~Alexia~

„Sestřičko, jsi připravená?“ ozvala se Hazel, Alexiina nevlastní sestra, která ji vítala u dveří. „Teda, ty šaty ti sluší.“

Alexia se podívala na obnošené šaty a nemohla popřít jejich eleganci. Od chvíle, kdy se otec před pěti lety znovu oženil, na sobě neměla tak krásné šaty, a přitom to byl kousek, který Hazel chtěla vyhodit.

Hazel měla na tváři ten svůj potměšilý úšklebek, když líčila: „Gratuluji, sestro. Slyšela jsem, že tvůj nastávající manžel je velmi bezohledný, muž plný jizev z bitev, s tváří tak hrozivou a ošklivou, že by ses v jeho přítomnosti počůrala strachy. Slyšela jsem, že ho to vynucené manželství rozzuřilo. Možná z toho bude vinit tebe.“

Zasmála se a uzavřela: „Možná skončíš tak, že v jeho rukou uboze zemřeš. Ani tvá kletba tě nezachrání.“

Při Hazelinu náznaku přejel Alexii mráz po zádech. Přemýšlela, jestli jsou její slova opodstatněná. ‚Bude tohle manželství mým koncem? To by se jim jistě splnil sen.‘

„Jdeme!“ zavolal za Hazel Drake a svíral tašku s tím málem, co Alexia vlastnila.

Alexia nedostala ani šanci rozloučit se s přáteli. Přivedli ji na příjezdovou cestu a předali ji vysokému, mohutnému muži se špinavě blond vlasy. Na levé tváři měl jizvu po drápech, což naznačovalo, že ho v minulosti zasáhl nepřítel.

Tento muž byl beta Jaxon, druhý ve velení alfy Kierana.

„Beto Jaxone, tohle je má dcera Alexia Reedová. Prosím, vyřiďte alfovi Kieranovi, že mu svěřujeme naši dceru,“ pronesl alfa Roland. I když ta slova měla vyjadřovat péči, jeho tón zůstal chladný a očima se vyhýbal Alexiině pohledu.

Alexia měla problém podívat se betovi Jaxonovi do očí, ale dříve či později se odhodlala zeptat: „Budete – budete mi ubližovat?“

Všimla si, jak to betu zarazilo. Zaklonil se a zvedl obočí nad její otázkou. Odpověděl: „Ne, dokud budeš dodržovat pravidla.“

„Nastup si do auta,“ nařídil.

Alexia se naposledy podívala na otce. Měl kamennou tvář a v jeho očích nebyla žádná láska ani starost o ni.

„Sbohem, otče,“ řekla, ale alfa Roland jen kývl na znamení, že slyšel.

Vedle otce stála Matilda, její nevlastní matka. Na tváři měla výsměšný úšklebek a zamávala Alexii rukou. „Sbohem, Alexio. Pokusíme se přijít na tvou svatbu, ale jak asi víš, zdroje ve smečce Cross River nejsou v poslední době dobré.“

Chtěla tím říct, že na svatbu nepřijdou. Alexia to samozřejmě věděla už dávno. Nikdy by se takhle nesnažili. Byli šťastní, že ji dávají pryč, jednou provždy.

„Sbohem, má milovaná sestro!“ dodala Hazel a usmála se na Alexii.

V duchu chtěla Alexia obrátit oči v sloup. Uvědomila si, že před betou Jaxonem všichni jen předstírají šťastnou rodinku.

Po Hazel padl její zrak na Drakea a všimla si jeho zamračení. Možná byl její nevlastní bratr jediný, koho mrzelo, že odchází. Pro Alexii však možná bude bezpečnější být daleko od Drakea.

Možná.

‚Velké možná,‘ pomyslela si Alexia.

S povzdechem si Alexia řekla: ‚Buď silná. Vždycky jsi byla silná. Jsi chytrá a umíš to s lidmi.‘

Ten den a dny nadcházející budou pravděpodobně těmi nejnejistějšími dny jejího života. Král alf jí nařídil, aby se provdala za alfu Kierana Stonea, nejhrozivějšího alfu v celém Tapleanu.

Proč? Neměla tušení. Otec tvrdil, že neví. Alexia do toho bohužel neměla co mluvit a podle toho, co říkala její nevlastní sestra, alfa Kieran také ne.

Zatímco každou smečku vedli její vlastní alfové, nejvýše v hierarchii stál král alf Balthasar. Byl alfou všech alf v Tapleanu. Jak jí včera večer řekl otec, králi se nedalo odporovat.

Přesto zůstávalo záhadou, proč byla vybrána právě ona. Alexia měla krev alfy, ale její smečka nepatřila k těm největším ani nejsilnějším v zemi. Nebyla ničím výjimečná. Vlastně ji její smečka považovala za zlé znamení.

Její smečka by trpěla. To jí včera v noci řekl otec. Upřímně řečeno, Alexii nezáleželo na její nevlastní matce a nevlastních sourozencích. Pět let byli zdrojem jejího utrpení, ale s přáteli to bylo jiné. Milovala své přátele a jejich rodiny. A konečně, navzdory všemu jí alespoň trochu záleželo na otci, kterým alfa Roland kdysi býval.

***

„Ano, alfo, máme ji. Právě opouštíme její smečku,“ slyšela Alexia říkat betu Jaxona do telefonu, zjevně podávajícího hlášení svému alfovi. Chápala, že myšlenkové spojení má svá omezení. Hlavní území smečky Stone Blood bylo od jejich polohy příliš daleko, takže Jaxon musel použít mobil.

Za normálních okolností byly mobilní telefony vlkodlakům, kteří se mohli spojit s jakýmkoli členem smečky v blízkém dosahu, k ničemu.

Alexia jela v autě s betou Jaxonem a dvěma dalšími bojovníky, kteří seděli vpředu. Opouštěli hranice smečky Cross River.

Když se podívala z okénka auta, zahlédla své dva nejlepší přátele, Deana a Melissu. Po tváři jí stekla slza, když jim zamávala na rozloučenou. Viděla, jak běží za autem, až se jí z toho sevřela hruď.

Otočila se na betu Jaxona a zaprosila: „Můžu se prosím rozloučit?“

Auto zastavilo a dovolilo jí promluvit s přáteli. Rozloučila se s nimi a naposledy je objala. Doufala však, že je ještě brzy uvidí.

„Máma říkala, že se táta pokusí promluvit s králem,“ nadhodil Dean. „Možná se z toho ještě dostaneš.“

Alexia zatnula čelisti. Zalapala po dechu a odpověděla: „Nevím, Deane. Nechci, aby se tvoji rodiče dostali do problémů.“

Melissa navrhla: „Co kdyby... co kdybychom jim řekli o tvém -“

„Pšššt.“ Alexia Melissu okamžitě umlčela. Ať už s ní bylo v nepořádku cokoli, muselo to jít stranou. Navíc to byla jen spekulace. Nikdo ve skutečnosti neprokázal, že je prokletá.

Když vstupovala do nové smečky, nevěděla, jestli jí to přinese jen potíže, nebo ne. Tiše odpověděla své kamarádce: „O tom rozhodnu já. Nechci vidět ten znechucený výraz lidí... zvlášť v nové smečce.“

Když se naposledy podívala na Deana a Melissu, v očích ji pálily slzy. Alexia je znovu objala a řekla: „Postarejte se o tetu Kate a strýce Alexe. Postarejte se o Louise a Jakea.“

Jeden po druhém vyslovovala jména, na kterých jí v srdci záleželo. Byli to členové rodiny Deana a Melissy.

„Už musíme jet, Alexio,“ ozval se přísný hlas bety Jaxona, který stál u vozidla a nutil ji odtrhnout se od jediných lidí, od nichž se jí dostalo lásky.

„Budete mi chybět. Sbohem,“ řekla Alexia nakonec.

Když odjížděli od její smečky, otočila se k zadnímu oknu auta a naposledy si prohlížela svůj domov. Jistě, chtěla smečku opustit, ale ne tímto způsobem. Ne tím nejnejistějším způsobem.

Když viděla, že opustili území její smečky, a cítila, jak pouto se smečkou slábne, vydechla a pohlédla na betu Jaxona.

Tiše uvažovala: ‚Jaký bude můj život v rukou alfy Kierana Stonea?‘

***

Po dvou dnech cestování Alexia konečně dorazila k největší smečce v Tapleanu, ke smečce Stone Blood, kterou po generace vedl klan Stoneů. Ve srovnání s jejím předchozím domovem se hlavní území smečky Stone Blood zdálo být desetkrát větší. Alespoň tak jí to připadalo, soudě podle vzdálenosti, kterou urazili od vstupu na hranice smečky.

Alexia o této smečce slyšela mnoho příběhů. Byla to smečka, která cvičila ty nejlepší bojovníky, první v liniích válek krále Balthasara. Všichni bojovníci byli silní, mohutní, nebojácní a bez emocí, přesně jako muž vedle ní, beta Jaxon.

A co se týče jejich alfy? Ano, nebylo to poprvé, co slyšela o tom velkém válečníkovi a vůdci, alfovi Kieranovi Stoneovi. Bylo mu už dvacet šest let, byl to muž o šest let starší než ona.

Alfa Kieran se stal alfou v mladém věku dvaceti let. Vybojoval mnoho bitev a sám dobyl mnoho území. Vzal život mnoha nepřátelům jejich národa, včetně smeček, které zradily královu věc.

Kvůli bitvám, které vybojoval, měl alfa Kieran po celém těle mnoho jizev. Říkalo se, že alfa Kieran má zjizvenou tvář. Vypadal prý strašidelně a uvnitř byl chladnokrevný.

Říkalo se, že své smečce vládne železnou rukou. Nebyl zde prostor pro chyby a ti, kdo chybovali, byli zavrženi.

Když na to Alexia pomyslela, zavrtěla hlavou. Uvažovala: ‚Možná, když hezky poprosím, mohla bych z toho vyváznout, nebo bych alespoň mohla být manželkou jen před králem. Milenek může mít, kolik chce. Možná... jen možná by mě nechal na pokoji.‘

O chvíli později se objevili u sídla smečky. Alexia už od brány žasla nad rozsáhlým předním trávníkem, borovicemi, které tvořily plot kolem pozemku, a čtyřpatrovým sídlem z červených cihel před nimi.

Po vystoupení z auta byla Alexia okamžitě přivedena do kanceláře alfy. Uvnitř Alexia uviděla muže, který byl otočený zády. Měl na sobě bílou košili a rukávy vyhrnuté k předloktí. Paži až po zápěstí mu pokrývalo tetování. Muž se díval z okna své kanceláře.

„Alfo, Alexia je tady,“ oznámil beta Jaxon.

Alexia se obrnila, zavřela oči a zhluboka se nadechla. Tiše si řekla: ‚A je to tady.‘

Konečně se k ní alfa Kieran otočil a ona si okamžitě všimla, jak vzduch kolem zhoustl. Přejel jí mráz po zádech a ucítila jeho palčivý pohled. Zamrkala, otevřela oči a při prvním pohledu na něj se jí rozbušilo srdce, tváře jí o odstín ztmavly a téměř okamžitě měla v hlavě vymeteno šokem.

‚Tohle je... alfa Kieran Stone?‘