George vytřeštil oči, čímž dával najevo svou nespokojenost s Angeliným jednáním. Rozhněvaně na ni zakřičel: „Angelo, tenhle sňatek domluvil tvůj dědeček. Kdo si myslíš, že jsi, abys rozhodovala o jeho zrušení?“

Tohle byl projev neúcty vůči němu jakožto staršímu a Georgeův krevní tlak prudce stoupl.

Ta holka byla čím dál tím drzejší. Nejdřív ignorovala slova svých starších bratrů a teď nebrala ohled ani na něj jako na otce.

A teď roztrhala svatební smlouvu přímo před jeho očima, jako by šlapala po jeho důstojnosti!

„Angelo, nezpůsobila jsi už dost problémů? Dnes tvou sestru propustili z nemocnice. Proč jsi tak nerozumná? Nemůžeš si vzít příklad ze své sestry a dopřát nám trochu klidu?“ Scarlet sešla dolů a vynadala Angele. Pak se podívala na Fanny, která měla červené oči, a u srdce ji zabolelo. Natáhla ruku, objala Fanny a tiše ji utěšovala: „Fanny, teprve tě pustili z nemocnice. Neměla bys být tak smutná. Nesvědčí to tvému zdraví.“

Fanny poslušně přikývla a nasadila jemný úsměv.

Scarlet si dělala ještě větší starosti. Rodina byla v pořádku, ale jakmile se vrátila Angela, nastal chaos.

Nemohla se přinutit mít svou vlastní dceru ráda a byla z ní dokonce trochu otrávená.

Kamkoliv Angela vkročila, následovaly potíže. Takového člověka by neměl rád nikdo.

Angela se dívala na svou biologickou matku, která nesla jistou podobu jejích rysů. Její klidné srdce se znovu rozbouřilo a zaplavila ji vlna emocí.

Snažila se ze všech sil zadržet slzy. Když znovu čelila Scarletiným výčitkám, nemohla se ubránit hlubokému zklamání.

Spadla ze schodů a před očima se jí míhaly scény z doby před její smrtí. Zdálo se jí, že slyší Scarlet říkat: „Jakmile bude mrtvá, Fanny bude zachráněna.“

Angela nechápala, proč s ní, která byla se Scarlet pokrevně spřízněná, vždy zacházeli jako s cizí.

James si chladně odfrkl. „Kdyby měla aspoň polovinu Fannyiny vyspělosti, nic takového by neudělala.“

Zacharias sarkasticky dodal: „Myslíš, že se Angela může srovnávat s Fanny? Fanny nesahá ani po kotníky.“

Christopher se díval na Angelu s rozpolceným výrazem v očích. Tahle žena byla jiná než dřív.

Tváří v tvář obviněním ze strany rodiny zůstala klidná a dokonce se jim přestala snažit zavděčit.

Najednou ztvrdla a Christopher nedokázal přijít na to, co se Angele honí hlavou.

V jejích očích nebyly žádné emoce, což Christophera poněkud iritovalo.

Samuel se Angele vysmál. „Angelo, jak se opovažuješ tady stát? Všechno bylo v pořádku, když jsi byla pryč. Jakmile ses vrátila, všechno šlo do háje. Nestydíš se?“

Tváří v tvář těmto obviněním byla Angela příliš unavená na to, aby se dál hádala. Byla skutečně vyčerpaná a nechtěla tu zůstat a všechny otravovat.

„Ano, ano, máte pravdu. Fanny je nejlepší, nejrozumnější. Já jsem ta černá ovce, že? Už nebudu rušit vaše rodinné setkání. Odcházím.“

Angela se otočila k odchodu, ale zastavil ji George, ne z jiného důvodu, než aby si zachoval důstojnost.

Angela tentokrát zašla příliš daleko a potřebovala dostat lekci.

„Angelo, jestli dnes všechno nevysvětlíš, nemysli si, že někam půjdeš.“

George, stále plný hněvu, Angelu zastavil. Angela otočila hlavu, oči mírně zarudlé.

Ale nikoho to nezajímalo. Jejich srdce se soustředila na Fanny, tak proč by se starali o ni?

„Co chcete, pane Kinsi? Není to snad to, co jste všichni chtěli? Christopher a já jsme zrušili zasnoubení, aby s ním Fanny mohla být otevřeně. S čím dalším nejste spokojeni?“

Dělali kolem toho takový humbuk jen kvůli tomuto cíli.

Teď, když ustoupila, proč to byla najednou její chyba?

George nikdy nepomyslel na to, že by Angelu nutil zrušit zasnoubení. Ačkoliv ho tato dcera zklamala, stále to byla jeho vlastní krev.

Když viděl, jak jeho dcera předstírá sílu, prožil smršť emocí. Toužil se vysvětlit, ale slova mu uvázla v hrdle a nakonec zůstal zticha.

Angelin pohled naplnilo zklamání. Když se otočila k odchodu, stékaly jí slzy a dopadaly na hřbet ruky, což jí projelo tělem jako mrazivý záchvěv.

Přesně jako její srdce v tu chvíli – chladné a zbavené jakéhokoliv tepla.

„Angelo, co se děje? Kdo ti ublížil?“

Na rohu nádvoří u brány narazil Joseph nečekaně na Angelu, která právě odcházela.

Angela se prudce otočila a silou si otřela slzy. Nechtěla, aby kdokoliv z rodiny Kinsových viděl její zranitelnou stránku.

Joseph si snadno domyslel, co se stalo. Angela musela mít další potyčku s členy domácnosti.

Angela se změnila. Už nebyla tou poddajnou mladší sestrou.

Joseph se neubránil záchvěvu soucitu s Angelou.

Udělal tři kroky vpřed, povzdechl si a navrhl: „Pojď, doprovodím tě domů a omluvíš se rodičům a staršímu bratrovi. Koneckonců jsi naše vlastní sestra. Ujišťuji tě, že ti nebudou dělat potíže.“

Angela se na Josepha podívala s ledovým úsměvem. „Ty taky věříš, že jsem to udělala já?“