**DOMONIC**

Dnes je se mnou něco znepokojivě v nepořádku, a ačkoliv si to nechci přiznat, vím, co to je.

Ta holka. Ne ta, co přede mnou momentálně klečí a zkušeně mi kouří péro.

Ale ta z dnešního odpoledne. Ta z baru.

Draven.

Obraz jejích dlouhých černých vlasů a jasně zelených očí mi plní zrak a najednou mě zase bolí na hrudi. To, jak se na mě dívala – ta prosba v jejím pohledu, pak to zklamání v očích, když jsem jí řekl, že musí odejít – mě pronásleduje. Zanechává ve mně pálení na hrudi, jako by mi mělo explodovat srdce.

S tou čubkou přede mnou jsem skončil. Snažím se, jak můžu, ale už mě prostě nebere. Hádám, že mě vlastně nikdy nebrala. Ale teď, co jsem potkal *Draven*, už ani nemůžu předstírat, že ano.

Zaprvé, Margo nevypadá ani trochu jako Draven, a najednou je ta ohnivá dívka, kterou jsem právě poslal na vlak, jediná žena, kterou chci na svém péru.

*Kurva!*

"Vstaň," zasyčím a ona se usměje. Zvedne se z kolen a natahuje se po mém krku. Setřesu ji: "Ne. Nesahej na mě. Nemám náladu."

Trhne sebou dozadu, její blonďaté vlasy se jí rozhoupou spolu s ňadry, jak na mě kroutí hlavou. "Co to s tebou je, baby? Celý den se chováš divně."

Protočím oči a zamířím do koupelny, abych si smyl její pusu z ptáka. "To nic není," řeknu a mnu si hruď a tu tupou bolest v ní.

*Není to nic. Ale brzo bude.*

Když na sebe zírám do zrcadla, stydím se. Asi už ji nikdy neuvidím. Tu holku. Nikdy se o ní nedozvím víc, než vím dnes. Nebudu už moct cítit ten tah, který jsem cítil dřív. To, jak se mi postavily všechny chlupy na těle, když vešla do baru, a vlk v mém nitru zavrněl, zatímco se mi svět rozpadal u nohou.

Když jsem vyrůstal, matka mi vždycky říkala, že si mě jednou najde... moje družka. Máma říkala, že až se to stane, nebude pro mě záležet na nikom jiném než na ní. Pak máma předstírala, že na tu imaginární lidskou bytost žárlí, jen aby mě mohla držet v náručí a nechat si ode mě slíbit, že *nikdy* nevyrostu. Hádám, že jsem nikdy nevěřil, že by se to mohlo opravdu stát.

Ale dnes se to stalo.

*Klid. Je pryč. Bude to snazší.*

To by mělo.

"Hej Dome! Mluvila jsem s tebou," vyštěkne Margo a vstoupí do odrazu mého zrcadla, její velká ňadra stále nespoutaná a dmoucí se sexuální energií. "Chci tě v sobě. Prosím?" Natáhne se po mně a já chytím její ruce do svých a nutím se do úsměvu.

"Později," řeknu, pak si zapnu kalhoty a obejdu ji. "Dej si sprchu. Jdeme do baru. Potřebuju si s Bartlettem o pár věcech promluvit."

Oduje rty, zploští tenké rty způsobem, o kterém si myslí, že je sexy. "Vážně?"

"Teď," vyštěknu, než zamířím dolů po schodech.

Možná, když na vlastní oči uvidím, že je Draven pryč, ta zasraná bolest v hrudi by mohla zmizet.

Nebo taky... se to může jen zhoršit.

**DRAVEN**

Můj první večer jako 'sexy barmanka' měl začít každou minutou. Po rychlé a příjemné prohlídce podniku i bytu nad ním mě Bart nechal, abych se připravila na nadcházející noc.

V batohu jsem měla jen pár věcí, takže zabydlování zabralo celých deset minut. Jakmile jsem byla čerstvě osprchovaná, vykartáčovala jsem si zacuchané dlouhé černé vlasy a rozhodla se nechat je rozpuštěné, aby se mi houpaly až pod zadek. Padaly rovně a leskle bez sebemenšího náznaku vlnění, ale obvykle jsem je nosila spletené a zamotané do pevného drdolu. Zvyk, který jsem si vypěstovala, aby se za ně nedalo snadno chytit. Teď, když jsem byla svobodná, mohla jsem je nosit, jak jsem chtěla, a jen tenhle fakt stačil k tomu, aby mi na tváři vykouzlil spokojený úsměv.

Oblékla jsem si džíny s dírami a přiléhavý černý rolák s dlouhým rukávem, velmi podobný tomu bílému, ve kterém jsem přijela, a usmála se na svůj odraz. Navzdory kruhům pod mým jiskřivým zeleným pohledem a propadlému vzhledu mého 'příliš štíhlého' pasu vypadám zatraceně dobře. Nejedla jsem celé dny, takže po pár dobrých jídlech budu ještě víc sexy.

Po nanesení třpytivého tělového lesku na mé přirozeně plné rty a dvou vrstvách řasenky na dlouhé řasy jsem připravena do práce.

S pružným krokem seběhnu po zadním schodišti, vejdu do kuchyně a najdu tam Barta, jak stojí s maličkým fialovým crop topem v ruce. Na přední straně je nápis 'Moonlight Lounge' ve stejném písmu jako na ceduli venku, ale černě.

*Chce, abych si oblékla tu mrňavou věc, to prostě vím.*

Než mi ho stihne podat, spadne mu pusa údivem a hvízdne. "Sakra holka. Prokoukla jsi."

Zčervenám: "Díky. Um – hádám, že chceš, abych si oblékla tohle." Zšklebím se, zuby se mi zalesknou v křečovitém úsměvu s otevřenou pusou.

Bart se zazubí a sugestivně si mě prohlíží. "Jo."

Začnu si pohrávat s konečky vlasů, jak mám někdy ve zvyku, když jsem nervózní. "Může to počkat, řekněme týden?"

Jeho úsměv zakolísá. "Byl bych radši, kdyby ne, ale asi by mohlo. Nějaký konkrétní důvod proč? Myslím, že ti to bude slušet."

Pak je to, jako by si všiml roláku, který mám na sobě, a nervozity v mých očích. "Ukaž mi to," požádá.

Křečovitě zavrtím hlavou, ale podvolím se, když tam jen stojí, zírá na mě a odmítá se pohnout. Vyhrnu si rukáv na jedné paži a ukážu mu nejčerstvější z modřin ve tvaru otisků prstů, které barví mé předloktí.

Prudce se syčením nasaje vzduch a jeho tvář na okamžik zrudne hněvem. "Hádám, že tahle není ta nejhorší."

"Není," přiznám, vytáhnu si tričko těsně pod ňadra a otočím se. Dopřeju mu chvilku, aby si prohlédl i ty na mých zádech.

"Do prdele svatýho," zařve. "Tohle ti udělal tvůj otčím?"

Otočím se zpátky a uhladím si vršek zpět na místo. "Udělal." Pak se rozhodnu, že trochu víc upřímnosti může jen pomoct upevnit mé místo tady, a dodám: "A jeho syn taky."

Pravda se vždycky těžko dostává ven.

"Jeho syn?" zavrčí Bart. "Kolik tomu malýmu bastardovi kurva je?"

"Je v mém věku."

V tu chvíli vím, že jsem právě upevnila svou pozici tady a vzhledem k situaci jsem odmítla dovolit, aby použití mého traumatu k získání sympatií ve mně vyvolalo špatný pocit.

*Když už, tak si zasloužím využít to k čemukoliv, k čemu kurva můžu!*

Bart se doslova třásl vzteky, a protože mě teprve poznal, tak úplně jsem nechápala sílu, která se za tím skrývala. Vypadá, že je připraven zabíjet.

*Možná pro mě má slabost.*

"Když ses mě ptala, kde je ten strip klub-"

"Nesnažila jsem se v tobě vzbudit pocit viny," povzdechnu si. Haha – no možná snažila... "Opravdu bych tam šla žádat o práci. Jen ne hned. Můžu si ten top vzít přes tohle, jen dokud-"

"Samozřejmě," přeruší mě a hodí po mně tričko, abych si ho mohla přetáhnout přes hlavu. "A Draven, kdyby sis o tom někdy chtěla promluvit..."

Usměju se a přikývnu. Ale vím, že nikdy nebudu. "Díky, Barte."

"Bartlett," opraví mě.

"Barte," mrknu, zavlním boky a odkráčím kolem něj do samotného baru.

Prvních pár hodin jde hladce. Kdysi jsem pracovala v klubu na Beach Avenue v Miami a tamní barmani byli divoce soutěživí, takže vím, jak přitáhnout dav. Neuškodí, že je to tu nacpané nezadanými mladými muži. Všichni se předhánějí o pozornost toho nového pamlsku za barem.

Jsem uprostřed míchání Moscow Mule pro žhavou brunetku v kostýmku, když se dveře do baru otevřou a vysoká blonďatá 'barbína' vstoupí zavěšená do toho kreténa z dnešního odpoledne.

Domonic.

Jeho oči okamžitě zachytí ty mé a vzduch mezi námi jako by začal jiskřit. Na vteřinu mě ovládne horká jiskra žárlivosti a já zlomím míchátko. Sleduju, jak ruka Barbíny klouže po Domonicově hrudi, zasténám a vyměním míchátko, šťastná, že jsem si nepořezala ruku.

*Čubka.*

Oklepala jsem se s vědomím, že ta absurdní myšlenka nemá nic společného s tou holkou a všechno s jejím doprovodem.

*Kašlat na toho pohledného zkurvysyna.*

Ale z nějakého důvodu nemůžu potlačit tu bolest na hrudi, která v ní tepe při prvním pohledu na ně dva spolu.

"Tady to máte, zlato," řeknu, obsloužím Pana Krasavce v trojdílném obleku a přijmu dvacetidolarové spropitné i s telefonním číslem, které mi vklouzne do dlaně.

Když znovu vzhlédnu, vidím, že se Domonic a jeho rande usadili v zadním rohu. Ten samý stůl, u kterého byl on a jeho přátelé dneska dřív.

Všiml si, že se na něj dívám, pěsti se mu na stole zatnuly a svaly pod košilí se napnuly. Barbína mu něco zavrní do ucha a on ji ze sebe odstrčí, odsekne jí něco, co přes hluk v přeplněném baru neslyším.

Semknu rty, skryju úsměv a odvrátím zrak, abych obsloužila, už zase dalšího, krasavce v trojdílném obleku.

Musím přemýšlet, pracuje Barbína v jeho klubu? Rozhodně na ten typ sedí. Mám docela pěknou výbavu nahoře, ale není zdaleka tak ničící záda jako ta její.

Možná to myslel tím, když řekl, že 'na to nemám'.

Za hosty sedícími u baru se začínala tvořit fronta, takže jsem na dalších pár minut zapudila všechny myšlenky na Domonica a soustředila se na práci.

Bart ke mně zezadu sklouzne a zašeptá: "Jde ti to úžasně, prcku. Jen tak dál."

Zasměju se a probodnu ho pohledem. "Prcku? Nemůžeš být o moc starší než já, Barte."

Mrkne: "Asi nejsem, ale jestli budeš trvat na komolení mého jména tak, jak to děláš, budu trvat na tom, že ti budu říkat prcku."

"Platí," zazubím se, ale úsměv mi zmizí, když uvidím, kdo je další na řadě. "Co ti můžu podat?"

"Zdá se, že jsi zmeškala vlak," řekne Domonic chladně.