3 – Kennedy

„Takže, kocour není doma. Co budou dělat myši?“ popichuje Tommy.

„Tahle myš má nějaké domácí úkoly a Beta mi dal něco k otestování na tenhle víkend, takže hrajeme na schovávanou.“ Všichni vzhlédnou. Šokované tváře mi říkají, že si svou svobodu budu muset odpracovat.

„To není dobrý nápad, Ken. Slyšela jsi Jeremiaha. Zblázní se, jestli zjistí, že jsme tě nechali samotnou v lese.“ Ben se snaží ten nápad zarazit dřív, než vůbec začneme.

„Byl to nápad tvého táty! No tak, Bene! Prosím?“

„Eh, ne.“

„Jasone, pomoz mi. Byl to úkol od Bety, můžeš se ho zeptat sám.“

„Můžu zaručit, že by ti nezadal nic na stejný víkend, kdy jsou Alfa, Luna, Gama, Delta a Jeremiah pryč. I on ví, co by Jeremiah udělal, kdyby to kdokoliv z nás dovolil. A bude příliš zaneprázdněný řízením smečky po dva dny, než aby dělal dozor. Ani náhodou. Mám tě rád, Ken, ale své koule mám radši.“ Zasměje se.

„Ugh, Tommy? Co na to říkáš ty?“

„Jestli do toho nejdou oni, nejdu ani já. Jsi nezvladatelná, když jsi ve svém ‚testovacím‘ módu. A trochu mě z toho bolí mozek.“

„Vážně? Ugh, zrádci.“ Tušila jsem to, ale za zkoušku to stálo. „Jdu se převléknout. Pořád platí filmový večer? Nebo to taky nesmím, protože Jeremiah nebude přítomen?“ Otočím se k odchodu, než stačí kdokoliv z nich odpovědět. Není to jejich chyba, ale nesnáším ten pocit, že jsem vězeň. Jasně jsem neudělala dost, abych se osvědčila. Budu prostě muset zdvojnásobit trénink.

„Určitě se díváme na film. Vezmeš si na sebe tu sexy věcičku, co jsem ti dal k Vánocům?“ huláká za mnou chodbou Tommy. Otočím se, abych po něm vrhla zlý pohled, ale zlomím se, když na mě zakmitá obočím.

„Ani náhodou, zrádce.“ Usměju se na něj. „Za tvou neschopnost nechat si narůst koule a pomoct mi, si obleču spoustu neforemných vrstev.“ Otočím se, abych odešla do svého pokoje, když ho zaslechnu zamumlat.

„Vrstvy jsou zábavnější. Je to jako rozbalovat dárek.“ Takovej nadrženec.

Celý víkend jsme nedělali skoro nic a já sotva opustila pokoj, natož dům smečky. Bylo to prostě jednodušší než dostávat křížový výslech za pokus odejít. Držela jsem si od kluků odstup. Čím déle byl Jeremiah pryč, tím víc mě iritovalo, že jsem vězeň, a oni si ten hněv nezasloužili.

V neděli mi volala teta Beth, zbytek kluků dostal zprávu přes myšlenkové spojení od strýce Jamese. Já nemůžu používat myšlenkové spojení, protože nejsem oficiální člen smečky. Naši starší našli nějaké informace, které naznačovaly, že lidé nezvládnou spojení se smečkou a pokus o něj by mě mohl zabít. Takže teta Beth přirozeně řekla absolutně ne a o té debatě nechce ani slyšet.

Něco se stalo a museli zůstat o den déle. Nebylo jí podobné být tak neurčitá, ale možná byli kolem lidé a to ‚něco‘ nebylo veřejně známé. Chyběl mi Jeremiah a noční můry se zhoršovaly. Všichni kluci to ví, je to jen další věc, o které nemluvíme.

Ben se mnou zůstal včera v noci poté, co nám zavolali. Ani se neptal, ani nečekal, až budu mít noční můru. Následoval mě beze slova do pokoje, vlezl si do postele za mnou a prostě mě držel, zatímco jsem se tiskla k Jerovu tričku a vdechovala vůni, která za poslední dva dny vybledla. Zdá se, že noční můry jsou horší, když nečekám, že bude Jer pryč. Nikdo z nás nechápe to spojení, které s Jeremiahem máme, ale je to vážně, jako bychom byli dvojčata, někdy cítíme emoce toho druhého a komunikujeme beze slov nebo spojení, je to prostě vrozená schopnost.

Nejhorší na tom je, že jsem o Jeremiahovi taky dva dny vůbec neslyšela. Nevím, jestli jsme někdy vydrželi víc než 24 hodin bez mluvení nebo psaní. Nic nepůsobí špatně, ale něco se rozhodně změnilo, je to cítit ve vzduchu a trochu mě to děsí.

Škola byla v pondělí drsná. I když mě Ben uklidňoval, noční můra jela ve smyčce a já ji nemohla zastavit ani se z ní dostat. Oba jsme byli unavení, on to jen lépe skrýval. Převzala jsem jeho masku a tiše proplula naším ranním tréninkem i první hodinou.

Byla jsem ztracená v myšlenkách, když jsem si ve skříňce měnila učebnice na druhou hodinu.

„Byla jsi včera v noci příliš zaneprázdněná zábavou? Vypadáš trochu strhaně, ale možná se ti to tak líbí. Takhle udržuješ všechny ty kluky, aby se nenudili? Doufám, že ti za ty služby dobře platí, člověče.“

„Tak vtipná, Janelle. Jsem tak ráda, že náš vzdělávací systém na tobě nebyl vyplýtván.“ Ani jsem se na ni nepodívala, když jsem odcházela. Bude jí trvat pár minut, než jí dojde, že jsem ji nazvala hloupou. Dost času na to dostat se na další hodinu.

„Pořád jedou v tomhle?“ zeptal se Jason ze sedadla za mnou a já nadskočila, zatracenej ninja.

„Jo, je to ohraná písnička, ale osvědčená, a ona tyhle sračky vytahuje vážně jen tehdy, když je Jer pryč a ona nemá o čem lepším mluvit. Zjevně nejste dost děsiví, abyste ji udrželi dál pouhou svou přítomností. Budete na tom muset zapracovat.“ Věnuju mu vlažný úsměv.

„No, aspoň tvůj humor je pořád nedotčený. Oh… musíme jít. Hned.“

„Počkat, co? Právě jsme přišli a hodina za chvíli začíná.“ Úplně mě ignoruje, stoupne si a popadne svůj i můj batoh. Co to kurva?

„Pane Jonesi, omlouvám se, že ruším. Alfa nás potřebuje. Je to naléhavé.“ Kývne hlavou ke mně, aniž by přerušil oční kontakt s naším učitelem.

„Budu potřebovat potvrzení, Jasone, do konce dne.“

„Ano, pane,“ je jeho jediná odpověď, když mě vytáhne za ruku nahoru a v podstatě mě vyvleče ze školy.

„Co to sakra, Jasone? Kde hoří?“

„Alfa řekl, ať okamžitě přijdeme do domu smečky a přivedeme tebe, zbytek kluků už tam je.“

Naskočíme do jeho auta a jedeme k domu smečky, vážně rychle, a Jason obvykle není ten typ, co panikaří.

„Jasone, co se děje? Jsou všichni v pořádku?“ Teď mi mozek jede na plné obrátky a myslí si, že se něco zlého stalo tetě Beth nebo Jeremiahovi nebo dokonce strýci Jamesovi. „Jasone, mluv se mnou, co se děje? Šílím tady.“ Konečně se na mě podívá. „Co se stalo?“ Jsem na pokraji slz a ani nevím, co se stalo.

„Do prdele. Promiň, Ken, vůbec jsem nepřemýšlel. Ne, všichni jsou v pořádku, myslím. Neřekli mi, že by byl někdo zraněný, a tím on obvykle začíná. Alfa James řekl, že mají novinky a musíme tam rychle dorazit. To je všechno, přísahám.“

Koukám z okna a nutím slzy, aby nepadaly, dokud nebudu vědět, co se děje. Ta desetiminutová jízda působila jako věčnost a nemohla jsem donutit srdce bít normálním tempem. Prostě je musím vidět, pak to bude všechno v pořádku. To si opakuju, když přijíždíme a já vidím všechna ta známá auta na příjezdové cestě. Je tam taky neznámé auto, nablýskané bílé SUV.

Vyskočím z Jasonova auta dřív, než vůbec zaparkuje, a běžím předními dveřmi, aniž bych se obtěžovala je zavřít. Vystresovala jsem se a musím vidět svého bratra, než se zblázním. Prořítím se domem přímo k hlasům, které slyším ve společenské místnosti. Pak ho uvidím a nemám oči pro nikoho jiného.

„Jere,“ vydechnu a on se ke mně otočí s tím největším úsměvem na tváři, vypadá tak šťastně, že mě vidí. Rozběhnu se přímo k němu a skočím mu do náruče bez přemýšlení, obtočím mu nohy kolem pasu. Zabořím obličej do jeho krku a nadechnu se, okamžitě cítím klid.

Pak hlasité hrozivé zavrčení pošle záchvěv celou místností a Jeremiah mě pustí, prostě mě upustí na podlahu a odvrátí se. Dopadnu na hromadu na zadek. Jsem ohromená, nikdy mě předtím nepustil, rozhodně ne mimo trénink.

„Kdo to kurva je?!“ zavrčí ženský hlas, který nepoznávám. Nevidím ji za Jeremiahovou velkou postavou a všichni ostatní se přesunuli, aby stáli vedle něj.

„Co se děje?“ zeptám se všech těch zad otočených ke mně, když se konečně posbírám natolik, abych se zvedla z podlahy a stála vzpřímeně. Všichni mě ignorují. Tep mi znovu vyskočí, něco je velmi, velmi špatně.

„Nebudu se ptát znovu, Jeremiahu.“ Její hlas je spíš vyšší a náročný. Cítím její moc až sem, ale nezdá se, že by mi vadila, mé tělo jen ví, že tam je a že ona používá svou auru, což znamená, že je vysoce postavená.

„To nic není, vážně. Tohle je moje nejlepší kamarádka, Kennedy. Kennedy, tohle je moje družka, Rayna.“ Konečně se otočí, aby se na mě podíval, ale nevím, jestli mě vůbec vidí. Jeho teplé čokoládové oči těkají mezi ní a mnou a já poznám, že už je zamilovaný. Naprosto poblázněný do ní a mně se svírá srdce.

Jeho úsměv není pro mě, je pro ni. Ona po mně vrhá dýky svýma smaragdově zelenýma očima. Je dokonalá, jako, doslova dokonalá. Její symetrická tvář je hranatá skoro jako u víly a je vysoká a štíhlá s velkorysými křivkami na všech správných místech. Její havraní černé vlasy jí padají ve volných vlnách kolem těla a sahají jí do půli zad. Její olivová pleť září a v té jemně růžové teplákové soupravě, co má na sobě, vypadá atleticky, ne jako líný cestovatel. Je nádherná a vypadá úžasně, když stojí vedle mého nejlepšího přítele.

Rozhodnu se ignorovat tu urážku, že mě ignoroval a upustil, a soustředím se na nadšení mých přátel.

„Tvoje družka? Kecáš! Jere, to je úžasné!“ Jdu ho znovu obejmout a ona na mě znovu zavrčí. Stojí mě to veškeré úsilí stáhnout ruce zpátky a neobejmout ho. Jen zatnu pěsti podél boků a trapně se rozhlížím. Celá místnost ztichla a sleduje tu výměnu. Chci být za svého kamaráda nadšená, ale tohle není vůbec to, co jsem čekala. Nevím, co jsem si myslela, že se stane, ale tohle to nebylo.

Tommy prolomí napětí a představí se. „Ahoj Rayno. Rád tě poznávám. Budu tvůj Delta. Tohle je Jason, tvůj budoucí Gama, a Ben, tvůj budoucí Beta. Kennedy je také jedním z našich bojovníků.“ Ukáže na mě a já si přeju, aby to nedělal, uklidňovala se, ale to napětí je zpátky v okamžiku, kdy vysloví mé jméno.

„Já už půjdu. Rayno, ráda jsem tě poznala.“ Otočila jsem se k odchodu tak rychle, jak jsem mohla. Ignoruju protesty. Neměla jsem tušení, kam půjdu. Bydlela jsem tady a ona tu bude bydlet a časem žít a zjevně se jí nelíbí, že mám s Jeremiahem přátelství. Mířím z předních dveří. Věděla o mně vůbec, že jsme přátelé? Nebo se mě snažil tajit? Stydí se za mě, svou lidskou kamarádku, teď, když má svou družku? Nikdy předtím jsem se v domě smečky necítila tak nevítaná. Ten cizí pocit mi nesedí, je mi z něj špatně.

Nevím, co to pro nás bude znamenat. Nikdy jsem neuvažovala o tom, co by se stalo, kdyby mě jeho družka neměla ráda nebo mě nechtěla nablízku. Prostě jsem předpokládala, že zapadne do naší party, ne že mě v ní nahradí. Připadá mi, jako by mi pukalo srdce, přesně jako když jsem přišla o rodiče, a vážně potřebuju popadnout dech a pak do něčeho praštit… tvrdě.

Chodila jsem bezcílně, ale teď jsem měla kurz. Potřebovala jsem se dostat na cvičiště a vybít si frustraci a zmatek na nějakých činkách a boxovacím pytli. Cítila jsem, jak mě Ben a Jason sledují, což znamená, že Tommy není moc pozadu. Jsou tady, aby mě hlídali, aby se ujistili, že neudělám nic, co by Jeremiaha naštvalo. Ta myšlenka mě rozzuří ještě víc. Vím, že je budoucí Alfa, ale proč je to vždycky o tom, co chce a potřebuje on ode mě? Proč nemůžeme myslet na to, co potřebuju já?

Převléknu se do náhradního oblečení ze své skříňky a omotám si ruce, abych mohla bušit do pytlů, a nechávám každou nejistou myšlenku proběhnout hlavou, přilévat olej do ohně. Ti tři kluci jsou před šatnou, čekají na mě. Tommy chce něco říct, ale já jen zvednu ruku a zavrtím hlavou. Nechci to teď slyšet. Nechci výmluvy nebo konejšivé neutrální myšlenky. Nemyslím si, že bych dokázala poslouchat cokoliv racionálního, prostě potřebuju z něčeho vymlátit duši.