O šest let později

Pokaždé, když si mě zavolají do školy, francouzská ředitelka mě nazve špinavou americkou děvkou a já se jí jen vysměju, protože i když je to třeba pravda, platím jí dost na to, aby znovu přimhouřila oko nad tím, co můj syn zase provedl. Bože, jak mi chybí doby, kdy to ještě něco znamenalo.

Aizen kouše.

Mohla bych se ptát, po kom to to dítě má, ale vzhledem k tomu, co se stalo hned den po jeho početí, mi je jasný, že to má po svém otci. Matka toho malého kluka, ze kterého se můj syn pokusil kousek vykousnout, zuří. Z dobrého důvodu, ale ačkoliv Aizenův oblíbený styl útoku je kousání, musím se ptát, co ten kluk udělal, aby ho k tomu dohnal. Protože bezdůvodně to nedělá. Ayrie ho strašně ráda pošťuchuje, a i když se dokáže nechat unést, její bratr má svatou trpělivost, pánbůh zaplať. Takže pochybuju, že to udělal bez vyprovokování.

Ta francouzská matka na mě křičí nejrůznější francouzské vulgarity. Obvykle si lidi myslí, že jim nerozumím, ale žiju tu už osm let svého života a francouzštinu jsem se učila ještě předtím, než jsem se sem přestěhovala. Nejsem tu jen tak z rozmaru, ale proti gustu. A samozřejmě, první věc, kterou jsem se naučila, bylo, jak někoho francouzsky nazvat zasraným zmrdem. Je to putain de trou du cul. Vlastně to zní fakt cool.

Ředitelka po mně každou chvíli loupe okem, aby se ujistila, že se neurážím nad těmi sračkami, co téhle ženské padají z úst. Jsem tak ráda, že se po takové době vracíme domů. Když jsem sem poprvé přijela, byla jsem nadšená. Protože haló, Paříž. Jenže lidi jsou tu zlí a kouří. Jakože fakt hodně. Možná mi bude chybět ten pozdní ranní start v práci, ale zbytek může jít do hajzlu, co se mě týče. Byla jsem v New Yorku a tohle místo na něj prostě nemá. New York je jen banda agresivních zlatíček. Koukám na tebe, Queensi.

"Co mu udělal?" vložím se do toho konečně.

"Kousl mýho syna," křičí svým pitomým francouzským přízvukem.

"Jestli necouvneš, hranolko, další na řadě, koho kousnu, budeš ty," ušklíbnu se. Přiloží si ruku na hruď, jako by ji to urazilo. Jako by zrovna nesjela mýho syna odshora dolů a zleva doprava.

"Došlo k menší roztržce mezi Milosem a Aizenem kvůli tašce na oběd," ředitelka položí na stůl Aizenovu tašku s Blueym.

"Ta je mýho syna. Dneska ráno jsem mu ji zabalila. Nechutná mu tu jídlo," otevřu ji a ukážu jí, kam jsem přišila jeho jmenovku.

"Podáváme tady jen to nejlepší," odfrkne si. O to tu kurva nejde, paní.

"Zkuste to vysvětlit pětiletýmu dítěti," protočím panenky, protože o to tu kurva nejde, paní.

"Americkej póvl," vydá ta ženská mým směrem zvuk, jako by si chtěla odplivnout.

"Paní, máte štěstí, že tu jsou naši synové, protože bych si nepřála nic jinýho, než vám o tenhle stůl omlátit váš hloupej obličej," řeknu tiše, aby mě slyšela jen ona. "Váš syn položil svoje špinavý pracky na věci mýho syna. Ať se to už neopakuje," popadnu tašku ze stolu. "Rozumíte mi?" zopakuju jí to francouzsky a celý její postoj se najednou sesype. "Tohle jste, jak se zdá, pochopila."

"To ji necháte, aby se mnou takhle mluvila? Platím za to, aby můj syn chodil sem, slušný peníze-"

"Já taky. Mám tu dvě děti," odfrknu si. "A jsem ve výboru."

"Vy máte dvě děti?" propálí mě pohledem.

"Jsme hotoví?" zeptám se ředitelky.

"Omlouvám se, slečno Altaha," omlouvá se. "Mohu pro vás něco udělat, když už jste tady?"

Z jejího tónu si přeju, abych nebyla ta silná, nezávislá a vzdělaná žena z naší rezervace v Kalifornii. Zbývá jen týden. Nemám zapotřebí řešit tyhle sračky a dvojčata už vůbec ne.

"Můžete mi přivést dceru a chtěla bych jejich vysvědčení, prosím," přikývnu. Ztuhne a podívá se střídavě na mě a na tu ženskou vedle mě.

"Slečno Altaha, dohlédnu na to, aby věci vašeho syna už nebyly-"

"To je fuk. Beru svůj americkej zadek zpátky do svý vlasti. Nechci, aby se na moje děti lepily ošklivý manýry vašich lidí. Když to není jedna věc, je to druhá. Pořád dáváte tyhle prázdný sliby, ale jsme tu zas. Tenhle malej kluk dělá Aizenovi problémy už měsíce a vy jen necháváte jeho nevychovanou matku, ať s námi mluví, jako bysme nerozuměli tomu, co říká.

"Francouzština je jejich první jazyk, ty děvko," přesunu pozornost k té ženské. "A díky tobě se můj jinak velmi dobře vychovanej syn naučil pár slovíček, za který jsem ho musela potrestat. Takže ne, v žádným případě moje děti nezůstanou další rok v téhle škole. Takže vám děkuji za vaše služby. Doufejme, že k žádné z vás se nebudou chovat jako k póvlu, až přijedete do Států. Ale podle toho, jak obě vypadáte, pochybuju, že si to někdy budete moct dovolit. Na dceru a papíry počkám venku."

Aizen seskočí ze židle ve své malé uniformě a vyjde ze dveří, zatímco mu je držím otevřené. Posadím ho na jedinou volnou židli a všimnu si jeho rozvázaných tkaniček. Začnu mu je zavazovat a vzhlédnu k němu. Dívá se na mě s úšklebkem.

"Promiň, mami," zašeptá. Povzdechnu si a povytáhnu mu ponožku, jak to má být.

"Co ti udělal?" zeptám se.

"Na tom nezáleží," zavrtí hlavou.

"Mně na tom záleží, synu. Nemůžu ti pomoct, když se mnou nebudeš mluvit," odhrnu mu z tváře tmavé vlasy. Podívá se dolů na svůj rukáv a vyhrne si ho. Má tři škrábance od zápěstí až k ohybu lokte. "Ukázal jsi to učitelce?"

"Jem to je jedno, mami," pokrčí rameny. "Zmlátil jsem ho pěkně."

Oba se rozesmějeme. Kouknu na toho kluka, když jeho matka vyjde z kanceláře. Vážně ho zmlátil. Má modřinu na tváři a na ruce otisk zubů tam, kde ho Aizen kousl. Má pravdu. Od začátku nám dávali jasně najevo, kde je naše místo. Nejenže jsem Američanka, ale navíc nejsem ten typ hezké blondýnky s modrýma očima.

Moje máma taková sice byla, ale můj táta ne, a i když nejsem tak rudá jako on, jsem mu hodně podobná a moje děti taky. Tmavé vlasy a snědá kůže. Je to stigma, kterému nikdy neutečeme. Tady ani doma. Ale aspoň to formuje charakter a moje děti už si na to zvykly.

Většinou za ně mluví jejich práce. Oba jsou neskutečně chytří a talentovaní. Vědí to. Chtěla jsem to nechat být, ale tyhle stopy možná zanechají jizvu. Tenhle skandál je možná přesně to finální jděte do prdele, které tahle země potřebuje.

"Mami," rozběhne se k nám Ayrie. Její malé tělíčko narazí do mého. "My jedeme domů?"

"Ano," přikývnu. "Vypadneme odsud."