Pohled Kaydena

Máma nás všechny představila Talii, a když skončila, viděl jsem, jak něco napsala do mého telefonu.

'Ráda vás všechny poznávám, a moc vám děkuji za všechnu pomoc. Velmi se omlouvám, pokud jsem vám na obtíž, nemusíte tady zůstávat, pokud nechcete.'

Otočila telefon a ukázala to mým rodičům.

"Nesmysl, vůbec nejsi na obtíž a my jsme rádi, že ti můžeme pomoci! Zůstaneme tu s tebou, jak dlouho bude třeba!" řekl můj táta a s úsměvem shlédl na Taliu.

Upřímně řečeno, jsem v šoku, můj táta se dneska usmíval víc, než co jsem kdy viděl za celý život.

Talia se jen usmála na mého tátu a přísahám, že když se usměje, její nádherné fialové oči úplně jiskří. Do pokoje vešlo pár zdravotních sester se třemi lůžky pro nás. Ta nejmladší z nich na mě vrhla svůdný pohled, což mě jen donutilo stočit oči zpět k Talii a s úsměvem se dívat na ni.

Talia si zakryla ústa a znovu se kousla do rtu, jako by se snažila zadržet hlasitý smích. Jen doufám, že jednoho dne budu mít šanci uslyšet její smích, uslyšet ten sladký hlas, který jsem si jistý, že má!

Ale páni, když se takhle kousne do rtu, něco to se mnou dělá, takže jsem jí znovu jemně palcem vysvobodil plné rty zpod jejích zubů.

Pak jsem jí palcem zlehka pohladil tvář, úplně ztracený v jejích jiskřících očích, které ke mně vzhlížely.

Vidím, jak se jí na tváře krade slabý ruměnec, a to mě přinutí se uchechtnout. Může být tahle dívka ještě roztomilejší?

"Skočíme dolů do bufetu pro něco k jídlu, chcete vy dva něco?" zeptal se táta, čímž nás vytrhl z toho transu, ve kterém jsme byli.

Vzhlédnu k rodičům a vidím, že se ušklibují.

"Dám si nějaký sendvič nebo něco takového," odpověděl jsem, zatímco Talia jen zavrtěla hlavou.

"Talio, musíš něco sníst, takže ti taky přineseme sendvič!" řekla máma přísně, ale velmi jemně, a Talia jen vykulila oči.

Pak odešli z pokoje a teď jsme tu byli jen já a Talia.

Podíval jsem se na ni a viděl jsem, jak si trochu pohrává s prsty. Znovu jsem vzal jednu z jejích rukou do své, což ji přimělo ke mně vzhlédnout.

"Musím ti říct, Talio, jsi jeden z nejsilnějších lidí, co znám!" řekl jsem jí s tolika upřímností v hlase, ale ona se na mě jen zmateně podívala a pak zavrtěla hlavou, což mě znovu donutilo se uchechtnout.

"Myslím to vážně. Prošla jsi si tolika věcmi, ale přesto jsi na ostatní tak milá," řekl jsem s úsměvem. Usmála se zpátky a přikývla. "Opravdu doufám, že jednoho dne uslyším tvůj hlas," pronesl jsem a nepřestával se na ni usmívat.

Vypadala z toho trochu zaskočeně, pak se na mě usmála a přikývla. Vzala si můj telefon a začala ťukat.

'Doufám, že jednoho dne budu mít zase sebevědomí mluvit, nebo možná i zpívat. Když jsem byla mladší, moc ráda jsem to dělala. Měla jsem přítele, který mě toho hodně naučil, byl pro mě jako starší bratr nebo otec, protože doma jsem takové vztahy nikdy neměla. Ale před čtyřmi lety se odstěhoval a to bylo tehdy, kdy jsem přestala mluvit, už jsem neměla s kým mluvit. A doma jsem se nikdy neodvážila promluvit. Teď se můj život skládal jen ze školy, práce a pak jít domů udělat své povinnosti. Kdybych to neudělala, skončilo by to výpraskem!'

Podala mi telefon a já si to přečetl. Z toho, co čtu, jsem šťastný i naštvaný zároveň. Jsem šťastný, že měla ve svém životě tak dobrého člověka, se kterým se cítila v bezpečí. Ale naštvaný na to, v jakých podmínkách žila doma. Přísahám, že už ji před nimi provždycky ochráním.

Moji rodiče znovu vešli do pokoje a podali nám jídlo. Talia se na něj jen dívala.

"Prosím, Talio, musíš sníst aspoň trochu, aby si tvoje tělo zase zvyklo na jídlo!" řekl jsem a pohladil ji po tváři.

Vzhlédla ke mně, pak se usmála a přikývla. Pomalu si sendvič rozbalila a ukousla si velmi malý kousek.

Strašně dlouho jí trvalo jen ten maličký kousek rozžvýkat, a pak si vzala další malé sousto.

Nakonec snědla tak možná pětinu sendviče a pak napsala, že už je plná. "Jsi si jistá, že už nemůžeš sníst trochu víc?" zeptal jsem se jí a do mého hlasu se vloudila starost.

'Jsem tak plná, že mám pocit, že prasknu!'

Přikývl jsem. "Nevadí, když zbytek dojím já?" zeptal jsem se jí s úsměvem. Podala mi sendvič a já ten zbytek snědl.

Když jsme dojedli, vzal jsem obaly, vyhodil je do odpadkového koše a vrátil se k její posteli.

"Chceš se dívat na televizi?" zeptal jsem se, když jsem si znovu sedl na postel. Podívala se na mě velkýma očima a pak napsala do mého telefonu.

'Mám dovoleno dívat se na televizi?'

Když jsem to četl, trochu jsem se zamračil. Co za život to vlastně žila?

Podíval jsem se na ni. "Samozřejmě, že se smíš dívat na televizi! Pojďme zjistit, jestli najdeme něco zábavného, na co se podívat," řekl jsem a usmál se na ni.

Přikývla a posunula se trochu na stranu postele, aby mi udělala víc místa.

Oba jsme se na posteli pohodlně usadili a já začal hledat nějaký film, na který bychom se mohli podívat.

Našli jsme nějaký akční film a uprostřed něj vešel jeden z našich strážců a podal mým rodičům tašku.

"Kaydene, pojď se z toho obleku převléct do něčeho trochu pohodlnějšího," řekla máma s úsměvem na rtech.

Vstal jsem z postele, vzal si tašku a zamířil k toaletě.

Oblékl jsem si šedé tepláky a bílé tričko.

Když jsem vyšel ven, uviděl jsem Taliu, jak tam čeká, až se dostane dovnitř, s oblečením v ruce.

Vrátil jsem se k rodičům a podal jim tašku zpátky.

"Vypadá jako báječná dívka, nemyslíš, Kayi?" zašeptala máma a na tváři se jí usadil úšklebek. Okamžitě jsem cítil, jak jsem se silně začervenal.

"Přestaň," řekl jsem a odvrátil zrak. "Vypadáte spolu roztomile," zašeptal i táta.

Jen jsem zavrtěl hlavou a šel zpátky k její posteli.

Když vyšla, měla na sobě fialové pyžamové šortky, fialovou sportovní podprsenku a když vycházela, byla zrovna v polovině zapínání bílé mikiny s kapucí.

Záhlédl jsem některé z jejích jizev, tak jsem se postavil a došel až k ní.

Zastavil jsem její ruku, což ji přimělo vzhlédnout ke mně s tázavým pohledem. "Můžu vidět tvoje jizvy, prosím?" zeptal jsem se a cítil jsem, jak se mi při tom téměř zlomil hlas.

Znovu se mi podívala hluboko do očí, jako by v nich něco hledala.