Yasmin věděla, že manažerka a zaměstnanci nebudou mít odvahu ji zradit, a tak se vyhýbala jejich prosebným pohledům. Bez povšimnutí ostatních její výraz potemněl frustrací.

Nikdy by ji nenapadlo, že Yvette, ta mizerná ženská, sama obnoví smazané záběry z kamer. Nakonec zničila všechny Yasmininy plány.

„Řeknu vám ještě jednu věc. Moje drahá Yvie má víc peněz, než by vůbec dokázala utratit!“ Yara stále soptila vzteky.

Láskyplně poplácala Yvette po ruce a pak pokynula služebnictvu, aby přinesli její kabelku.

Yara ji otevřela, vytáhla svazky hotovosti a vtiskla je Yvette do rukou. „Vezmi si tyhle peníze a ukaž jim, kdo je tady doopravdy chudý!

Yvie, kupuju pro tebe právě teď celé tohle nákupní centrum! Je celé tvé!“

Irwin byl stejně rozzuřený. Yvette byla jejich drahocenná dcera a nemohli snést, aby ji viděli rozrušenou, natož aby s ní takhle nespravedlivě zacházeli!

Irwin provedl telefonát, kterým přivolal generálního ředitele obchodního centra; ten brzy dorazil se smlouvou v ruce. S úctou sklonil hlavu, když předkládal dokument Yvette.

„Slečno Murrayová, celé nákupní centrum teď patří vám!“

Toto konkrétní nákupní centrum se nacházelo v jedné z nejrušnějších oblastí v Jubilife City, přičemž nájemné se šplhalo k milionům měsíčně.

Yara něžně promluvila: „Nájem za jednu jednotku je tu jen pár milionů měsíčně. Možná je to trochu málo, ale to není problém. Budu ti dávat milion každý den na útratu!“

Yasmin z toho zezelenala závistí. Její měsíční kapesné bylo jen půl milionu, zatímco Yvettino kapesné začínalo na milionu hned od začátku!

Byla zpátky teprve den, ale Yara a Irwin ji už zahrnovali tolika penězi. Pokud to takhle bude pokračovat, pro Yasmin v rodině Murrayových nic nezbude!

„Nepotřebuji to.“ Yvette rozhodně zavrtěla hlavou. Neměla nouzi o peníze a existoval limit toho, co se dá za den utratit.

Yara ji však špatně pochopila. „Je pro tebe milion denně málo? Tak co třeba deset milionů?“

„Yvie, já ti taky dám 20 milionů každý den!“ přidal se Irwin, dychtivý ukázat svou podporu.

Yvette věděla, že pokud odmítne, částku nabízenou jako denní kapesné jen zvýší, a tak rezignovaně vzdychla. „Jak myslíte.“

Ty peníze nepotřebovala, ale neochvějná důvěra a podpora od Irwina a Yary ji skutečně zahřály u srdce.

Mezitím Yasmin stála opodál a skřípala zuby frustrací. Všechny její snahy hodit to na Yvette se obrátily proti ní, protože z ní naopak udělaly boháče. Byla neuvěřitelně rozzuřená!

…

Mezitím to v nemocnici žilo.

„Už je mi dobře. Chci odejít z nemocnice a nikdo z vás mě nezastaví!“ Martha trvala na tom, že opustí nemocnici, jakmile se jí vrátí síla.

Lékaři a sestry ji už nemohli déle držet. Právě když si nevěděli rady, zazněl hluboký hlas: „Babičko.“

Do pokoje vstoupil sebejistými kroky důstojný muž. Jakmile tak učinil, zdálo se, že teplota v místnosti klesla, což na všechny přítomné vrhlo stín neklidu.

„Tvůj stav se teprve začal zlepšovat. Nemůžeme dovolit, abys tu tropila scény,“ řekl Wilson klidně, ale pevně.

S Wilsonovou přítomností se Martha postupně uklidnila. Posadila se rovně a ruce si elegantně položila do klína.

„Nedělám scény. Musím okamžitě odejít, abych poděkovala té dívce, co mě zachránila,“ trvala na svém.

„Musíš zůstat v nemocnici, aby ses pořádně zotavila. Zařídím, aby ji pro tebe někdo našel,“ odpověděl Wilson tónem, který nesl nádech autority.

Martha dobře znala jeho povahu a uvědomila si, že je zbytečné se dál hádat. Mohla si jen povzdechnout a jemně mu připomenout: „Wille, musíš tu dívku, co mě zachránila, najít!“

Martha si nemohla pomoci a představovala si, jak úžasné by bylo, kdyby se ta krásná a milá dáma mohla stát manželkou jejího vnuka!

Bohužel, Wilson už byl zasnoubený s dcerou rodiny Murrayových. Přesto se jí ulevilo, že má vnuka, který je přibližně stejně starý jako ta dívka, takže stále existovala naděje, že by mohli být spolu.

Kdyby se ta mladá dáma mohla stát její vnučkou, Martha by byla radostí bez sebe! Jen při tom pomyšlení se Marthina tvář rozzářila úsměvem a nemohla si pomoci, aby se pro sebe nezachichotala.

„Wille, nemáš ani tušení, jak výjimečná ta dáma byla. Málem jsem zemřela a vděčím jí za život!“

Jak Martha pokračovala ve vychvalování své zachránkyně, Wilsonova pozornost se stočila jinam. Poslouchal ji jen na půl ucha, pohled upřený na zprávy na svém telefonu, které zůstávaly bez odpovědi.

Navzdory obdivuhodným vlastnostem té tajemné dámy byla neuvěřitelně odtažitá. Dokonce ani v tuto chvíli se neobtěžovala odpovědět na Wilsonovy zprávy.

„Wille, posloucháš vůbec, co říkám?“

„Pokračuj, babičko.“ Wilson se vytrhl ze svých myšlenek, hlas měl hluboký a vážný.

„OMG, já ti to snad nevěřím! Neslyšel jsi ani slovo po tom všem, co jsem řekla. Co jsi to za vnuka?“ zvolala Martha.

Wilson, poslouchaje Marthin neustálý proud nového slangu, který se naučila online, si promnul spánek a otočil se k Samuelovi. „Zařiď, aby babička odteď trávila méně času na internetu.“

„Ani náhodou! V tomhle bodě už jsem chronicky online. Život bez internetu by byl tak nudný!“ namítla okamžitě Martha.

Pak si na něco vzpomněla a rychle změnila téma. „Jo a Wille. Kdy se plánuješ setkat se svou snoubenkou z rodiny Murrayových?“

Wilsonovy hluboké, úzké oči se chladně zaleskly a pevným tónem ji opravil: „Babičko, já nemám žádnou snoubenku.“

„Nezapomínej, že se mé srdce teprve stabilizovalo!“ Martha očekávala, že zareaguje v její prospěch tímto způsobem, a začala brnkat na jeho city. „Kdo ví, kdy dostanu další infarkt, když mě zase rozrušíš!“

Wilsonův výraz rezignovaně změkl a odvedl řeč jinam. „Dobře si odpočiň, babičko. Půjdu najít tu osobu, která tě zachránila.“

Jistěže, jakmile ta slova uslyšela, byla Martha nadšená a opakovaně přikyvovala.

„Dobře, pospěš si a najdi tu mladou dámu. Dala jsem jí smaragdový přívěsek, naše rodinné dědictví, jako projev vděčnosti za mou záchranu. Wille, musíš jí řádně poděkovat, až ji najdeš. Musíš splnit cokoliv, o co požádá!“

„Dobře, babičko.“

Wilson opustil oddělení s přísným výrazem ve tváři a vrátil se ke svému obvyklému ledovému vystupování.

Rázným tónem přikázal: „Jakmile najdeš osobu s babiččiným smaragdovým přívěskem, zajisti, aby byly její požadavky splněny do posledního puntíku.“

Vzhledem k tomu, že zachránila Marthě život, rodina Quinnových by se neodvážila chovat se k ní špatně.

Samuel na znamení souhlasu přikývl. „Jistě, pane Quinne.“

Wilson si znovu odemkl telefon, jeho pohled byl chladný a pronikavý, když se upřel na chatovací okno.

Lehce se kousl do spodního rtu a v jeho jinak klidném výrazu se zaleskl náznak uličnictví.

Nemohl si pomoci a žasnul nad tou situací. Jak skvělé bylo, že ta dáma na jeho zprávu stále neodpověděla?