Kapitola 6: Nechceme žádné problémy

Callan

Po úspěšné schůzce jsem neměl zrovna nejlepší náladu. Řekl jsem Angelovi a Bryceovi, že bychom měli zajít do zadní místnosti v The Emerald Lounge na partičku karet. Provozuji nelegální hry z určitých podniků, ale jsou exkluzivní a vstupní vklad je vysoký. Byla tam spousta chlapů, které jsme znali, ale i pár takových, které jsme neznali. Obyčejně se za vás musí někdo zaručit, pokud se objevíte na jedné z mých her, a ačkoli na skládacích židlích a stolech není nic špatného, tohle není ten typ obyčejné ilegální pokerové herny.

Je tu plně zásobený bar s těmi nejlepšími cigaretami a tmavým alkoholem, design je navržen tak, aby působil náladově a elegantně. Ne každý v zadní místnosti je vždycky jedním z deseti hráčů. Někteří jsou tu na drink a soukromé rozhovory, ale středobodem je stůl s neustále probíhající hrou. Když jsme my tři vešli, všichni uctivě kývli a my se vydali k baru. Kývl jsem na barmana, aby nám nalil sklenku whiskey, zatímco jsem obhlížel místnost a moje oči okamžitě padly na tři nové chlapy.

"Kdo jsou to?" naklonil jsem se k Angelovi.

"Nevím, asi přišli s ostatními," opřel se zády o pult a rozepnul si knoflík saka.

Angelo má mohutné paže a taky má vždycky v puse to zatracené párátko. Přesunul si ho z jednoho koutku do druhého a dál je sledoval.

"Tohohle znám," ozval se Bryce, naklonil se ke mně a nenápadně kývl směrem k jednomu z té trojice.

"Kdo to je?" zeptal jsem se, ne proto, že bychom tu nemohli mít nové chlapy, kteří by si přišli zahrát.

Dokud si to mohli dovolit, mohli hrát, ale museli někoho znát. Nechcete, aby se vám k místu u stolu vetřeli federálové nebo jiní potížisté. Vím, že moji muži vědí, co dělají, a jistě ty chlápky prověřili, ale i tak jsme byli zvědaví.

"Pracuje s Frankem Costellem. Ty další dva neznám." Bryce pokrčil rameny a vzal si od barmana sklenici. Přestali jsme mluvit, když k nám přistoupil jeden z našich mužů a sklonil před námi hlavu.

"Šéfové," kývl na mě, na mého bratrance a pak na Bryce. Kývli jsme mu nazpátek a propustili ho.

Bavili jsme se u baru a náš rozhovor nijak zvlášť nevybočoval.

"Co to bylo?" Bryce se naklonil dopředu, což mě donutilo narovnat páteř a znovu si zapnout sako.

"Co?"

Bryceovi těkaly oči, jako by něco bedlivě sledoval a analyzoval. Angelo zůstal opřený pažemi o barový pult s roztaženýma rukama a já stál tiše mezi nimi.

"Je to nenápadný, sakra nenápadný, ale sleduj toho dealera." Bryce předstíral, že si otírá ruku o čelist, aby si zakryl ústa, když na mě mluvil. Oči mi střelily k dealerovi a sledoval jsem ho.

"Nic jsem neviděl," pokrčil rameny Angelo, ale já se díval dál.

Nikdy jsem neviděl někoho, kdo by to dělal tak dobře, ale těmhle chlápkům říkáme mechanici. Jako profesionální podvodníci cinkají hry a rozdávají zespodu balíčku. Dělají to proto, aby mohli kontrolovat, kdo dostane jaké karty, a obvykle mají parťáka, kterému ty dobré karty podstrkávají. Jsou chytří, takže to prováděli s lehkostí ruky jako kouzelníci, a bylo těžké to postřehnout, pokud nemáte cvičený zrak jako já nebo Bryce. Mechanici to dělají tak, že jeden parťák prohraje nějaké peníze, aby zastínil toho druhého, co vyhrává mnohem víc, a jakmile hru takhle zmanipulují, rozdělí si zisk napůl, aby dorovnali to, co ten první prohrál.

Ve zkratce to byla zdlouhavá verze toho, jak se vám snažím říct, že mě ti dva kreténi okrádali. Špatný tah z jejich strany. Uchechtl jsem se, nemohl jsem si pomoct. Angelo byl stále mimo, ale nechal jsem ho tam stát, popadl sklenici a zamířil blíž ke stolu. Pár se jich narovnalo, a to se dalo pochopit, má přítomnost znervózňuje spoustu lidí. Nic jsem neřekl, místo toho jsem se ke hře otočil zády a dal se do řeči s někým jiným. Věděl jsem ale, že to Bryce bude hlídat.

"Ty seš Costellův synovec, že?" zeptal jsem se jednoho z těch mladých.

"Jsem, pane." Byl uctivý, jak se sluší.

To, že je součástí zločinecké rodiny, neznamená, že má postavení na to, aby byl ke mně a mému podniku něco méně než plně uctivý. Takhle to u Gambinovy mafie má chodit. Když projevuješ respekt, dostaneš respekt. Vrátil jsem se k Bryceovi a Angelovi. Ten si chtěl zakouřit, tak jsem mu řekl, ať do toho jde. Na něco jsem čekal, a když hra skončila a proběhlo vyplácení, pár mužů vstalo se záměrem odejít od stolu. S hrou skončili a chtěli přenechat svá místa dalším hráčům, co by si zaplatili vstup. Zvedl jsem ruku.

"Zůstaňte tam, kde jste." nařídil jsem.

Několik těl ztuhlo a pár dalších se stále soustředilo na karty a nic jiného je vlastně nezajímalo. Přistoupil jsem k oběma mechanikům a vyklouzl výhru z ruky prvnímu z nich – dealerovi.

"Hmmm, asi to není tvá šťastná noc," řekl jsem mu. On se ušklíbl a pokrčil rameny.

"Stává se," zamumlal a já se zasmál.

"To stává," utrousil jsem a plácl ty peníze před druhého muže.

"Měl jsi dobrou noc, proč nezůstaneš na další hru?" přemlouval jsem ho.

No, nenazýval bych to přemlouváním, vzhledem k tomu, že moje tvář byla smrtelně vážná a kamenně klidná.

"Pokoušel jsem štěstí až dost, pane. Pro teď končím." Zůstal i nadále slušný.

Oblízl jsem si rty, přikývl, a pak ho popadl za zátylek a rozbil mu obličej o stůl. Pár lidí odskočilo a všechny oči se stočily k nám. Místnost ztichla, až na sténání muže, kterému jsem právě rozbil ciferník, a k nám přistoupil Bryce.

"Pane, nechceme žádné problémy." Dealer zvedl ruce na znamení kapitulace.

"Ne? Tak proč se mě kurva snažíte okrást?" zeptal jsem se a všem se rozšířily oči.

Nikdo si ničeho divného nevšiml, takže si všichni nebyli vůbec jistí, co se bude dít dál.