** Z pohledu Callena **

Snažit se dnes vést sportovní trénink se štěňaty je obtížné. Ne proto, že by děti zlobily, ale protože nemůžu dostat z hlavy tu naprostou bohyni, kterou jsem cestou sem potkal.

Její kaštanové vlasy jí visely v volných vlnách po zádech a já si představoval, jak si je omotávám kolem ruky a zakláním jí hlavu dozadu, zatímco do ní zezadu tvrdě přirážím. Její křišťálově modré oči mě uhranuly a já chtěl vidět, jak ke mně vzhlížejí, zatímco ona klečí přede mnou a saje můj úd.

Jaká škoda, že je člověk a představy o tom, co všechno bych s ní dělal, jsou to jediné, co si můžu dovolit. Jako spolualfa naší malé nesourodé smečky musím jít příkladem a mezidruhové randění je něco, co máme zakázané.

Jsem zvědavý na její situaci. Říkala, že se nedávno rozešla s manželem, a ten kluk řekl, že svého otce nezná, že je nezvěstný. Což je pěkně na hovno, protože ten kluk je stoprocentně vlkodlak, a mám podezření, že jeho matka o tom nemá ani tušení. Je to buď obrovské štěstí, nebo osud, že jsou tady, protože bez smečky, která by ho vedla, by se to štěně dostalo do vážných problémů.

Kdokoli zplodil Jaxona a vypařil se, nechal ho, aby ho vychovávala lidská žena bez smečky, zaslouží zastřelit. Kdyby nepřišli sem a ten kluk se proměnil, mohl by své matce ublížit a prozradit náš druh lidem nebo přilákat pozornost lovců.

Po tréninku s dětmi se myšlenkově spojím se svým dvojčetem a našimi Betami, kteří jsou shodou okolností také dvojčata, a řeknu jim, že se musíme naléhavě sejít.

„Kde se chceš sejít?“ odpoví Remy, jeden z Beta dvojčat.

„Doma, už tam běžím,“ řeknu, zatímco klušu lesem.

Dorazím k našemu srubu a najdu Rydera, Remyho a Parkera, jak na mě čekají na přední verandě. Bydlíme tu všichni společně. Když jsme v lesích budovali naši malou vesnici pro smečku, sdíleli jsme ubytování. Když došlo na stavbu našich srubů, rozhodli jsme se, že máme rádi společnost toho druhého, a rozhodli se postavit jeden velký srub pro nás všechny místo dvou oddělených.

Neplánujeme se stěhovat do vlastních srubů, dokud nenajdeme své družky. Dvojčata obvykle sdílejí osudovou družku, takže bychom s největší pravděpodobností potřebovali postavit jen jeden další srub, pokud bychom své družky našli.

„Je pivo vhodné pro tenhle naléhavý rozhovor? Nebo se musíme s někým prát?“ zeptá se Parker.

„Pivo je vždycky vhodné,“ zazubím se.

Ryder a Remy zvednou prst na znamení, že chtějí taky pivo, a Parker zamíří dovnitř.

„Ve škole všechno dobrý?“ zeptá se Remy, když se posadím do dřevěného křesla vedle Rydera.

„Jo, štěňata si vedla skvěle. Regina říkala, že se opravdu učí, jak zapadnout mezi ostatní děti.“ Přikývnu.

Parker se vrátí se čtyřmi lahvemi piva, každému z nás jednu podá a pak se posadí vedle Remyho na lavici. „Tak co je tak naléhavé, žes nás musel stáhnout z práce?“ zeptá se.

„Ve městě je nová ženská,“ řeknu a přemýšlím, jak přesně to pojmout, protože jen při zmínce o ní moje mysl sklouzla rovnou do sprostých představ.

„Páni, to je šok. Nemůžu uvěřit, že se do nového města přistěhovala žena. To je tak neobvyklé,“ odfrkne si Remy a já se na něj zamračím. Za ten sarkasmus mu to spočítám později.

„Sklapni, chytráku, ještě jsem neskončil,“ odfouknu si. „Má dítě a on je jedním z nás.“

„Takže máme na našem území neznámou vlčici a nepožádala o povolení?“ zavrčí Ryder. V jeho hlase se projevuje teritoriální povaha jeho vlka.

„Ne, o to jde. Ona je člověk a nemyslím si, že má sebemenší tušení, co je její syn zač.“

„Do prdele. Kde je fotr toho kluka?“ zeptá se Parker.

„Nevědí. Štěně říkalo, že je nezvěstný, ale mám podezření, že od ní utekl, nebo ho dostali lovci.“

„Doufám, pro jeho dobro, že ho dostali lovci, protože jestli zjistím, kdo je ten parchant, co zbouchl člověka a pak ji nechal vychovávat vlčí štěně samotnou, zabiju ho,“ zavrčí Ryder tentokrát ještě hlasitěji.

„Amen,“ řeknu, pozvednu lahev a dvojčata Bety přikývnou.

Dlouze si přihnu ze své lahve piva a nechám chladnou, hořkou tekutinu stékat hrdlem, zatímco všichni zpracováváme naše vražedné myšlenky.

„Takže teď jí musíme vysvětlit, co je její syn zač, aniž bychom ji vyděsili,“ povzdechne si Parker.

„Budeme muset být opatrní. Pokud si nejdřív nezískáme její důvěru, může vzít kluka a utéct,“ řekne Remy.

„Jo, a ten kluk nás potřebuje. Měli jste ho vidět. Obejmul mě, jakmile mě uviděl. Bylo to, jako by po tom spojení se smečkou zoufale toužil. Potřebuje být se smečkou.“

„Vy dva víte líp než kdokoli jiný, jaké to je být vychováván bez smečky a bez ponětí, co jste zač. Nemůžeme nechat toho kluka projít tím, čím jste si prošli vy,“ řekne Parker.

„Nenecháme.“ Ryder zavrtí hlavou. „Callene, myslíš, že se k té mámě můžeš dostat blíž? Zkusit si získat její důvěru, než ji představíš nám. Teprve až nám bude všem věřit, řekneme jí pravdu o nás a jejím synovi.“

„Myslím, že to zvládnu. Rozhodně mi nevadí trávit s ní čas. Je tak zatraceně sexy,“ řeknu s bolestným zasténáním.

Proč nemohla být taky měňavec? Život je někdy nespravedlivý.

„Kurva, Callene. Koukej si nechat péro v kalhotách. Slyšíš mě? Neopovaž se ji opíchat,“ zavrčí Ryder.

„Já vím, neudělám to, ale nemůžu slíbit, že si to nebudu představovat,“ zazubím se.

„Ty seš takovej úchyl,“ směje se Remy.

„Jen počkejte, až ji uvidíte, pak to pochopíte. Má takové sexy tělíčko, které přímo křičí po tom, aby bylo zpleněno, a její oči, ach bohyně, do těch bych se mohl dívat věčně,“ broukám si, zavírám oči a znovu si představuji ženu svých snů.

„Běž si dát sprchu a pak do práce. Možná jí zanes nějaké květiny na uvítanou ve městě. Soustřeď se na to dítě. Ženy milují muže, kteří mají rádi jejich děti,“ řekne Ryder.

„Odkdy jsi ty expert na ženy? Pokud vím, nikdy jsi s žádnou doopravdy nerandil, a už vůbec ne s takovou, co má děti,“ odfrknu si.

Ryder dostane ten vzdálený pohled do očí, který jsem u něj viděl vždycky, když nadhodíme randění nebo osudové družky. Dopiju zbytek piva a vstanu, abych si dal sprchu. Nemá smysl se s ním snažit mluvit, když se v mysli odebere na tohle místo. Kéž by mi o tom řekl. Možná jsme spolu nevyrůstali, ale sdíleli jsme dělohu a teď sdílíme dům a smečku. Jednoho dne mi možná bude věřit natolik, aby mluvil o tom, co se stalo.

„Víš, kde bydlí?“ zeptá se Parker, když otevírám dveře do našeho srubu.

„Mám docela dobrou představu. Nikoho tady nezná, takže musí mít vlastní bydlení a pokud vím, byl volný jen jeden dům.“

„To místo na Alpine?“ zeptá se.

„Přesně to,“ přikývnu.

„Myslím, že jsem ji vlastně viděl. Včera, když jsem běhal, viděl jsem přes okno dvě ženy. Myslel jsem, že si to místo jen prohlížejí,“ řekne Remy.

„A nenapadlo tě se o tom zmínit? Kdo je ta druhá žena?“ zeptá se Parker.

„Nevěděl jsem, že je to důležité. Mohly to být realitní makléřky, co já vím,“ pokrčí Remy rameny.

„Ta druhá bude její sestra. Říkala, že chodí na univerzitu ve vedlejším městě,“ vysvětlím a pohlédnu na bratra, který je stále ztracený ve vlastních myšlenkách.

S povzdechem zamířím dovnitř, abych se osprchoval a představoval si všechny ty věci, které bych rád dělal té malé lidské bytosti, které se podařilo mě uhranout. Mám pocit, že si právě vysloužila hlavní roli ve všech mých budoucích fantaziích.