Anthony se nesnažil toho muže zavraždit. Pouze z ní dělal odstrašující příklad!

Anne stála u krajnice a s rozostřeným zrakem hleděla před sebe.

Když kolem projíždělo taxi a vysazovalo pasažéra, Anne bez váhání nastoupila. Jakmile se dveře zavřely, rychle řekla řidiči: „Na policejní stanici.“

Řidič nastartoval motor a rozjel se.

Anne měla ruce položené na kolenou a třásla se. Chtěla vyhledat ochranu. I kdyby nemohla opustit Luton, musela alespoň odhalit Anthonyho krutost.

Taxi zastavilo před policejní stanicí a Anne vyběhla ven.

Stanice byla stále osvětlená, protože pracovali přesčas. Zdálo se, že si jí nikdo nevšiml, když vešla dovnitř, přestože vypadala jako srna ztracená v lese.

Anne přešla k postranní kanceláři a instinktivně se rozhlédla.

O chvíli později se zarazila, když její zrak spočinul na certifikátu na zdi s ostrým červeným razítkem.

Její pozornost upoutala slova „Skupina Archduke“.

Několik minut poté, co Anne vešla, si jí všiml službu konající policista a přistoupil k ní. Prohlédl si ji od hlavy k patě a uvědomil si, že je promočená a má oteklou polovinu obličeje. Zeptal se: „Byla jste napadena?“

„Co… co je to?“ Anne jako by ho neslyšela a ukazovákem ukázala na certifikát.

„Skupina Archduke, nejmocnější organizace v Lutonu. Všechna policejní auta sponzorují oni, protože jejich heslem je udržet Luton v bezpečí. Tento certifikát má každá policejní stanice. Řeknu vám, na magnáty, jako jsou oni, my nemáme žádný metr.“

„Udržet Luton v bezpečí…“ Když to Anne uslyšela, její tvář ještě více zbledla.

Takže by ji zavřeli za šílenství, kdyby nahlásila Anthonyho?

„Takže, proč jste tady?“

Anne rázně zavrtěla hlavou a odpověděla: „Nic… to nic.“

S těmi slovy se otočila.

Službu konajícímu policistovi připadalo její chování podivné, ale dál to neřešil.

Anne sešla ze schodů, hlavu skloněnou a po tvářích jí stékaly slzy.

Veškerá její naděje byla zničena. Naprosto se zhroutila strachem, bezmocí a bolestí.

Neměla kam utéct a nikdo jí nemohl pomoci.

Anthony měl příliš velkou moc. I kdyby ji zabil, nikdo by nemohl nic říct…

Anne vzhlédla. Její uplakané oči se upřely na černý Rolls-Royce zaparkovaný opodál. Ve tváři měla strach a ruce si bezmocně zkřížila před sebou.

Policejní stanice byla za ní a před ní se rozprostírala propast. Jakou jinou volbu měla?

Dveře auta byly pevně zavřené; vůz byl celý černý a neviděla, kdo je uvnitř. Byla si však téměř jistá, že je tam Anthony.

Anne cítila, jak se na ni upírá drtivý tlak. Zaváhala a se strachem přešla k autu.

Bodyguard vystoupil a otevřel dveře.

Uvnitř malátně seděl onen muž. Hleděl na ni tupě, jako když zmije spočine zrakem na své kořisti.

Anne se kousla do rtu a nastoupila.

Dveře se zavřely a auto odjelo od policejní stanice.

„Myslel jsem, že už nevylezeš!“ Anthony ji chytil za tvář a přitiskl ji k sedadlu. Jeho silné tělo ji zalehlo!

„Argh…“ Anne se bolestí zamračila.

„Chtěla jsi mě nahlásit? A? Fungovalo to?“

„Ne… ne, viděla jsem tě, jak někomu ubližuješ, a byla jsem v šoku. Chtěla jsem hledat ochranu, nic víc…“

„Nikdo tě nemůže ochránit. V Lutonu jsem šéfem já!“ Anthonyho oči potemněly a jeho hluboký hlas byl zastrašující.

Anne byla v šoku a zaskočená, když odpověděla: „Já… já vím…“

Anthony stáhl ruku a posadil se zpříma. Vyzařovala z něj temnota.

Anne se opřela o dveře a oči upírala ven. V očích měla slzy, uvězněná v té smrtící atmosféře.

…

Když dorazili do rezidence Royal, byla skoro půlnoc.

Anne si svlékla promočené šaty a stoupla si pod horkou sprchu. Její světlá a něžná pokožka zrůžověla.

Její kůže byla krásná.

Necítila se však dobře, ale věděla, že to musí překonat.

Protože se musela postarat o tři děti, musela vydržet a vrátit se k nim…

Anne věděla, že je v nevýhodě. Nesmí Anthonyho neposlechnout, nesmí ho urazit a musí si získat jeho důvěru, aby mohla utéct.

Pohladila dlouhou jizvu na svém plochém břiše po císařském řezu.

Jelikož šla do levnější nemocnice, lékař byl začátečník a jizva vypadala spíše jako zhojená bodná rána než jako jizva po císařském řezu.

Proto, i kdyby ji uviděl, použila by to jako výmluvu.

Ve skutečnosti chtěla Anne jít na chirurgickou kliniku, aby si to nechala opravit. Bála se, že by jí Anthony mohl jednoho dne prohlédnout tělo…

Tak riskantní…

Když si Anne lehla, už se neprobudila.

Když služebná druhý den vešla do jejího pokoje, zjistila, že má Anne vysokou horečku.

Když Kathryn obdržela hovor, aby ošetřila pacienta v rezidenci Royal, byla překvapená, že je to stále ta dívka.

Odkdy v rezidenci Royal bydlí žena? Byl to ten důvod, proč tam Hayden tu ženu onehdy posílal?

Anthony byl vždy chladnokrevný a krutý. Bylo tak šokující vidět tuto anomálii.

Kathryn nasadila Anne kapačku, než vyšla z pokoje.

Hayden, který čekal venku, se zeptal: „Jak je na tom?“

„Teplota jí klesla, ale je stále nestabilní. Musí zůstat na pozorování,“ řekla Kathryn.

„Dobře,“ řekl Hayden.

„To je poprvé, co vidím ženu žít v rezidenci Royal,“ poznamenala Kathryn.

Hayden si pomyslel, že je to i pro něj poprvé.

„Kdo jí zbil obličej?“ zeptala se Kathryn.

„To netuším.“ Hayden byl překvapený.

Skutečně neměl tušení.

Kathryn se dál nevyptávala. Věděla, že pod povrchem se skrývá víc.

V rezidenci Royal se náhle objevila krásná žena. Pravděpodobně ani nedokončila vysokou školu!

Nejdůležitější bylo, že tato žena měla dvě akutní příhody během několika dní, a dokonce měla na tváři otisk dlaně. Bylo jasné, že ji zbil muž!

Bylo v tom něco víc.

Nicméně, byla to Anthonyho věc. Neodvážila se do toho zasahovat.

Třetího dne Anne konečně otevřela oči; hlavu měla těžkou.

„Jak se cítíte?“

Anne se otočila a uviděla Kathryn. „Jsem v pořádku…“

Její hlas byl chraplavý, jak se bolestí zamračila.

Kathryn jí podala kelímek s vodou a brčkem.

Anne si dvakrát lokla a malátně řekla: „Děkuji.“

„Není zač.“

„Jak dlouho jsem spala?“ zeptala se Anne.

„Byla jste v bezvědomí tři dny, ale už jste v pořádku.“

Anne se tupě zadívala z okna.