Kapitola 5: Je naprosto úchvatná

Callan

Byl jsem ve své kanceláři v The Emerald Lounge, protože otevírat se mělo až později večer. Mám tu klid a mír, čeká mě schůzka s několika spojenci. Osvědčili se mému impériu už dávno, ještě v době, kdy měl všechno na povel můj otec. Otec miluje vedení kasin, donutil mě odsloužit si své v armádě, přesně tak, jak to po něm kdysi vyžadoval jeho otec. Pak trávil roky tím, že pomalu přesouval veškerou zodpovědnost na mé bedra, dokud jsem nepostoupil z pozice underbosse a nestal se Donem, tím vůbec nejmladším.

Můj otec je spíše mým consiglierem, mým rádcem a poradcem a jedním z mála mužů, kteří se odváží zpochybnit má rozhodnutí a názory. Můj otec nakonec zplodil syna a dvě dcery, takže teď jsem Donem já, syn bratra mého otce Angelo je mým underbossem a Bryce je jedním z mých capů, ale upřímně řečeno, je spíše něco jako má levá ruka. Většinou je se mnou a vyřizuje záležitosti přímo pro mě, i když technicky vzato není rodina. Přesto je to plnohodnotný člen rodiny („made man“), složil slib mlčenlivosti a já mu svěřil svůj život už tehdy v armádě, a věřím mu i dnes. Vím, že je v hlavě stejně vyšinutý jako já, vím, že udělá to, co je potřeba.

Mé impérium není nijak malé, The Harold Group of Company vlastní noční kluby, sex a BDSM kluby, restaurace, kasina a společnosti na zpracování odpadu. To byla úplně samostatná záležitost, ale velmi užitečná operace. Noční klub The Emerald Lounge byl prvním oficiálním podnikem, který jsem po odchodu z armády zcela převzal, takže to je asi důvod, proč sem chodím jako do své hlavní kanceláře. Jsem neustále všude možně, všechno mám na povel, i když jsem šéf a mohl bych nechat ostatní pod sebou, aby to vedli za mě. Jsem posedlý kontrolou, perfekcionista, noční můra pro každého, kdo se mi sere do mých věcí. Neustále na všechno dohlížím.

Bryce přísahá, že vyhořím, ale moc dobře ví, že vynikám ve všem, do čeho se pustím. V armádě jsem patřil k nejlepším v ročníku, vyhlédlo si mě námořnictvo a nastoupil jsem do výcviku speciálních jednotek. I tam jsem byl nejlepší ze všech. Fyzicky jsem ve skvělé formě, psychicky pevný jako skála a agrese je můj přístup takřka ke všemu. Dělám práci, kde se všechno bere silou. Ale já pro tyhle sračky žiju, jsem v tom sakra dobrej. Mám pět legálních podniků jako dokonalé krytí pro své nelegální kšefty. Mám lidi, kteří řídí dovozní, vývozní a přepravní společnosti. Mám přátele na velmi vysokých místech.

Díky působení u speciálních vojenských jednotek mám spoustu hlubokých temných tajemství a spoustu speciálních přátel, miliardářských politiků a dalších elit, ani netušíte. Obvinění podle zákona RICO by na mě v tomhle životě nikdy nenašli. Rodina Haroldů je teď příliš silná a ani já nemůžu tvrdit, že jsem ji vybudoval. Můj dědeček a jeho otec před ním se podíleli na organizovaném zločinu po celá desetiletí, už v dobách, kdy mafie nepokrytě řádila v ulicích a všechno ovládala. Dnes to děláme tišeji, i když stále stejně nebezpečně.

V kanceláři jsem seděl za masivním stolem, zatímco Bryce seděl naproti mně v koženém křesle. Hrbil se a byl ztracený v myšlenkách.

"Kde lítáš?" zeptal jsem se.

Pokud se máme později setkat s Velvet Vipers, potřebuju ho plně soustředěného, nesoustředěná hlava je mrtvá hlava. Probral se a upravil si klopy kabátu.

"Nějak, jen jsem přemýšlel, co bych měl udělat se svou sestrou." Odbyl mě mávnutím ruky. Opřel jsem se o stůl a přejel si palcem po hrubé bradě.

"Říkal jsem ti, že by mohla pracovat pro nás, barmanka do tohohle životního stylu není zatažená, a ty to víš," řekl jsem.

"Prostě nechci, aby se Brianna zapletla do čehokoli, co souvisí s organizovaným zločinem, ať už legálně, nebo ne," vyštěkl, protože věděl, že se na to přesně chystám poukázat.

The Emerald Lounge je plně fungující legální podnik, to podsvětí není pro běžného zaměstnance vůbec viditelné.

"Přemýšlel jsem, že se zeptám Zaveriho, jestli by pro ni neměl něco na práci kolem podniku," řekl a vstal ze židle. Vytáhl telefon a já se zamračil.

"Proč zrovna on?" zeptal jsem se a on pokrčil rameny.

"Chodíme k nim na tetování, je to můj velmi blízký přítel a s mafií nemají nic společného."

Asi jsem to chápal, ale nevím, proč jsem z toho nápadu nebyl nijak nadšený. Držel jsem ale jazyk za zuby, protože mi do toho nic nebylo a ani jsem z toho svou věc dělat nechtěl. Mám na starosti vlastní sračky.

Překvapilo mě, když jsem slyšel, že se jeho malá sestra stěhuje do Port Harcourtu. Znal jsem Bryce od svého prvního výcviku speciálních jednotek, kdy nás zařadili do stejné skupiny, což je nejméně osm let zpátky, a tu holku jsem viděl jen jednou v životě. Znám historii jeho rodiny, ačkoli vždycky šetřil detaily o své sestře a o tom, jak ji to všechno ovlivnilo. Vím, že byl jednou převelen a říkal mi, jak provinile se cítil, že ji opustil a nechal ji, ať se o sebe v tak mladém věku postará sama. Myslím, že nevím, jak se z té domácnosti dostala nebo co dělala od té doby. Opět platí, že mi do toho nic není.

Ačkoli Brianna Fletcherová je naprosto úchvatná, ať už to o sobě ví, nebo ne. Díky výrazným řasám a tlumeně lesně zeleným očím vypadá sexy, aniž by se o to musela nějak snažit. Vlasy nosí s pěšinkou uprostřed, dlouhé, dají se skvěle chytit do hrsti a má dokonalé rty, šťavnaté, ale ne přehnaně výrazné vzhledem k jejímu rovnému drobnému nosíku a dalším jemným rysům. Má elegantní krk a takovou strukturu lícních kostí, jakou člověk vídá v časopisech. Vím, že zním směšně, když to říkám, ale bylo to to jediné, jak jsem ji mohl popsat. Bohužel, co mě zabíjelo, bylo její tělo. Nijak přehnané, ale měla plná, pevná prsa a postavu přesýpacích hodin, kde její boky, stehna a zadek byly mnohem více zaoblené než její drobná horní polovina těla. Díky tomu vypadá, že by se s ní dalo snadno pohazovat.

Je to malá sestřička mého nejlepšího přítele a třetího ve velení, takže bych tam nezašel, ale věřte mi, když říkám, že kdyby nebyla, šukal bych ji tak, že by se probrala až příští týden. Vypadala jako modelka z přehlídkových mol s tváří bez jediné chybičky, takže si dokážu představit, že by si vedla dobře v byznysu s designem. Stačí jí jen otevřít ty správné dveře. Já jí je můžu otevřít, ale není to moje věc. Asi ji to tedy nechává napospas Zaverimu a jeho dvojčeti, kteří vlastní tetovací salon, kam si chodím pro všechna svá tetování.

"Co děláme zítra? Zaveri se s ní chce nejdřív setkat. Myslí si, že by mi mohl píchnout a najít jí nějakou práci v salonu a taky by na ni pro mě mohl dohlédnout," řekl, vzhlédl od telefonu a já už zrovna psal do notebooku, takže jsem se na něj při odpovědi podíval.

"Zítřek je fajn, protože pozítří tu máme zásilky," připomněl jsem mu.