byla prostě příliš velká, krk a kolena ji tak moc bolely.

Pokusila se vstát ze země, ale Alfred se hbitě otočil a tvrdě ji udeřil do tváře. Vyplivla krev a přiložila si levou ruku na levou tvář, která pekelně bolela.

„Vstaneš, jen když to řeknu já!“ zavrčel.

Slzy, které Lisa tak dlouho zadržovala, nakonec nechala téct. Zírala na Alfreda s nenávistí v očích a přemýšlela, jaký zločin spáchala, že ji tak nenávidí a zachází s ní jako se zvířetem. Co udělal její otec? Co bylo jeho zločinem, že ona teď trpí? Je snad zločinem být dcerou svého otce? Prostě už potřebovala znát pravdu. Bylo to frustrující, a když se už nemohla udržet, promluvila v trýzni:

„Jaký byl zločin mého otce? Proč to prostě neřekneš?“ vykřikla a pak jí Alfred věnoval ten vražedný pohled. Uvědomila si, co provedla. Právě promluvila se svým pánem hrubě. Ach, v tu chvíli se chtěla propadnout do země. Náhle zavřela oči a čekala na další trest, který jí udělí za to, že s ním takhle mluvila, ale on se k jejímu překvapení ďábelsky ušklíbl.

Prostě miluje vidět Lisu v takové bolesti, dává mu to velké potěšení.

„Neopovažuj se se mnou takhle mluvit. Tentokrát tě ušetřím, ale příště ne,“ promluvil svým klidným, a přesto smrtícím hlasem. Lisa se okamžitě uklidnila, cítila v jeho hlase nenávist. Rychle otevřela oči a sklonila hlavu. „Ano, pane,“ zamumlala.

Alfred od ní poodstoupil a posadil se zpátky na pohovku. „Vstaň a svlékni se.“ Dvě slova, jeden rozkaz. Bez zaváhání Lisa vstala, svlékla si šaty a čekala na jeho další povel.

„Teď ke stolu támhle, nelehej si na něj, jen se ke mně otoč zády,“ přikázal tichým hlasem, výraz mu potemněl a Lisa rychle udělala, co řekl.

Třásla se adrenalinem z toho, co se v místnosti právě stalo, chytila se stolu, chvějící se, a zavřela oči.

Přistoupil k ní zezadu a zkušebně do ní vsunul prst, čímž ji zvlhčil.

Nikdy si nesundal oblečení a ona byla otočená směrem od něj. Nemohla vidět jeho erekci ani žádnou část jeho těla.

Začal do ní tlačit, roztahoval ji, ona zatínala zuby a svírala ruce na stole. Pak se stáhl a vrazil do ní, najednou velmi hluboko, až úplně na doraz. Lisa vykřikla, protože ji tělo ošklivě bolelo, a zaryla nehty do stolu.

Zalehl ji svým tělem a začal do ní namáhavě vrážet. Stůl se otřásal a její tělo vibrovalo silou jeho přírazů.

Jednou rukou jí tlačil na boky, druhou měl zamotanou v jejích vlasech a ona zavřela oči, v duchu se připravujíc na bolest, kterou ucítí, až ji zatahá za vlasy.

Ale on to neudělal, držel její blonďaté vlasy pevně, aniž by tahal, zatímco jeho tělo naráželo do jejího a bralo si ji v hlubokých rázech. Pustil její vlasy a vplížil ruce k jejím prsům. Sevřel jí bradavku a držel ji téměř bolestivým způsobem. Téměř.

Upravil úhel svých přírazů a vnikal do ní hlouběji. Nevydal ani hlásku, byly slyšet jen její výkřiky a zvuk pleskání kůže o kůži. Zase se ovládal, ona to neviděla, ale cítila to. Náhle se z ní vytáhl.

„Vypadni,“ vyštěkl a vešel do koupelny dřív, než stihla říct jediné slovo.