Pohled Angel

Našli mě; oni mě našli. Do prdele, kurva, kretén! Dívám se na něj a mám malý záchvat paniky. Vidím jen jeho a ji. Slova, která na mě s takovou nenávistí vychrlil, a ten úšklebek na její tváři. Proč je tady?

Natáhne se po mně a já zareaguji okamžitě; chytím ho za zápěstí, otočím ho a vy kroutím mu ruku za záda. Zasténá a jeho muži jsou rázem na nohou. Podívám se na Blaze, jeho viceprezidenta, a ten všem říká, aby zůstali v klidu.

„Máte špatnou osobu. Teď vypadněte.“ Strčím do něj, zatímco převládne instinkt bojuj, nebo uteč. Musím se odsud dostat. Musím odjet. Musím popadnout Rebel a Boomera a zmizet. Ale kam?

„Angel, to se nestane. Hledali jsme tě. Tvoje rodina tě hledala. Našli jsme tě a před námi neutečeš,“ řekne mi Savage, když ustoupím dozadu, aniž bych z něj spustila oči.

„Nejmenuju se Angel. Ani nevím, kdo jste. A znovu se ptát nebudu. Vypadněte, kurva, z mýho baru, nebo budeme mít problém.“ Můj hlas je jako ocel, když toho hajzla probodávám pohledem. Teď neustoupím. Musím chránit svou dceru.

Koutkem oka zachytím pohyb, zvednu ruku a pohyb ustane. V tu chvíli se otevřou dveře a vejdou další motorkáři. Chvilkové rozptýlení mě donutí jednat. Dám se na útěk. Běžím, jako by mi hořelo u zadku, protože mi u něj opravdu hoří. Ruce se mi třesou, když vyběhnu bočním východem k autu. Upustím klíče a hned je seberu. Odemknu auto, když mě někdo chytí a přirazí na bok vozu. Vykřiknu, když mi velká ruka zakryje ústa. Z očí mi vytrysknu slzy, když se podívám do těch ledově modrých očí upřených na mě.

„Angel, prosím. Nechci ti ublížit. Nech mě to vysvětlit, prosím.“ To určitě. Kousnu ho do ruky. Zařve a ucukne. Nemyslím, prostě prudce zvednu koleno a trefím ho do rodinných klenotů, vyrazím mu dech a on padne k zemi.

Otevřu dveře auta, zápolím s klíči a s kvílením pneumatik vyjedu z parkoviště. Slzy mi rozmazávají vidění. Zuřivě si je otírám, nechám auto o pár ulic dál a běžím k domu.

Nebude trvat dlouho, než mě znovu najde. Přestanu běžet a pro sebe se uchechtnu. Nemá smysl utíkat. Našel mě a bezpochyby se poptají po městě a brzy budou mít mou adresu. Co můžu dělat? Dobře, přemýšlej, Angel. Nemůžeš se prostě sbalit a uprostřed noci odjet. Nemůžeš takhle vykořenit Rebel.

Ne, budu čelit démonům své minulosti přímo. Pokud si pro mě přijde, což vím, že udělá, budu na něj připravená. Jsem zatracená Morettiová a my před svými nepřáteli, kurva, neutíkáme, a právě teď jsou Savage a jeho klub nepřátelé.

Otočím se a zamířím zpátky k autu, které je zaparkované jaksi halabala, a vlezou zpátky dovnitř. Vytáhnu z kapsy telefon a pošlu rychlou zprávu Maxovi, ať na dnešek zavře a nikomu o mně nepodává žádné informace.

Odpoví rychle, že už odešli a řekli, že se vrátí, aby si s tebou promluvili. Obrátím oči v sloup a povzdechnu si, než se s autem rozjedu k domovu. Nervózně bubnuju prsty o volant, když zastavuji před domem.

Lidé v tomhle městě nevědí, kdo doopravdy jsem. Je bezpečnější, když to nevědí. I když Morettiové nemají nepřátele. Nikdo není dost odvážný nebo hloupý, aby něco zkusil. Takže vím, že jsem tak jako tak v bezpečí, i když mě Princes of Darkness našli. Nemohou se mě dotknout, ne bez odplaty mé rodiny.

Vystoupím z auta a jdu po kamenné cestičce k domovním dveřím. Otevřu je a vejdu dovnitř. Rebel je vzhůru a pije mléko na klíně paní Lawsonové. Obě se na mě podívají a já se na ně usměju.

„Jsi doma brzy, všechno v pořádku?“ Jdu k nim a políbím dceru na hlavičku, zatímco si drží nožičku a pije svou láhev mléka. Políbím i paní Lawsonovou.

„Jo, nebylo tam moc rušno, tak jsem řekla Maxovi, ať to zavře a jde domů.“ Říkám jí jen část pravdy.

„Vypadáš, jako by tě něco vyděsilo. Co se stalo, Angie?“ Povzdechnu si, vstanu, zamířím do kuchyně, vezmu si láhev piva a sednu si na pohovku. Jedno neuškodí. Myslím, že si ho po tom, co se právě stalo, zasloužím.

„Musím ti o sobě říct pravdu. Nejmenuju se Angie, ale Angel. Angel Moretti. Moji rodiče jsou Don Antonio Moretti a Teagan Moretti,“ řekne a sleduju ji, jak lehce přikývne hlavou.

„Já vím, drahoušku. Celé město ví, kdo jsi. Nejsme hlupáci. Před pár lety sem tvoje rodina poslala muže, kteří tě hledali. Všichni jsme jim řekli, že nemáme tušení, kdo jsi. Věděli jsme, že před něčím utíkáš, a tak jsme se rozhodli tě chránit. Tak mi řekni, Angel, co se dnes večer stalo?“ Podívám se na ni v šoku. Počkat, zpomal. Celé město ví, kdo jsem? Nevěřícně se nad tím uchechtnu.

„Páni, no tak to děkuju,“ mávne rukou, zatímco Rebel mává svou teď už prázdnou lahví ve vzduchu jako vlajkou. Zasměju se jí, když ji paní Lawsonová postaví na zem, ona se ke mně batolí, já ji zvednu, přitisknu si ji na hruď a vím, že během chvilky usne.

„Dnes večer mě našel její otec. Úplnou náhodou. Její otec je prezidentem motorkářského klubu Princes of Darkness. Jmenuje se…“

„Ryder.“ Oči se mi rozšíří, když se na ni podívám, polknu a přikývne.

„Jak to…“

„Hatchet je můj bratr. Odstěhovala jsem se sem nedlouho poté, co se Ryder narodil. Nechala jsem život v klubu za sebou. S bratrem jsme pak už nikdy nebyli v kontaktu. Udržím vás obě v bezpečí. Možná už nejsem součástí toho života, ale ten život ve mně zůstává. Pokud přijde, a on přijde, musíš být připravená. Je to jeho dítě. Svět motorkářských klubů je podobný tvému světu. Má plné právo si ji nárokovat, a až to udělá, budete muset obě jít s ním. Je mi to líto, Angel,“ řekne mi. Podívám se dolů na svou spící holčičku a povzdechnu si s vědomím, že před tímhle nemůžu utéct. Stejně jako do toho nemůžu zatáhnout rodinu. On o ní neví, takže to je dobrý začátek.

Nebo si aspoň myslím, že to neví. Do čeho jsem se to namočila?