Anne zrudla. Věděla, že to je Anthonyho cíl: ponížit ji!

To však pravděpodobně nebyla ta horší část.

Podle očekávání se Lennonův výraz změnil. „Co tím myslí?“

„Je to tvůj nový klient? Nedivím se, že jsem tě tak dlouho neviděl. Platí víc než já?“ Muž pokračoval v jejím ponižování slovy: „Řekni mi, kolik platí? Dám ti dvojnásobek.“

Anne znovu pohlédla nahoru. Anthony tam stále byl se sklenkou vína v ruce a pobaveně se díval dolů.

„Myslí to vážně?“ Lennon změnil svůj postoj k ní.

„Mohlo by to být nahrané? Jestli mi nevěříš, můžeš se zeptat lidí tady kolem. Říkám pravdu.“ S těmi slovy si muž přitáhl barmana a ukázal na Annu. „Znáš ji?“

„Ano, znám. Jedna z oblíbenkyň našich zákazníků,“ odpověděl barman.

Pak přitáhl dalšího barmana a ten řekl totéž.

Anne se rozhlédla po zákaznících a barmanech. Buď si hleděli svého, nebo na ni lhostejně hleděli. Působili přirozeně, ale ona si byla jistá, že jsou všichni součástí Anthonyho plánu.

Jaká masivní produkce!

Anne už tu nechtěla déle zůstat. Vstala a řekla: „Jdu na toaletu.“

Neodvážila se z baru odejít. Mohla jen na chvíli uniknout z toho nebezpečného místa.

Když vešla na toaletu, dveře se zezadu rozrazily.

Lennon se na ni díval s odporem. „Špatně jsem tě odhadl. Jsi tak ostudná!“

Anne se zhluboka nadechla a mlčela.

„Když jsme byli spolu, nenechala jsi mě na sebe sáhnout víc jak půl roku, hrála jsi konzervativní. Přede mnou jsi to jen hrála, přitom jsi jen koketa, co obsluhuje chlapy!“

„Skončil jsi?“ řekla Anne rozrušeně.

„Neskončil a chci si vzít zpátky to, o co jsem přišel!“

„O co se snažíš?“ Anne viděla, jak se k ní Lennon blíží.

Vrhl se na ni a přitiskl ji k umyvadlu.

„Au! Pusť mě!“

„Proč na tebe nemůžu sáhnout?“ Lennon jí stáhl oblečení, roztrhl jí límec a odhalil její jemnou kůži. Lennonovi se rozzářily oči.

„Lennone!“ Anne se ho snažila odstrčit, vyděšená k smrti.

Co může být horšího než být znásilněna bývalým?

„Nevadí mi zaplatit!“ Lennon pokračoval a chtěl ji políbit.

Anne se bránila.

Přesto jí Lennon vlepil facku...

„Au!“ Anne padla na zem. Motala se jí hlava a tváře ji pálily.

To nestačilo. Polil Annu kbelíkem vody, co stál stranou...

Anne vykřikla. Byla promočená a vypadala jako troska.

Lennon se ji chystal znásilnit, ale dveře se náhle otevřely.

Už se chtěl rozzuřit, ale muž, který vešel, vypadal mocně. Jeho silná, potlačovaná aura zabránila Lennonovi, aby vybuchl.

Nikdy neviděl takový pohled, ze kterého by tuhla krev v žilách.

Lennon rychle odešel.

Anthony se chladně podíval a elegantně kráčel k Anne. Jeho velká postava se nad ní tyčila.

Anne se s třesem posadila. Vzhlédla se slzami v očích: „Můžu už jít zpátky?“

Anthonyho oči byly mrazivé, když řekl: „Noc je ještě mladá. Jít domů je nuda.“

Anne ho chytila za nohu a prosila: „Tohle na mé ponížení stačí. Prosím tě, nech mě jít zpátky, prosím...“

Anthony se naklonil a hrubě ji chytil za bradu. „Sledoval jsem moc pěkné představení, zklamala jsi mě.“

Anne chtěla něco říct, ale kousla se do jazyka.

„Mluv!“ dožadoval se Anthony.

„Chtěl jsi ho vidět útočit a mě tě prosit, ale on není takový, jak si myslíš,“ řekla Anne se slzami v očích.

„Jsi panna?“ ozval se znovu Anthonyho potlačený hlas.

Anne sebou trhla.

Anthony musel slyšet, co Lennon říkal. Věděl, že spolu nespali.

Musela zatnout zuby a odpovědět: „Ne...“

„Mám to zkontrolovat, hmm? Jestli zjistím, že lžeš, budeš mrtvá!“

Anne se otřásla a odpověděla: „Ne... můj bývalý se mnou nespal, a proto mě podváděl. Mluvím pravdu!“

Jakmile by to zkontroloval, nejenže by zjistil, že už není panna, ale také by viděl jizvu na jejím břiše.

Kdyby porodila, kde bylo dítě?

Nemohla však nic dělat! Nečekala, že ji Anthony bude kontrolovat na místě!

Anthony na ni chladně hleděl. Vzduch byl plný nebezpečí, jako by se chystal zavraždit ženu na kolenou.

Ticho prolomil vibrující telefon, byl to Anthonyho.

Anne se neodvážila ani zhluboka dýchat.

Stáhl ruku, vytáhl telefon a přijal hovor: „Mluv.“

Druhá strana něco řekla, ale Anthony hovor ukončil. Než odešel, probodl pohledem ženu, která vypadala jako hromádka neštěstí.

Anne ochabla a málem padla na zem.

Čelit hrozivému Anthonymu ji vždy vyčerpávalo.

Nechal ji být? Nebo jen dočasně?

Anne se vší silou postavila. Byla promočená a nemohla tu déle zůstat.

Mohla teď odejít?

Když vyšla z toalety a míjela pokoj na chodbě, viděla, co se děje uvnitř.

Před Anthonym klečel na kolenou muž a svíjel se bolestí.

„Se mnou můžeš mluvit jen na kolenou!“ Anthony seděl na pohovce a vyzařovala z něj mrazivá aura.

Muž se potil, když odpovídal: „Poslala mě... rodina Marwoodových. Tohle mi nemůžete udělat!“

„Kdo tě sem poslal?“ zeptal se Anthony.

Pod nátlakem to muž musel říct. „Byla to... paní Marwoodová, Sarah Valloisová.“

Když to jméno zaznělo, Anne zahlédla mrazivý záblesk. V další vteřině uslyšela muže křičet bolestí.

„Ááá!“

Anthony zabodl dýku muži do zápěstí a vytryskla čerstvá krev. Koberec se okamžitě zbarvil do ruda.

Anne byla tak v šoku, že zbledla. Nemohla si pomoct, otočila se a bez ohlédnutí utíkala pryč.

Když vyběhla z baru, lapala po čerstvém vzduchu.

Anthony byl tak krutý! Byl šílený!

Noční vánek byl nějak chladnější než obvykle a ona se třásla.

Jako by ta rána nebyla na mužově zápěstí, ale na jejím!