Irwin a Yara obklopili Yvette v sídle Murrayových. Každý ji dlaní hladil po jedné tváři, zatímco se jim hlasy chvěly starostí. „Yvie, udělili jsme těm lidem za tebe přísnou lekci. Slibujeme, že už nikdy nedovolíme, aby se ti stala taková křivda!“

Nakonec se obchod Yvette formálně omluvil. Dokonce vyhodili manažerku i tu zaměstnankyni a nadobro ty lidi vyhnali z Jubilife City.

Yvette si tu drobnost nebrala k srdci a jen s nevýrazným výrazem přikývla.

Yara vřele pokračovala: „Yvie, tohle jsou šaty, které jsem pro tebe speciálně vybrala na banket. Jsem si jistá, že v nich budeš vypadat úžasně, naše krásná dcero!“

Incident v nákupním centru způsobil, že ztratili veškerý zájem o nakupování šatů. Yara tedy kontaktovala obchod s oděvy a vybrala šaty na banket online.

„Yasmin, tohle jsou šaty, které jsem vybrala pro tebe!“ Yara na Yasmin nezapomněla. S něžnou náklonností jí pokynula, aby přišla blíž. „Ty a Yvie byste měly během banketu zahrát na klavír. Až se tak stane, všechny dámy z vyšší společnosti mi budou závidět, že mám tak vynikající dcery!“

Yasminin výraz povadl, jakmile uviděla obrázek šatů, které Yara vybrala. Ukázalo se, že Yara dala Yvette nejnovější model šatů, ale Yasmin dala model z loňského roku.

Yasmin měla pocit, že je Yara naprosto zaujatá, když to udělala.

„Co se děje, Yasmin? Nelíbí se ti ty šaty? Přísahala bych, že jsi tuhle značku měla vždycky ráda…“ odpověděla Yara.

Yara měla vždycky chatrné zdraví, takže nerada chodila do společnosti. Obvykle dávala přednost zahradničení a málokdy věnovala pozornost věcem jako je móda. Přirozeně nevěděla, že oblečení se dělí na nejnovější návrhy a ty z předchozích sezón.

Věděla jen, že Yasmin má kousky této značky ráda, a tak pro ni speciálně vybrala tyto šaty.

I přes to, že byla naštvaná, Yasmin vykouzlila medový úsměv a zavěsila se do Yary. Před Yvette záměrně sehrála divadlo plné náklonnosti. „Děkuji, teto Yaro! Miluju je! Jsme tak sladěné. Zrovna po těchto šatech jsem předtím taky pokukovala!“

Chtěla Yvette vtlouct do hlavy jednu věc – že má k Yaře a Irwinovi blíž, i když je Yvette biologickou dcerou toho páru.

Bohužel, Yvette se neobtěžovala věnovat Yasmininu divadlu jediný pohled. Yvettin nezájem působil jako studená facka do Yasmininy tváře, což ji rozrušilo ještě víc.

„To ráda slyším!“ Yara byla s Yasmininou reakcí spokojená. Pak se otočila k Yvette a promluvila jemným tónem. „Ach, správně, Yvie. Tvůj pátý starší bratr Sean přijede domů pozítří, až mu skončí turnaj v Esportu!“

Yvettino jemné obočí se povytáhlo, když zaslechla slova „soutěž v Esportu“. Pak přikývla. „Dobře, rozumím.“

Přesto Yara pokračovala se stejnou jemností. „Yvie, Sean umí být zbrklý. Pokud tě po návratu jakkoli rozčílí, klidně to řekni tátovi a mně. Já už Seana poučím, aby se k tobě choval slušně!“

„Přesně tak!“ přidal se Irwin a horlivě přikyvoval. „Yvie, donutím toho spratka klečet před pamětní síní naší rodiny a prosit o odpuštění, jestli se opováží si na tebe vyskakovat!“

Odmítal dovolit komukoliv šikanovat jeho drahocennou dceru, dokonce ani svým pěti synům.

Když to Yasmin slyšela, nemohla si pomoci a obrátila oči v sloup. Dokonce i koutek jejích úst se mírně zkřivil do nepostřehnutelného úšklebku.

S vědomím, že se Sean brzy vrátí, byla odhodlaná vymyslet způsob, jak donutit Seana, aby Yvette nenáviděl.

…

Yvette seděla na pohovce a hrála mobilní hry. Ovládala svou herní postavu štíhlými konečky prstů. Už jen její přítomnost byla potěchou pro oko.

Přesto na ni Yasmin okamžitě vrhla pohrdavý pohled a v duchu se ušklíbla. Považovala Yvette za neschopnou nulu. Koneckonců, do banketu nezbývalo mnoho času, ale Yvette měla stále náladu hrát hry na mobilu.

Yasmin odmítala ztrácet čas jako Yvette. Místo toho potřebovala trénovat hru na klavír. Yasmin chtěla na banketu strhnout veškerou pozornost na sebe a rozdrtit Yvette, tu venkovanku, kterou její rodina vyzvedla kdesi v zapadákově!

Mezitím Yvette obdržela pozvánku do hry, jakmile byla online. Bez dlouhého rozmýšlení ji přijala. Poté zapnula mikrofon v týmovém chatu a uslyšela příjemný, vzrušený mužský hlas.

„Rebir, jsi zase online! Mám pro tebe úžasnou novinu. Letos jsem vyhrál národní šampionát v Esportu! Co ty na to? Jsi na mě pyšná?“ zvolal Sean Murray.

„To je docela dobré,“ odpověděla Yvette lhostejně. Souhlasila, že vítězství v národním šampionátu je skutečně slušný úspěch.

Seanovo nadšení bylo po Yvettině pochvale ještě znatelnější. Dodal: „Rebir, slyšel jsem, že jsi v Jubilife City. Vracím se tam domů pozítří, jakmile skončí soutěž a slavnostní vyhlášení. Co kdybychom se setkali poté, co navštívím svou mladší sestru?

Jsi něco jako můj mentor a přispěla jsi k mému vítězství na národním šampionátu. Upřímně bych se s tebou chtěl setkat a poděkovat ti osobně!“

Rebir byla v komunitě Esportu legendou. Měla neuvěřitelné herní dovednosti a vyhrála mnoho světových soutěží. Krátce po těchto výhrách však z komunity zmizela.

Sean kdysi přecenil svůj talent a vyzval Rebir k zápasu, když byl mladý a bezhlavý. Jejich duel jeden na jednoho skončil tím, že ho roznesla na kopytech.

Od té doby byl o schopnostech Rebir přesvědčen. Choval k Rebir nejvyšší úctu a zároveň se jí bál.

„Mladší sestru?“ zeptala se Yvette, která bystře zachytila klíčová slova. Zvedla obočí a ucítila neblahou předtuchu. Přemýšlela, jestli by Sean mohl být ten pátý starší bratr, o kterém se dozvěděla dříve.

„Jo!“ vyhrkl Sean bez většího přemýšlení. „Našli jsme moji dlouho ztracenou sestru, takže mě rodiče pořád uhánějí, abych jel domů. Abych byl upřímný, moc se mi do toho setkání nechce. Dělám to jen proto, že rodiče trvají na tom, abych to udělal!“

Ačkoli Sean tvrdil, že to tak cítí, už si zarezervoval nejbližší let zpátky do Jubilife City na pozítří.

Pokračoval: „Máma dokonce trvá na tom, abych pro ni připravil dárek. Jak otravné! Rebir, když jsi taky žena, jaký dárek myslíš, že by se jí líbil?“

V Yvettině mysli se spojovaly souvislosti. V jejích podmanivých, šikmých očích se mihl záblesk bezmoci.

Sean si Yvettina zvláštního chování nevšiml. Místo toho dál žvanil. „Ale, zapomeň na to. Nemá smysl se tě ptát, Rebir. Vymyslím to sám.“

Dotkl se dárků úhledně seřazených na svém stole a upadl do rozpolceného stavu. Přemýšlel, jestli by neměl své sestře dát prostě všech deset.

„Ženské jsou tak problematické. Až přijedu domů, budu se chovat jako drsný velký brácha. Tak se nebude odvažovat neposlouchat nebo mi odmlouvat. Musí udělat všechno, co řeknu, a to bez námitek!“

„Udělat, co řekne, bez námitek?“ podivila se Yvette.

Tiše poslouchala, jak se Sean vytahuje. Jakmile skončil, bez emocí prohlásila: „Dneska budeš trénovat o tři hodiny déle.“

„Počkat. Cože? Proč?“ Seanova tvář se okamžitě zkroutila do bolestného výrazu. Jeho hlas přešel do kňučení, když si stěžoval: „Tři hodiny navíc, Rebir? Jsi krutá!“

Uprostřed svého utrpení přemýšlel, co řekl špatně. Proč ho Rebir tak náhle potrestala extra herním tréninkem?

Yvette už mu nic dalšího neřekla. Pak se odpojila a odešla ze hry.

V tu chvíli jí přišlo upozornění na WhatsApp.