** Z pohledu Paige **

Čtyřhodinová jízda nám trvá o něco déle kvůli mé neschopnosti řídit se jednoduchými pokyny navigace. Když konečně překročíme hranice našeho nového města, cítím náhlý příliv klidu.

Když zpomalím, rustikální dřevěná cedule „Vítejte v Cinderwoodu“ mě přiměje k úsměvu.

„To je ono,“ řeknu Jaxovi, který okamžitě stočí pohled k oknu, aby si prohlédl náš nový domov.

„Kde je teta Pops?“ zeptá se.

„Myslím, že na nás čeká u našeho nového domu.“

Pomalým tempem projíždím malebným městečkem. Dávám si na čas, abych obdivovala domy ve starém stylu a čisté ulice. Ukazuji Jaxonovi park a malou školu a on nadšeně mluví o tom, jak si najde nové kamarády.

Když dorazíme k malému řadovému domku, který jsem pronajala, vidím Poppy a její kamarádku Annie, jak na nás čekají na přední verandě. Domluvila jsem se s ní, že vyzvedne klíče od majitele.

„Teto Pops!“ zakřičí Jaxon s nadšením, když otevřu dveře auta.

„Ahoj, malé Jéčko, stýskalo se mi,“ řekne Poppy, přijde k němu, aby mu pomohla z auta, a pak ho vtáhne do objetí.

„Přestaň. Vymáčkneš ze mě rosol,“ zahihňá se Jaxon a pokusí se jí vykroutit z náruče.

„Pojď, nemůžu se dočkat, až uvidíš svůj nový pokoj,“ řekne, obejme mě jednou rukou a pak ho vede dovnitř.

Sleduji, jak vcházejí dovnitř, a opřu se o auto, abych to všechno vstřebala. Zhluboka se nadechnu. Husté lesy za naším novým domovem plní vzduch svěží, čistou vůní borovic. Slunce svítí, ptáci švitoří a já mám z tohohle místa dobrý pocit. Nikdy předtím jsem tu nebyla, ale připadá mi, jako bych se vracela domů.

„Mami, pojď se podívat!“ zavolá Jax ode dveří a mává na mě, ať jdu dovnitř.

Zamávám mu nazpátek, přesunu se k zadní části auta, popadnu naše tašky a vleču je do domu. Místo je čisté a už teď působí domácky. Všechny stěny jsou vymalované svěží magnoliovou barvou. Jsou jako čisté plátno, které si můžeme vyzdobit podle svého. Máme od majitele stanovenou šestiměsíční zkušební lhůtu, než budeme moci malovat, což nám dává spoustu času na plánování.

Následuji Jaxona nahoru, kde mi nadšeně ukazuje svůj nový pokoj. Ten jeho je v přední části domu a je o něco menší než můj pokoj, který je přímo naproti. Oba pokoje mají dvoulůžkovou postel a Jax vyleze přímo na tu svou.

„Líbí se ti tvůj nový pokoj?“ ptám se, zatímco nadšeně poskakuje na posteli.

„Miluju ho. Je mnohem větší než můj starý a tahle postel je obrovská.“

„Máme ti uložit oblečení, zatímco máma a teta Pops přinesou zbytek věcí?“ zeptá se Annie a Jaxon přikývne.

„Díky.“ Věnuji Annie vděčný úsměv a odnesu druhou tašku do svého pokoje.

Hodím tašku vedle skříně a zastavím se, abych se podívala z okna ložnice. Výhled je nádherný. Je tam malá zahrada a pak stromy, kam až oko dohlédne. Vybrala jsem si tento pokoj, protože miluju ten výhled a okenní sedátko. Bude perfektní na čtení.

„Je to nádhera, viď?“ řekne Poppy a posadí se vedle mě na okenní sedátko.

„Miluju to. Díky za tohle. Myslím, že je to ten nejlepší nápad, jaký jsi kdy měla,“ řekne a hravě do ní šťouchnu ramenem.

„Budeš v pohodě, Paige. Na mrzouta Grega jsi byla stejně až moc dobrá a Jéčko tady bude vzkvétat. Prostě to vím. Navíc chlapi jsou tady tak sexy. Přísahám, že musí být něco ve vodě. Každý, koho jsem v tomhle městě viděla, byl tak namakaný. Musí tu mít skvělou posilovnu,“ směje se.

„S chlapy jsem skončila.“ Zavrtím hlavou.

„Cože, takže jsi teď na ženský? Viděla jsem i pár hezkých ženských,“ zavrtí škádlivě obočím.

„Žádní muži ani ženy, s randěním jsem skončila. Končí to jen zlomeným srdcem. Odteď jsem jen já a Jaxon,“ řeknu jí s odhodláním.

„Sotva jsi dala někomu šanci. Za celý život jsi měla dva kluky. Máma vždycky říkala, že musíme políbit pár žab, než najdeme svého prince. Nemůžeš to ještě vzdát,“ stiskne mi ruku.

„Ryder nebyl žába.“

„Ne, byl to zatracený duch. Zapomeň na něj i na Grega. Tvůj princ přijde, až bude ten správný čas. Teď přestaň truchlit, musíme vybalovat,“ řekne a tleskne rukama.

Povzdechnu si a zvednu se, abych ji následovala, když mě koutkem oka zaujme pohyb venku z okna. Nakloním se blíž k oknu a snažím se zjistit, co jsem to právě viděla pohybovat se mezi stromy. Ať to bylo cokoliv, bylo to velké a rychlé. Možná tu mají jeleny, nebo to byl snad něčí velký pes? Přejdu to pokrčením ramen a zamířím dolů, abych přinesla zbytek našich věcí.

Do večeře máme vybaleno a nakoupeny potraviny; lednice i skříňky jsou zásobené vším, co budeme na příštích pár dní potřebovat.

Poppy a Annie s námi zůstanou na večeři, než se vrátí na koleje na univerzitu. Nabídnu se, že je odvezu zpátky, ale Jaxon už usnul, takže si zavolají kamaráda, aby je vyzvedl.

Univerzita je jen dvacet minut jízdy a já jsem tak šťastná, že jsem zase blízko své sestry. Nenáviděla jsem, že jsem ji nemohla vídat pravidelně kvůli té dálce.

Po náročném dni stěhování a zlomeného srdce se rozhodnu uvařit si heřmánkový čaj a jít si nahoru číst na okenní sedátko, než půjdu spát. Potřebuji se uvolnit a odpočinout si před dalším zítřejším náročným dnem.

Nejsem si jistá, jestli ten rozchod zvládám obzvlášť dobře, nebo jestli mi to jen ještě plně nedošlo, protože i když jsem smutná, nejsem ta ubrečená troska, kterou jsem čekala, že budu. Možná je to tímhle městem? Nebo jsem možná Grega nemilovala tolik, jak jsem si myslela.

V jednu chvíli jsem musela zadřímat, protože mě náhlý hluk vyleká a probudí a moje čtečka s rachotem dopadne na podlahu. Ten zvuk byl skoro jako nářek nebo kvílení plné bolesti. Poté, co rychle zkontroluji Jaxona, který klidně spí, přisoudím ten zvuk nějakému lesnímu zvířeti a zvednu čtečku.

Chloupky na zátylku se mi náhle zježí a zmocní se mě nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje. Očima těkám k oknu, ale je těžké cokoliv vidět, protože venku je taková tma. Rychle zatáhnu závěsy a zaženu ten pocit jako nervozitu z pobytu na novém místě.

Rychle zkontroluji všechny dveře a okna a ujistím se, že jsou zamčené, než vlezu do postele. Díky knize, kterou jsem před spaním četla, jsem zbytek noci snila o vlcích, kteří se hravě honí lesem.