Když Zach odešel, mohla Madelyn konečně klidně spát. Vědomí, že je Jadie v tomto životě naživu, ji zbavilo děsivých nočních můr, které ji dříve pronásledovaly.

Dalšího dne Madelyn probudily kroky. Přetočila se a otevřela oči. V minulém životě trpěla měsíce během chemoterapie a kvůli nesnesitelným bolestem každou noc jen těžko usínala. Navíc jí v důsledku léčby nečekaně vypadaly vlasy.

Madelyn si dříve spánku velmi cenila a bývala nevrlá, pokud ji někdo vyrušil. Rosario to věděla a dbala na to, aby její odpočinek nikdo nenarušoval.

Teď se však věci změnily. Madelyn už vyrušení tolik nevadilo. Zkontrolovala telefon a zjistila, že je krátce po osmé. Místo aby vstala, jen odložila telefon a na chvíli znovu zdřímla. Nechtěla, aby si Zach, který byl vždy podezřívavý, všiml jejích drastických změn.

Madelyn se probudila až dlouho po jedenácté a zamířila do koupelny, aby si vyčistila zuby.

Zaklepání na dveře ohlásilo příchod Rosario s čistou dekou. „Madelyn, oběd je hotový. Možná to bude chvíli trvat, protože pan Jardin se musel vrátit domů, než se k tobě později připojí u jídla.“

„Dobře,“ odpověděla Madelyn, zatímco si čistila zuby a oplachovala si obličej vodou. V zrcadle viděla svůj mladistvý vzhled, hladkou a bezchybnou pleť. Nemohla si pomoct a dotkla se své tváře, vzpomínajíc, jak odlišně vypadala v minulém životě před smrtí. Tyto vzpomínky nyní působily jako vzdálený sen.

Madelyn měla přitažlivý vzhled. Její oči, když v nich nebyl žádný výraz, v sobě nesly nádech nevinnosti. Působila díky nim zranitelně a zdánlivě neškodně – což byla vlastnost, kterou mohli ostatní snadno zneužít.

Vzpomněla si na svou osobnost z minulého života, která byla vskutku nepříjemná. Bývala rozmazlenou dcerou z bohaté rodiny, typem mladé slečny, kterou by ostatní označili za fracka s privilegii. Jako jediná dcera Haysona Jenta věřila, že může získat cokoliv, po čem zatouží, včetně Zacha.

„Rozumím,“ odpověděla Rosario.

Jelikož Madelyn neměla v plánu ten den nikam chodit, zvolila neformální růžové pyžamo s květinovým vzorem a dlouhými rukávy a své mírně vlnité vlasy nechala rozpuštěné. Sešla dolů, postavila se před lednici a nalila si sklenici mléka. Z předsíně k ní dolehl smích a známé hlasy. Věděla, že to mohou být jen oni.

Madelyn uviděla Zacha stojícího ve dveřích v doprovodu Jadie. Oba byli oblečeni ve sladěných outfitech. Neubránila se myšlence: ‚Tohle si naplánovali?‘

Zach, který obvykle preferoval tmavé barvy, měl dnes na sobě bílé sako. Jadie, která strávila roky v zahraničí na léčení, vypadala v bílých šatech, jež vyzařovaly čistotu, ještě zářivěji.

Když Madelyn viděla Jadininu krásu, pochopila, proč měla Jadie celé ty roky v Zachově srdci zvláštní místo. Přesto v Madelyn přetrvával záchvěv nepohodlí, který naznačoval, že se ještě zcela neoprostila od své role Zachovy manželky.

Madelyn na Jadie vrhla jen kradmý pohled, než stočila zrak jinam.

Zach se naklonil a pošeptal Jadie do ucha: „To je v pořádku, pojďme se najíst.“

Jadie zaváhala, ale pak přikývla a zastrčila si vlasy za ucho. Přešla k Madelyn, která už jedla u jídelního stolu. Jadie podala Madelyn dárek a řekla: „Koupila jsem ti to, když jsem se vracela. Doufám, že se ti to bude líbit.“

Madelyn se vřele usmála a odpověděla: „Děkuji. Posaď se a vychutnejme si jídlo. Rosario dnes připravila něco výborného.“

Jadie byla Madelynina milá slova překvapena. Dříve by Madelyn dárek hodila na zem, zatahala Jadie za vlasy a řekla jí, ať zmizí. Zach by zasáhl a odvedl Jadie pryč.

V Madelynině minulosti se přesně to stalo. Dokonce Jadie poškrábala tvář. Nepamatovala si přesná slova, která tehdy Zach řekl, ale věděla, že byla krutá.

Jadie se opatrně podívala na Zacha, který jí podal svůj talíř. „Najezme se. Později tě vezmu podívat se, jestli si nechceš něco koupit,“ řekl nenuceně.

Jadie poslušně převzala talíř a tiše odpověděla: „Vlastně nic nepotřebuji. Vím, že máš hodně práce, tak si se mnou nedělej starosti. Až skončíš v práci a přijedeš mě vyzvednout, budu na tebe čekat doma.“

Zach jí nandal trochu jídla z talíře a řekl: „To je v pořádku. Vzal jsem si den volna. Je vzácné, abych s tebou mohl strávit celý den. Takové příležitosti se v budoucnu nemusí naskytnout často.“

Zatímco seděli spolu, Madelyn seděla naproti nim a nejevila o jejich rozhovor žádný zájem. Prostě jen přikývla a pokračovala v jídle. Na talíři měla kuřecí křídlo, které jí nandal Zach.

„Ty se k nám dnes opravdu nepřidáš?“ zeptal se Zach.

Když Zach zmínil „nás“, čímž myslel sebe a Jadie, Madelyn si uvědomila, že v jejich očích bude vždycky cizí. Kdyby šla s nimi, cítila by se jako páté kolo u vozu.

Navíc v tomto novém začátku bylo jejím hlavním cílem distancovat se od Zacha, takže musela jeho pozvání odmítnout.

S úsměvem Madelyn odpověděla: „Ne, musím se ještě učit.“ Snědla jen trochu a neměla chuť se tam zdržovat. Otřela si ústa ubrouskem, ladně vstala a odešla nahoru. Když se odvrátila, její výraz se změnil.

V duchu zašeptala: ‚Zachu Jardine, v minulém životě jsem dovolila, aby mě posedlost tebou pohltila, a upřednostnila jsem tě před vším ostatním. Vzít si tě byla chyba. V tomto životě tě nechám jít a osvobodím se! Přeji tobě i Jadie blažený život...‘