Knightly

Nemyslel jsem si, že ji ještě někdy uvidím. Phoebe. Nikdy jsem se přes naše setkání tak docela nepřenesl. Nestává se každý den, že člověk potká svou spřízněnou duši takovým způsobem. Říct, že mě překvapilo, že je vdaná a má děti, je slabé slovo.

Tu noc jsme toho sice moc nenamluvili, ale naše spojení bylo okamžité. Ten způsob, jakým vyslovila mé jméno. Jak se mě dotýkala. Nechtěla za to vůbec nic, když mě nechala, abych si ji vzal každým myslitelným způsobem. Ta vinylová deska byla to jediné, co jsem po sobě mohl zanechat. Kdybych zůstal a nechal ji, aby se probudila, pro nás oba by to dopadlo špatně. Myslela na mě od té doby?

Je stejně nádherná jako tehdy, když jsem na ni poprvé narazil. Tohle setkání je ale zrovna tak špatné, jako to první. To svědění, o kterém jsem si myslel, že už zmizelo, se probouzí a já to nechci.

"Udělal jsi na letišti pěknou scénu," prohlásí Pete a svalí se do křesla naproti mně.

"Do někoho jsem narazil," vysvětluju.

"Povídej," shodí mi Rip nohu ze svýho konferenčního stolku. Jeho žena mě propíchne pohledem.

"Pardon," omluvím se a posadím se rovně.

"Kdo to byl?" zeptá se ona.

"Pamatujete si tu holku z doby před šesti lety?"

"Tu holku, co inspirovala to album, který pak vyšlo?" zasměje se Pete. "Jo, my si Phoebe pamatujeme."

"Tak to do ní jsem narazil."

"Cože?" všichni se napřímí. Směju se jejich reakci.

"Vzal sis aspoň její číslo?" plácne mě Rip do nohy.

"Nevzal a i kdybych to udělal. Teď už je vdaná. Má dvě děti."

"Jéé," poklepe mi Felicity na koleno. "To je na hovno, chlape."

"Jo," to je kurva na hovno.

"Ztloustla aspoň?" odfrkne si Pete. Všichni se rozesmějeme.

"Ani trochu. Ostříhala si vlasy. Vypadala tak zkurveně dobře," přiznám a opřu se do křesla. "Její dcera je jí neskutečně podobná."

"To je roztomilý. Jak že jsi říkal, že se jmenuje?" zeptá se Felicity.

"Phoebe," odpoví Pete.

"Tak se schválně podíváme, kdo je ten šťastnej zmrd, kterej si ji vzal," usměje se. "Máme příjmení?"

"Na tý ceduli, co držel její řidič, stálo Altaha," řeknu.

"Ona je domorodá Američanka?" zeptá se Pete.

"Myslím, že jo. Nebo míšenka. Má tmavě modrý oči. Takový ty námořnicky modrý," přikývnu. Všichni se mi začnou smát. To bylo klišé, i na mě.

"Seš si jistej? Všechno, co pod tímhle jménem vyskočí, je nová generální ředitelka Royal Threads v jižní Kalifornii."

"Cože? Počkat, to by mohla být ona. Říkala, že je návrhářka, když jsme se poznali. Měla pokoj plnej kreseb."

"To si ze mě děláš prdel," rozesměje se a podá mi telefon.

"To je ona," přikývnu. Všichni se kolem nás shluknou, aby si ji prohlédli. Páni, vážně to dotáhla daleko.

"Kámo, je tak strašně hot," pokyvuje hlavou Pete.

"Být tebou, taky bych na to myslel celý dny," zapomene Rip na chvíli, že má v místnosti ženu, a dostane pohlavek. "Pardon, zlato."

"Jéé, jsou strašně sladký," zavrtí se vedle mě. "Jé, koukni na toho kloučka. Má kytaru," posune fotku na video, kde má malého na klíně a hraje mu na kytaru, když mu je asi rok nebo dva. To mimino to miluje. "Panebože. On hraje," přejde na další video. Je na něm ten kluk, stejně starý jako je teď, a hraje na světlemodrou elektrickou kytaru vyrobenou jemu na míru. "Snažila se, aby vypadal jako ty?"

"Jako její manžel," protočím panenky.

"Zatím žádnýho nevidím," utrousí, jak dál scroluje jejím profilem. "Počkat, tady," žaludek se mi sevře, když se zastaví. "Tohle je asi tři roky starý."

Stejně se mi ta fotka nelíbí. Nějakej chlap ji drží kolem ramen. Dívá se nahoru do foťáku, ale pohled, jakým se na něj dívá ona, naznačuje, že jsou víc než jen přátelé. Nemělo by mě to štvát. Není to tak, že by mi patřila. Popravdě, vlastně o ní nic nevím, kromě toho, že je fenomenální v posteli.

"Nemyslím si, že je vdaná," utrousí Pete, zatímco Felicity dál scroluje jejím Instagramem. "Hele, to seš ty."

Podají mi telefon. Objeví se fotka, co jsme si udělali před výtahem. Oba se tam smějeme. Takovou dobu jsem se takhle nenasmál. Před ní bylo všechno tak trochu ponuré. Neměl jsem nic. Nikdy předtím jsem neměl takový tvůrčí blok a od té doby se mi to už nestalo.

"To byla dobrá noc," přiznám. Všichni se zasmějou.

"Jestli ji ještě potkáš, podívej se, jestli nemá prstýnek," plácne mě Rip do hrudi.

"Půjdu si odpočinout. Byl to dlouhej let," řeknu a vstanu. "Omlouvám se za dnešní nepořádek."

Všichni mě propustí. Dám si horkou sprchu a vlezu do postele. Nedá mi to a natáhnu se po notebooku. Naťukám do vyhledávače její jméno a na obrazovce na mě vyskočí hromada věcí o tom, jak je úplně mimo moji ligu. Módní přehlídky, módní ocenění, články o módě, její fotky na obálkách časopisů a hromada úspěchu.

Jeden článek mě ale zaujme. Je o jejím vzestupu na vrchol. O tom, jak překonala těžkosti jako svobodná matka. Svobodná matka? Jak se něco takového stane? Kdo při zdravých smyslech by ji takhle opustil? Tahle holka je ztělesněná dokonalost, bez debaty.

Pak si všimnu, jak jsou staří. Na chvíli se zasměju. Jejím dětem je pět let. Pět let a devět měsíců je bezmála celých šest let. Srdce se mi rozbuší a posadím se. Vrátím se na její QuickHowl a sjedu dolů na naši společnou fotku.

Je nad ní víc než stovka dalších fotek, než narazím na snímek ultrazvuku. Sáhnu po peněžence a zkontroluju ubrousek s kresbou šatů, co jsem jí ukradl. Do levého dolního rohu napsala datum a mně z toho začíná být špatně od žaludku.

"Knightly," vtrhne Peter do mýho pokoje. Okamžitě s prásknutím zavřu notebook. Možná až moc silně. "Nehoníš si, že ne?"

"Cože? Samozřejmě, že ne."

"Jasně, úchyláku. Kámo, já tvoji přítelkyni stalkoval."

"Není to moje přítelkyně," zavrtím hlavou.

"Jejím dětem je pět, kámo," skočí za mnou do postele. "Nebylo by to kurva šílený, kdyby byly tvoje?" zasměje se. "Co jsi dělal, lháři?"

"Nic," zavrtím hlavou. Vytrhne mi notebook. "Ty jsi ji stalkoval," otevře notebook a ukáže mi ho. "Praskl jsi si displej, debile."

"Do prdele," vezmu si ho od něj. Nevím, jak se to stalo. Můj vlk už celé roky dřímal.

"Jestli jsi ji nestalkoval. Bylo to porno," prohlásí.

"Vypadni z mýho pokoje," hodím notebook na podlahu. Rozesměje se a zamíří ke dveřím.

"Bylo to porno," přikývne naprosto přesvědčeně. Vezmu dekorační polštář a střelím ho po něm. Zavře dveře dřív, než ho stihne trefit.

"Kurva fix," posadím se a snažím se pravidelně dýchat. "Tohle jsi, doprdele, neudělala."