Následujícího dne přivítala Střední škola Star celebritu z města Sandfort, Gordona Yalemana.

Jakmile se Janet usadila na své místo, okamžitě zaslechla, jak její spolužáci vzrušeně diskutují.

„Slyšela jsem, že do naší školy nastupuje mladý pán Yaleman!“

„Cože? Myslíš toho zpěváka, Gordona Yalemana?“

„Jak je to možné? Proč by sem chodil do školy zpěvák?“

„Proč by to nebylo možné? Slyšela jsem, že univerzity Deamont a Bramford mladého pána Yalemana kontaktovaly a nabídly mu místo! Ale všechny odmítl.“

„Ach, sakra! Jsi si jistá? Mladý pán Yaleman je tak pohledný; chtěla bych s ním chodit…“

Janet zpočátku ležela na lavici a odpočívala. Dívky v její třídě však byly při povídání nesmírně hlučné a ona byla nucena jejich rozhovor poslouchat.

Když zaslechla povědomé jméno, na okamžik se zarazila. „Gordon Yaleman?“ vyhrkla.

Abby, která seděla vedle Janet, se na ni při těch slovech podívala.

„Janet, ty jsi o Gordonu Yalemanovi nikdy neslyšela?“

Janet sice žila na vesnici, ale měla bych jí to vysvětlit.

„Gordon Yaleman debutoval v patnácti letech a v zábavním průmyslu se pohybuje už tři roky. Už dříve hrál ve filmech a seriálech, ale nejdůležitější je, že je jedním z mála mladých a pohledných zpěváků v Metkane. Se svou písní ‚Hvězdná noc‘ vyhrál cenu Zlatá melodie mládeže. Díky té písni se stal přes noc slavným.“

Při zmínce o jejím idoluse Abbyina tvář roztáhla do přihlouplého úsměvu.

Janet neměla slov. Gordon Yaleman… Mohl by to být ten člověk, kterého znám?

Právě když se Janet cítila zmatená, u vchodu do třídy nastal náhlý rozruch.

Abby ji okamžitě opustila, aby se připojila k davu, a z plných plic zaječela: „Mladý pane Yalemane, jsi tak cool!“

Chlapec, který vešel do třídy, vypadal hubený a vysoký. Měl na sobě bílou košili, díky níž působil velmi mladistvě.

Vešel do třídy a zachovával při tom nicneříkající výraz.

Emily čekala na tu pravou chvíli, aby se před ním objevila. „Gordone Yalemane, vítejte! Jsem předsedkyně třídy.“

Gordon si udržoval stále tentýž výraz, jako by měl zácpu, chladně si Emily prohlédl a přikývl. „Rád vás poznávám.“

Když to viděly dívky vedle něj, začaly ječivě a vzrušeně křičet: „Ach! Jste tak chladný a odtažitý, mladý pane Yalemane! Miluji vás!“

Emilyniny rty se zkroutily do lehkého úsměvu. Ha, bez ohledu na to, jak chladně a odtažitě působí, si ho snadno omotám kolem prstu.

„Gordone, vedle mě je volné místo. Můžeš sedět se mnou.“ Emily ukázala na své místo.

Nicméně on zavrtěl hlavou. „To není nutné. Místo si vyberu sám.“

Zatímco to říkal, přejel pohledem po místech v zadní části třídy. Byl však šokován, když zahlédl dívku sedící v rohu.

Sakra! Co se to děje? Je tu i ta zlatá aranžérka?

Gordon si promnul oči, než je znovu otevřel. Všiml si, že dívka sedící v rohu nezmizela. Měla skloněnou hlavu a používala telefon.

To je ona!

Emily si všimla, že Gordon stojí nehybně jako socha, a tak se zmateně zeptala: „Gordone, jsi v pořádku?“

V následujícím okamžiku Gordon Emily zcela ignoroval a vyrazil přímo do poslední řady, aby se posadil.

V tu chvíli každý student ve třídě ohromeně zmlkl.

Proč si mladý pán Yaleman vybral místo za Janet?! Ve třídě je přece tolik volných míst.

Úsměv na Emilyině tváři ztuhl, protože nemohla pochopit, proč by Gordon raději seděl za Janet než vedle ní.

Emily byla nesmírně rozrušená a pokusila se mu poradit. „Gordone, bude nejlepší, když si sedneš ke mně. Studenti sedící v zadní části třídy nemají zrovna ideální výsledky a mohlo by to ovlivnit tvé studium.“

Když to Gordon uslyšel, zatvářil se netrpělivě. „To není nutné.“

„Ale–“

Emily se chystala něco říct, ale v tu chvíli zazvonilo.

Učitelka francouzštiny už kráčela k pódiu s knihami v rukou.

„Studenti! Hodina začala; vraťte se na svá místa.“

Emily na Janet vrhla nenávistný pohled, než nespokojeně odešla.

Jakmile odešla, Gordon šťouchl Janet do zad. „Takže vy chodíte do školy i tady, zlatá aranžérko, slečno Jacksonová?“

Janet měla zpočátku hlavu skloněnou a zírala do telefonu. Když však uslyšela Gordonovu poznámku, otočila se k němu. „Přejete si zemřít?“

Mluví tak nahlas; snaží se snad, aby se o mé identitě dozvěděla celá třída?

Tvář měla nafouklou rozčilením a vypadala trochu zuřivě, ale nebylo pochyb o tom, že vypadala roztomile.

„Fajn. Ztiším hlas.“ Gordon si bezmocně odkašlal. „Jen jsem se ptal, proč chodíte do školy i tady.“

Janet líně vysvětlila: „Rodina to zařídila. Tvrdí, že mé vzdělání je příliš nízké a je to trapné.“

Ale ne. Jak by mohla být Zlatá Janet trapná? Může si vybrat jakoukoli hudební školu, kterou chce. Kromě toho Janet aranžovala mou píseň ‚Hvězdná noc‘, která se stala populární po celé zemi.

Abby poplácala Janet po rameni a naznačila jí, aby přestala mluvit, protože učitelka francouzštiny byla známá svou přísností a prudkostí.

Bohužel učitelka francouzštiny v tu chvíli hodila knihu na stůl a prudce, ječivým hlasem zvolala: „Ta studentka vzadu ve třídě, co to děláte? Ta nová studentka sedící v rohu! Pojďte sem vyřešit tuhle otázku.“ Slečna Lilian ukázala na Janet.

Slečna Lilian slyšela, že je ve třídě nová studentka a že je to venkovský balík. Zdá se, že zvěsti jsou pravdivé, když to teď vidím na vlastní oči.

V polovině hodiny sní s otevřenýma očima; jak neslušné.

Janet vstala a zírala na otázku na tabuli. Pak se zamračila a vydala se dopředu.

Všichni vypadali, jako by byli připraveni na to, že se rozpoutá drama, zatímco Emily byla obzvláště nadšená.

Janet? Jak by mohla vyřešit otázku z francouzštiny pro dvanáctý ročník? Bude mít štěstí, jestli francouzsky vůbec něco žbleptne.

S tím zůstala Janet několik minut stát jako přikovaná před tabulí. Pak se otočila a podívala se na slečnu Lilian. „Slečno Lilian, nikdy jsem se francouzštinu na úrovni střední školy neučila.“

Gordon jí to však vůbec nevěřil, protože Janet koneckonců osobně napsala všechny francouzské písně na jeho albu.

Janet se s největší pravděpodobností jen nechce obtěžovat řešením učitelčiny otázky.

Slečna Lilian moc dobře věděla, že studenti z vesnice francouzštinu ovládat nebudou. Bylo by v pořádku, kdyby francouzsky neuměla, ale ona se tu snaží sbalit mladého pána Yalemana. Je jako nějaká potvora, co se ho snaží svést.

„Neznáte odpověď? Milí studenti, Janet neví, jak tuto otázku vyřešit. Kdo zná odpověď, ať prosím předstoupí.“

Emily využila šance, vstala a tvářila se odhodlaně. „Slečno Lilian, já ano.“

Slečna Lilian přikývla. „Jistě, Emily; do toho.“

Věřím v Emilyiny schopnosti. Koneckonců je to dobrá studentka, kterou jsem časem vypiplala.

A skutečně, do dvou minut měla Emily odpověď napsanou přes celou tabuli.

Slečna Lilian se na ni spokojeně usmála a složila jí poklonu. „Emily, jsi vynikající, jako vždy.“ Pak se obrátila k Janet. „Slezte z pódia a dávejte pozor na hodinu,“ odplivla si chladně.

Janet jí to odkývala, než se vrátila na své místo. Zpočátku byla Janet připravena tiše se účastnit výuky, ale učitelka francouzštiny to odmítla nechat jen tak. „Je mi jedno, jaké metody vy studenti používáte, abyste se zapsali na naši školu. V mé hodině však budete dávat pozor! Jste ještě mladí, tak se zdržte svádění svých spolužáků.“ Znělo to, jako by Janet vychovávala, ale ve skutečnosti se jí vysmívala.

Studenti to začali žertem komentovat: „Ts, ts, ts! Obě mají příjmení Jacksonová, ale proč je mezi nimi tak obrovský rozdíl?“

Janet se při listování v knize zarazila. Její ostrý pohled spočinul na zahořklé, sarkastické tváři slečny Lilian a její pohled, ze kterého tuhla krev v žilách, slova slečny Lilian doslova propíchl.

Abby byla zabraná do čtení své knihy, když teplota kolem ní prudce klesla. Pak si s našpulenými rty mnula paže. „Proč je najednou taková zima?“