LYRIC

Odešli jsme z baru společně a zamířili do jeho hotelu, jak to sám nazval. Odjeli jsme v jeho Arcanisu GT. Byla to jedno z nejdražších aut na světě.

Ať už byl tenhle muž kdokoli, byl pohádkově bohatý. Mohl by to snad být Alfa?

Část mého já byla v pokušení klást otázky, ale na ničem z toho nezáleželo. Prostě se spolu pomilujeme a už se nikdy neuvidíme.

......

Byla to ta nejlepší noc mého života. Miloval se se mnou tím nejsladším možným způsobem. Přestože to bylo poprvé, nebyla jsem si jistá, jestli by intimita mohla být ještě sladší. Nechtěla jsem, abychom přestali.

Neznámý byl šokován, když zjistil, že jsem panna. Celou dobu se mě ptal, jestli jsem v pořádku a nepotřebuji, aby byl jemnější. Poprvé v životě někomu záleželo na mých citech.

Během styku se ale stalo něco neobvyklého.

Všechno šlo tak skvěle, dokud sebou ve mně najednou netrhl a s hlubokým sténáním se neudělal.

Byla jsem šokovaná, ale oba jsme byli pohlceni okamžikem a nemohli jsme se na nic ptát.

Téměř okamžitě ze mě slezl a posadil se na okraj postele.

„To je zvláštní,“ zamumlal si pro sebe.

Byla jsem stejně tak zmatená. Myslela jsem, že se do ženy nedokáže udělat?

Podíval se na mě, a z toho, jak dlouho to trvalo, jsem poznala, že na mě zírá, jako bych byla nějaký hlavolam.

Stále jsem ležela na zádech, naprosto vyčerpaná. Brzy se ke mně přidal a lehl si vedle mě. Hlavu si podepřel o loket.

„Kdo jsi?“ Přejel mi prstem po čelisti. Ten dotek byl elektrizující.

Těžce jsem polkla. Jsem jen ošklivá holka, kterou opustil každý, koho kdy potkala.

K mému překvapení si sundal masku.

Šokem se mi pootevřela ústa, když jsem spatřila tvář před sebou. Dobrý Měsíci! Pokud tohle nebyl ten nejúchvatnější muž, jakého jsem kdy potkala!

Byl až příliš pohledný. Nikdy bych nemohla mít někoho jako on. Byl pro mě až příliš dobrý.

Přitáhla jsem si přikrývku blíž, abych skryla své tělo.

„Měla jsi mi už v baru říct, že jsi panna,“ řekl.

Co na tom záleželo? Už mě nezajímalo, že jsem panna.

Jeho ruka pomalu zamířila k mé tváři. Když mi došlo, co má v úmyslu, vydechla jsem a ucukla.

„Ne.“ Zavrtěla jsem hlavou a pevně sevřela přikrývku.

„Proč? Tys mou tvář viděla.“

Stále jsem vrtěla hlavou.

„Naše dohoda pořád platí. Není se čeho bát,“ dodal.

Ty to nechápeš! Budeš mě nenávidět, až uvidíš mou tvář.

Tato noc probíhala až příliš hladce. Nechtěla jsem, aby ji něco zkazilo.

„Jsem ošklivá,“ zamumlala jsem a sklopila hlavu.

Zdál se být překvapený.

Znovu natáhl ruku k mé tváři a tentokrát jsem se ho nesnažila zastavit. Tohle byl můj osud.

Sundal mi masku, dal prst pod mou bradu a zvedl mi hlavu, abych se setkala s jeho pohledem.

V očích se mi zaleskly slzy, když jsem pohlédla do těch jeho – do jeho stříbrných, okouzlujících očí.

Díval se přímo na mou tvář; na mou jizvu. Teď určitě uteče.

Zachvěla jsem se a zavřela oči, když mi prstem přejel po jizvě. Co to dělal?

„Co se stalo?“ Jeho tón byl jemný, prsty mě stále hladily po tváři.

Opětovala jsem jeho pohled a zatím v jeho očích nebyla žádná zášť.

„N—Někdo mě napadl.“ Polkla jsem. „Unesli mě a zavázali mi oči, zatímco mi ubližovali. Navštívila jsem spoustu doktorů, ale žádný mi nedokázal pomoct.“

Uplynuly vteřiny. Nespustil ze mě oči.

„Jsi nádherná,“ zamumlal. Zamračila jsem se. O čem to mluvil? „Opravdu si myslíš, že tě ta jizva dělá ošklivou?“

Zavrtěla jsem hlavou a vymanila tvář z jeho sevření. „Jsem ošklivá. Všichni mi to říkají.“

K mému ještě většímu překvapení si mě přitáhl k sobě a objal mě kolem ramen. „Do dnešního večera si nemyslím, že bych kdy potkal ženu tak úchvatnou, jako jsi ty, Princezno.“

Srdce se mi rozbušilo, když jsem s hlavou na jeho hrudi poslouchala tlukot toho jeho. Nekontrolovatelně mi z oka unikla slza. Lhal. Chtěl jen, abych se cítila lépe.

„Myslíš, že bychom mohli upravit naši dohodu? Rád bych s tebou strávil další den,“ řekl a šokoval mě až do morku kostí.

Cože!? To přece není možné.

„Já—Já—“

„Prosím.“

Mé srdce okamžitě roztálo. Poprvé v životě mě někdo prosil, abych zůstala. Ne abych odešla.

Zabořila jsem tvář do jeho hrudi a odpověděla: „Moc ráda.“

........

Ale stejně jako všichni ostatní mi i on lhal.

Stejně jako všemi ostatními jsem byla podvedena.

Do rána byl pryč.

Probudila jsem se a nemohla ho v posteli najít. Nebyl tam žádný vzkaz, žádná stopa po tom, že by se mnou vůbec byl, kromě bolesti mezi nohama.

A aby toho nebylo málo, někdo se objevil u dveří a požádal mě, abych odešla.

„Ten muž, se kterým jsem včera v noci přišla, myslíte si, že by se vrátil?“ zeptala jsem se toho muže s divoce bušícím srdcem v hrudi.

„Ne. Byl to jeho nápad, abyste odešla. Řekl, že vás nechce vidět nikde poblíž tohoto pozemku. Prosím, okamžitě odejděte,“ řekl muž a odešel.

A přesně takhle se mé srdce znovu roztříštilo na kousky. Ale překvapivě to bolelo víc, než když mě odmítl Roderick.