Madelyn byla vděčná, že si v minulém životě vypěstovala lásku k učení. Teď, když jí bylo znovu osmnáct, věřila si, že studium v knihovně zvládne sama. Věřila, že může u maturitních zkoušek excelovat a dostat se na dobrou univerzitu.

Madelyninou silnou stránkou byly humanitní obory, ale s přírodními vědami a matematikou bojovala. Přesto měla na tyto předměty málo času, protože musela zvládat i vaření a hodiny klavíru.

Když pomyslela na svůj nabitý rozvrh, tvářila se sklesle, zatímco seděla u francouzského okna v knihovně. Prohrábla si vlasy a cítila se zahlcená. Uvědomila si však, že utápění se v problémech jí nepomůže a že by svůj čas mohla lépe využít k učení dalších slovíček. A tak ty myšlenky zatlačila do pozadí a znovu se soustředila na učení.

V knihovně bylo obvykle ticho, navštěvovalo ji jen pár studentů z třídy 1 a 2. Během vyučování měla celou knihovnu pro sebe, s výjimkou knihovnice. Madelyn s tím byla spokojená, protože si svou vlastní společnost vždycky užívala.

Právě tehdy někdo vyšel z kabinetu učitelů a oknem ve druhém patře si všiml Madelyn. Ten člověk ji rychle vyfotil a fotku zveřejnil na školním fóru.

[Koukejte! Madelyn se schovává před Forrestem v knihovně.]

Za méně než minutu přišla odpověď: [Ha, dobrá práce, Forreste! Podařilo se mu ji vyhnat. Teď už ji nebudeme muset ve třídě snášet.]

Další se přidal: [Pamatujte na má slova, za dva dny je zpátky.]

Někdo na to odpověděl: [Bez šance.]

[Proč ne?]

[Protože... Forrest právě vyhodil celou její lavici i židli ke dveřím třídy. Školník už to odvezl pryč – pravděpodobně aby to prodal do šrotu.]

Objevily se dokonce fotky Madelyniných učebnic pohozených v odpadkovém koši, pokrytých zvratky.

Mezitím Madelyn neměla ani tušení o diskuzi, která o ní probíhala online. Právě dokončila cvičné testy a chystala se odejít. Když vycházela z knihovny, na telefonu jí vyskočila zpráva: [Teď se nevracej.]

Zmateně zpomalila krok a odepsala: [Co se stalo?]

Odpověď přišla bleskově: [Měla bys ses podívat na školní fórum.]

Madelyn z toho měla špatný pocit. Školním drbům málokdy věnovala pozornost, ale tentokrát se rozhodla fórum zkontrolovat. K jejímu zděšení nejpopulárnější vlákna ukazovala fotky její lavice, učebnic a dokonce i jejího obědového boxu, vše vyhozené v odpadkovém koši nebo pohozené v koutě. Na krabičce s obědem jí velmi záleželo, protože to byl speciální dárek od její přítelkyně Rosario, která pro ni ručně ušila taštičku. Madelyn věděla, že se situaci musí postavit, a tak zamířila přímo do třídy.

Po chvíli se někdo zvedl, když v dálce uviděl přicházet Madelyn. „Koukejte, to je Madelyn. Je tady.“

„Nevěřím, že má tu drzost se vrátit,“ ušklíbl se někdo.

„To bude zajímavé. Uvidíme, jak zareaguje,“ řekl další.

„Jo, co si o sobě myslí, že takhle přijde?“ dodal ještě jeden.

Forrest, který podřimoval, se kvůli hluku, který rušil jeho spánek, naštval a mrštil knihou přes celou místnost. „Dost! Jestli budete dál kecat, vykopu vás všechny ven!“

S tím všichni ztichli.

Madelyn vešla zadními dveřmi a všechny oči se obrátily k ní, aby viděly, co se bude dít dál. Čekali, že uvidí Madelyn rozzlobenou a zahanbenou, jak konfrontuje Forresta a dostane vynadáno.

Překvapivě zůstala Madelyn klidná. Místo aby šla přímo k Forrestovi, došla klidně k odpadkovému koši, zvedla svůj obědový box a oprášila z něj špínu. Když krabičku otevřela, aby zkontrolovala poškození, vypadla z ní zakrvácená krysa, což ji donutilo vykřiknout. Tvář jí strachy zbledla a tělo se jí roztřáslo.

Celá třída propukla v smích – žertík se povedl. Někteří studenti se smáli tak silně, že bušili do lavic. „To snad ne, podívejte se na ni!“

Serena držela knihu, ale neodvážila se promluvit, i když měla o Madelyn strach. Předstírala, že čte, a vyhýbala se očnímu kontaktu.

Nikdo se neodvážil postavit Forrestovi, dokonce ani ředitel, který s ním jednal jako s VIP osobou.

Právě v tu chvíli vešla třídní učitelka Jasmine Manningová s knihou v ruce. Chvíli si Madelyn zvědavě prohlížela, pak obrátila pozornost zpět ke knize.

„Dost! Přestaňte šikanovat svou spolužačku. Blížíme se k závěrečným zkouškám, tak se soustřeďme, ano? Tahle třída zaostává. Madelyn, vrať se na své místo. Hodina začíná.“

Jasmine vzala do ruky telefon, předstírala, že kontroluje čas, a diskrétně scénu vyfotila a poslala Zachovi.

Madelyn se otočila a tiše pozorovala Jasmine, která vypadala dospěle a profesionálně. Znovu spatřit Jasmine po svém znovuzrození vyvolalo v Madelyn smíšené pocity. Jasmine nebyla jen její učitelka; měla se stát její macechou. Ze všech Haysonových milenek byla jediná, které se podařilo do rodiny Jentových provdat.

Co to dělalo ještě komplikovanějším, byl vztah mezi Jasmine a Zachem. Teprve tři roky poté, co se Jasmine stala součástí rodiny Jentových, Hayson zemřel, ale lékaři nedokázali zjistit příčinu smrti. V den Haysonova pohřbu Madelyn dokonce viděla Jasmine vycházet ze Zachova pokoje.

Při té myšlence se Madelyn mírně zamračila.

‚Zach Jardin je opravdu schopný. Dokáže přimět jakoukoli ženu, aby udělala, co chce.‘