Připadalo mu zvláštní lhát o své identitě, tvrdit, že je Baileyin bratranec jménem Tony. Nečekal, že v domě bude syn Alfy Jasného nebe, když dorazil. Nečekal ani, že tam bude Bailey. Doufal, že s Rogerem jednoduše vyřídí obchodní záležitosti a odjede. Ale vzhledem k vývoji událostí musel improvizovat. Toby zaslechl zvenčí Baileyinu ostrou prosbu a bez přemýšlení zazvonil.

Teď byl znovu v Rogerově pracovně. Kde konečně mohl probrat tu naléhavou záležitost. Rozhodl se pro rozhodného a inteligentního Betu spíše než pro bezstarostného Alfu Jasného nebe. Jeho interakce s Robertem v něm vždy zanechaly dojem, že je to omezený a lehkomyslný člověk. Věděl, že za to smečka Hvězdného svitu jednou zaplatí.

Toby se znovu usadil do buclatého křesla, ve kterém seděl s Bailey, než odešla z místnosti. Vytěsnil zvědavost ohledně ní ze svých myšlenek. Byly tu důležitější věci k probrání.

Roger seděl v křesle naproti stolu, otevřel zásuvku a vytáhl dvě nízké sklenice a lahev s tmavou tekutinou. Nalil jantarovou tekutinu na dno obou sklenic a jednu postavil před Tobyho.

Toby se sklenice nedotkl, ale nabídku ocenil. Roger si zlehka upil a pak řekl: „Ještě jednou se omlouvám za nepříjemnosti. Co pro vás mohu udělat, Toby?“

„Potřebuji vám něco ukázat,“ odpověděl Toby a sáhl do kapsy, kde chránil posvátný předmět. Rozbalil ho z lehkého papíru, v němž ho uchovával, a odhalil duhově stříbřitou rudu.

Rogerovy oči se rozšířily. Odložil sklenici a obešel stůl s mírně pootevřenými ústy. Posadil se do křesla vedle Tobyho, zrak upřený na rudu.

„Měsíční ruda,“ zašeptal. Zvedl oči k Tobymu, ve tváři se mu stále zračil úžas. „Nemyslel jsem si, že doly ještě existují. Jak jste to našli?“

Toby přikývl. Byl stejně šokovaný, když to objevil. Doly byly před lety vyrabovány, měsíční ruda rozprodána, a ty smečky, které k ní měly přístup, se staly těmi nejbohatšími.

„Našli jsme to u jednoho toulavého vlka před pár dny. Odvážil se na naše území, rychle jsme ho zneškodnili a pak prohledali tělo. Měl u sebe tohle,“ zvedl měsíční rudu. „Nejsme si jistí, kde k ní přišel, ale pokud existuje šance, že nějaký důl stále existuje, že tam venku je stále měsíční ruda... Chtěli jsme s vámi probrat, co by to mohlo znamenat.“

Roger se zamyšleně díval na rudu. „Můžu ji podržet?“

Toby mu rudu podal a sledoval, jak ji Roger opatrně otáčí v rukou a zkoumá ji. Obočí se mu stáhlo k sobě a pak podal rudu zpátky Tobymu.

„To by mohlo způsobit svár mezi zdejšími smečkami, kdyby se to doneslo k Alfům. Každá smečka chce mít svůj důl,“ uvažoval Roger nahlas.

Toby zabalil rudu zpět do papíru a zastrčil ji do kapsy. „Přesně tak. Zatím o její existenci vědí jen mí rodiče, můj bratr a já. Vy jste jediná další osoba, která to ví.“

„Proč já? Robert je náš Alfa,“ namítl Roger. Zbytek úžasu z rudy se proměnil zpět v diplomacii.

„Mí rodiče nezapomněli, že jste s nimi před sto lety bojoval ve válce. Považují vás za spojence,“ vysvětlil Toby. „Pokud jde o vašeho Alfu, kolují zvěsti o jeho nedbalosti vůči vlastní smečce i bezpečnosti sousedních smeček. Raději se spojíme s někým, komu věříme.“

Roger pomalu přikývl. „Vaši rodiče jsou dobří lidé, tvrdě bojovali za bezpečnost našich smeček. Je mi ctí, že mě považují za spojence.“

Toby si všiml, že nekomentoval svého Alfu, což byl chytrý tah. Ale vycítil jejich frustraci, když Roger a Sally poprvé dorazili domů. Zjevně tam byly spory, ale Toby věděl, že teď není čas to probírat.

„Chtěli jsme s vámi spolupracovat na vyšetřování té rudy a pátrání po dole, ze kterého pochází,“ řekl Toby.

Roger se zeptal: „Poznali jste toho toulavého, u kterého jste to našli? Byl sám, nebo byl součástí smečky toulavých?“

„Ten, u kterého jsme to našli, byl sám, ale nepoznali jsme ho. Neměl žádné značení příslušnosti ke smečce toulavých, ale nikdy nemůžeme být příliš opatrní. Pokud toulaví hledají důl, mohlo by se to zvrhnout v krveprolití. A nedokázali bychom zabránit ostatním smečkám, aby se o tom dozvěděly,“ tvrdil Toby.

Smečka Hvězdného svitu měla mnoho spojenců. Většinou z pohodlnosti; žádnému z nich Toby plně nedůvěřoval. Hádal se s rodiči o tom, jestli o rudě říct někomu dalšímu. Že spolčování by jen způsobilo třenice a riskovalo odhalení. Chamtivost, kterou doly na měsíční rudu vyvolávaly, vedla před lety ke krveprolití a teprve teď napětí mezi smečkami polevilo. Riskovat boje mezi smečkami bylo už tak nebezpečné, ale se zapojením toulavých by to bylo smrtící. Nejen pro lidi ve vesnicích, ale pro jejich živobytí. Poklidný způsob života, za který jeho rodiče tvrdě bojovali, by se vypařil. A kdyby se toulaví dostali k dolu, jejich moc a autorita by mohly převážit zavedené smečky.

I přes Tobyho argumenty jeho rodiče trvali na tom, že Rogerovi mohou věřit. Že to udrží v tajnosti a bude užitečným zdrojem. Nakonec Toby souhlasil. O rudách toho tolik nevěděl, Alfou se stal teprve před pár lety. Jeho bratr, Rex, byl Alfou spolu s ním. Oba vedli smečku, ale potřebovali najít ten důl. Roger byl jejich nejlepší šancí.

„Naší prioritou musí být udržení existence rudy v tajnosti,“ řekl Roger a pak dodal: „Ale bylo by pošetilé nečekat, že se o tom ostatní smečky a toulaví dozvědí. Musíme být připraveni na chvíli, kdy k tomu dojde. Zadruhé, znám polohu starých dolů. Mohli bychom začít tam, ale většina z nich byla zničena, když byly vytěženy. Můj instinkt mi říká, že tohle je z tajného dolu, takového, který zůstal neobjevený. Až doteď.“

Toby souhlasil: „Začneme pátrat a připravovat naše smečky, ale zůstanou v nevědomosti ohledně důvodu. Znalost o rudě zůstane mezi námi. Což znamená, že to nesmíte říct svému Alfovi.“ Upřeně se na Rogera podíval a odhadoval jeho reakci.

Roger jeho pohled opětoval a přikývl. „Myslím, že to bude nejlepší, zůstane to mezi námi.“ Roger dopil zbytek jantarové tekutiny ve sklenici a uvědomil si, kolik je hodin – bylo po půlnoci. „Musela to být pro vás dlouhá cesta. Můžete přespat v našem pokoji pro hosty, jestli chcete.“

Toby se už nadechoval, že odmítne, nerad byl na obtíž. Ale cítil únavu z událostí večera. Zvlášť z interakce s Bailey a Lukem; při pomyšlení na Lukea se mu v žaludku svíral vztek. Jeho majetnickost vůči Bailey a to, co jí málem udělal. „Ano, to by bylo vlastně skvělé.“

Roger se usmál: „Seženu vám nějaké náhradní oblečení.“ Toby byl překvapený. Roger byl nejen strategický, ale i laskavý. Opustili pracovnu a Roger mu ukázal pokoj pro hosty a ukázal na koupelnu.

„Náš domov je vaším domovem, klidně si poslužte čímkoliv, zatímco tu budete,“ řekl Roger, než se odebral do svého pokoje na noc.

Toby mu věnoval zdvořilý úsměv, když zavíral dveře ložnice. Navzdory intenzitě večera, ať už šlo o rudu nebo setkání s Bailey, měl uvnitř... dobrý pocit. Vzácný pocit v poslední době, zvláště s blahem smečky na svých bedrech. Připadalo mu, že může poprvé po dlouhé době volně dýchat, ačkoli si nebyl úplně jistý proč.

Naslouchal, jestli neuslyší Bailey nebo její rodiče. Byl si jistý, že se Sally zeptá, proč je navštívil. A proč si s Rogerem povídali tak dlouho do noci. Měl krátkou obavu, že jejich spojenectví bude mít krátké trvání, že i když Sally nepředstavuje hrozbu, tajemství rudy bude těžké udržet. Z jejich ložnice se však ozývalo jen ticho.

Toby slyšel Bailey v jejím pokoji, nejspíš zase na telefonu. Čelist se mu zatnula při pomyšlení, že by mohla mluvit s Lukem. S tím kreténem. Vytěsnil tu myšlenku z hlavy, nebylo jeho věcí se do toho plést.

Sprcha mu dá čas na přemýšlení, na uvolnění přetrvávajícího stresu a pročištění hlavy. Prudký proud vody volně stékal a on přemýšlel nad počátečními plány na nalezení rudy. Vystopovat smečku toho toulavého, pokud nějakou měl, a zjistit víc informací. Kde se ten důl nachází. Příliš mnoho otázek, na které neměl odpovědi, ale byl odhodlaný je najít.

Když vystoupil ze sprchy, prohrábl si mokré vlasy rukou. Kolem pasu si uvázal ručník. I přes všechny výzvy, které musel vyřešit a překonat, jeho mysl neustále utíkala k Bailey.