Dveře koupelny se bez varování otevřely. Anne, která byla uvnitř, ztuhla. Nervózně sledovala toho hrozivého muže, který se náhle objevil.

Anthony na ni vrhl zuřivý pohled a řekl: „Zamkla ses na mém pozemku? Kdo ti k tomu dal svolení?“

Anne to nemohla vyvrátit. Tohle skutečně nebyl její pokoj.

Curve, včetně jí samotné, teď patřilo Anthonymu.

Nemohla mu však říct, proč zamkla dveře.

„Já se... bojím...“ řekla Anne slabě.

Anthony upřel svůj ostrý zrak na její telefon a přikázal: „Dej mi to.“

Anne si uvědomila, o co mu jde, a stiskla telefon pevněji.

Nečekala, že Anthony přijde v tuto hodinu. Nebyla připravená...

„Nenuť mě to opakovat!“ Anthonyho agresivní hlas se rozlehl koupelnou.

Anne měla strach. Neodvážila se dál čekat a neměla jinou možnost než telefon odevzdat.

Když Anthony uchopil její telefon, srdce se jí nekontrolovatelně rozbušilo.

Bála se, že by mohl odhalit její tajemství...

Když se Anthony podíval na její telefon, řekla slabě: „Já... měla jsem noční můru. Bála jsem se. Chtěla jsem zavolat tetě, ale nechtěla jsem tě vyprovokovat. Takže jsem nezavolala, a pak jsi přišel ty...“

Smazala historii posledních hovorů, takže Anthony nic nezjistí.

Anthony na ni ostře hleděl, jako by ji viděl skrz naskrz. „Můžeš to zkusit.“

Anne na něj nechápavě hleděla.

„Pomohla ti utéct. Víš, co se s ní stane teď?“ zeptal se Anthony krutě.

„Ne, tak to není. Požádala jsem tetu, aby mi přinesla pas. Tohle s ní nemá nic společného. Ona o ničem neví! Já... slibuju, že už ji nebudu kontaktovat...“ slibovala a vysvětlovala Anne.

Byla příliš naivní.

Anthony nenáviděl Sarah. Jak by jí mohl dovolit ji kontaktovat!?

Aby udržela Sarah v bezpečí, musela ji přestat kontaktovat...

Anthony postoupil vpřed a chytil ji za bradu, aby jí zvedl obličej. „Pamatuj si, nepokoušej mou trpělivost. To si nemůžeš dovolit. Rozumělas?“

„Ro... rozuměla.“ Anne se zalily oči slzami.

Najednou jí zazvonil telefon.

Zvuk se rozléhal koupelnou.

Mezitím Anně poskočilo srdce.

Kdo... kdo volá? Ne, prosím, ať to není Nancy a děti... prosím!

„Třeseš se?“ zeptal se Anthony, jako by si hrál se svou kořistí. Jeho silné prsty, které držely Annu, cítily její chvění.

„Ne...“ Anne se odvrátila a rychle zvedla telefon. „Vezmu to...“

Její odvrácení Anthonyho vyprovokovalo. Velká ruka ji chytila za klíční kost a přitlačila ji na sklo u vany, až do něj narazila...

„Au!“

Anne byla v šoku a nohy se jí podlomily.

Byl příliš silný!

„Chovej se slušně!“ Anthony na ni přimhouřil své ostré oči. Zrak měl upřený na displej jejího telefonu bez identifikace volajícího. Přejel prstem po displeji a přijal hovor. Ozval se mužský hlas...

„Anne?“

Když Anne uslyšela ten hlas, otřásla se, ale v duchu si s úlevou vydechla.

Ten známý hlas patřil jejímu bývalému příteli.

Proč volal?

V tuto chvíli však bylo hlavní, že to nebyl hovor od Nancy a dětí, takže to bude v pořádku...

„Anne, dlouho jsme se neviděli. Jak se máš? Od té doby, co jsme se rozešli, jsem na tebe pořád myslel. Nemůžu na tebe zapomenout...“ ozval se hlas Lennona Benneta.

Anne byla ohromená. Instinktivně pohlédla na Anthonyho.

„Anne, vím, že jsi na mě nezapomněla. Jinak by sis to číslo nenechala, že? Slyšel jsem, že jsi před dvěma lety nechala školy a konečně ses vrátila. Zítra se vracím. Sejdeme se, ano?“ zeptal se Lennon.

„Ne, mám se fajn.“

„Anne, nenajdeš jiného muže, který by se k tobě choval lépe než já.“

„Já...“ Než Anne stihla odmítnout, hovor skončil.

Anthony zavěsil.

Anne byla pod tlakem Anthonyho intenzivního pohledu. Rychle řekla: „Bývalý, už jsme se dávno rozešli. Trápila jsem se, tak jsem odešla ze školy. Nečekala jsem, že mě najde. Od té doby jsme nebyli v kontaktu.“

„Copak mě to zajímá?“ ušklíbl se Anthony.

Anne se cítila trapně. Podívala se na svůj telefon v Anthonyho ruce.

Telefon byl stejně jako ona pod jeho kontrolou.

„Když se vrací, měla bys se s ním sejít,“ řekl Anthony z ničeho nic.

Anne odmítla: „Proč bych měla?“

„Já s tebou nevyjednávám.“

Anne nevěděla, co plánuje, ale věděla, že to není nic příjemného.

Pocit neklidu narůstal.

Neodvážila se však jít proti jeho vůli. Jinak by přišla o život!

...

Lennon navrhl setkání v baru.

Anne vešla do baru. Nejenže viděla Lennona, ale také černý stín ve VIP zóně ve druhém patře. Byl jako šelma na lovu, která shlíží dolů na zem.

„Anne, tudy!“ Lennon ji uviděl.

Anne zareagovala a přisedla si.

Ačkoliv měla Anthonyho svolení, byla stále velmi úzkostná a nesvá, protože nevěděla, o co se Anthony snaží. Ta nejistota ji znervózňovala.

„Anne, to už je doba. Jsem tak šťastný, že tě zase vidím,“ řekl Lennon s nadšením.

Anne mlčela.

Lennon byl na vysoké škole v zahraničí o ročník výš. Uháněl ji dva měsíce.

Jelikož byli oba z Lutonu, rozuměli si.

Během půl roku ho však na vlastní oči přistihla, jak spí s jinou ženou.

„Objednám ti nealko. Ty obvykle nepiješ.“ Lennon vypadal jako chápavý přítel.

„Proč jsi mě hledal?“ Anne o setkání s ním nestála. Nebyla připravená mu odpustit.

„Anne, bez ohledu na to, kdo byl po mém boku, nikdy jsem na tebe nezapomněl. Litoval jsem toho. Anne, prosím, vrať se ke mně! Slibuju, že už se to nestane.“

„Znáš mě dobře. Jednou stačí.“

„Kdyby to byla pravda, proč by ses se mnou scházela? Jsem si jistý, že ke mně stále něco cítíš!“ Lennon natáhl ruku a pokusil se ji chytit za ruku.

Anne ruku rychle stáhla.

Vzhlédla. Bez ohledu na to, jak daleko ten muž byl, nebylo možné přehlédnout jeho hrozivý pohled.

Chtěla odejít!

Nevěděla však, kdy bude moci odejít.

I když se Anthonymu nedokázala zavděčit, nesměla ho neuposlechnout!

Zanedlouho...

„Jé! Není to Anne? V tomhle oblečení tě skoro nepoznávám!“ Přišel k Anne silně nalíčený muž a začal s ní flirtovat. Zdálo se, že ji zná.