„Už je to nějaká doba, co jsme museli vytáhnout Gregory,“ zasměje se Cevin. Otočí se ke mně a zazubí se. „Vypadáš úžasně. Jak se mají dvojčata?“

„Dobře. Chtějí štěně. Co ty?“

„Můžu začít hledat plemena vhodná k batolatům,“ dychtivě přikývne. „Při starém, při starém.“

„Chci zlatého retrívra. Podívej se, jestli nenajdeš nějaká štěňata. Dostala jsem čas na rozmyšlenou do konce týdne. Ale vždycky jsem chtěla Air Buda.“

„Jdu na to,“ zasměje se. Vezmu papír, který vyrobila dvojčata, a podám mu ho. „Páni. To je ta nejroztomilejší věc na světě.“

„Můžeš mi to nechat zarámovat? Chci si to dát do nové kanceláře.“

„Jistě, madam,“ zastrčí si ho do aktovky a začne ťukat do telefonu.

„Co nás čeká dneska?“

„Máme schůzku se Sullivanem Tuckerem, který nás provede ústředím Royal Threads. Tady je přehled toho, co můžeš očekávat,“ podá mi můj oblíbený pracovní tablet. „Začíná to od nakládacích ramp.“

Na to, že jde o skladovací prostory pro oblečení, je tu pěkný nepořádek. Mají podstav a nikdo si nenašel čas na aktualizaci nového platebního systému. Horní patra, která patří návrhářům, na tom nejsou o nic lépe. Xo nelhala, když říkala, že tohle místo potřebuje pevnou ruku, aby se dalo do pořádku. Nechápala jsem, proč si myslela, že tou rukou bych měla být já, ale je mi ctí, že mě o to požádala.

Všichni jsme byli naštvaní, když Francise vyhodila. Byla z toho tak špatná, protože ti dva byli přátelé. Nicméně pobočka v Kalifornii je Xoino první dítě. Royal Threads založila před čtyřiatřiceti lety ve své garáži. Jen holka a její šicí stroj. Poprvé jsem se s ní setkala ve svém druhém ročníku v San Diegu. Než ten rok skončil, už jsem u ní stážovala. Vděčím jí za posledních jedenáct let svého života. Byla to sakra jízda.

Když mě požádala, abych se vrátila domů, úplně mě to rozhodilo. Byla jsem vyděšená. Plán byl, že mě přeloží do nové pobočky v Itálii. Po pravdě se mi tam vůbec nechtělo. Pro dvojčata by to bylo nesmírně těžké. Učit se třetí jazyk a přizpůsobovat se úplně nové kultuře. Ublížilo by nám to.

Když jsme si v Miláně konečně sedly, řekla mi, co se s Francisem děje. Opustil ho manžel a on ze sebe dělal blázna. Přišla kvůli tomu o pár smluv s velkými jmény. Dala mu několik šancí vyhledat pomoc, ale on to odmítl. Nerada dělám náhradnici, ale nemůžu tak docela říct ne a tohle je mnohem lepší varianta než ta druhá.

Sullivan Tucker je velmi elegantní muž. Dříve býval Francisovým asistentem a prozatím ho nahradil. Bude mi pomáhat se zabydlet. Xo mě požádala, abych na něj dohlédla, a přesně to mám v plánu udělat.

Má na sobě vypasované krémové kalhoty a volnou hedvábnou košili na knoflíčky. Doplnil to jednoduchým tenkým zlatým řetízkem. Pokud je na něm přívěsek, skrývá se pod košilí. Hodinky ladí s kovem na krku stejně jako sbírka náušnic zdobících jeho pravé ucho. Černý kožený pásek se hodí k jeho mokasínům a tím to u mě prohrál. Já bych zvolila něco decentnějšího.

Jeho hygiena je bezchybná. Tento muž má velmi přísnou rutinu péče o pleť a rád se opečovává. Je čerstvě oholen a krásně voní. Což mě přivádí k mému prvnímu závěru. Sullivan Tucker je heterosexuál. Z toho, jak o něm Xo mluvila, to tak nevyznívalo. Když mi podá ruku, nepřeji si nic jiného, než aby mě zavedl za osobou, která mu dělala manikúru.

„Vítejte v ústředí,“ pozdraví mě. „Jmenuji se Sullivan Tucker. Budu vaším průvodcem po několik následujících měsíců. Mou prací je pomoci vám se tu zabydlet.“

„Phoebe Altaha. Je mi ctí tu být. Tohle je Cevin Nendo. Můj asistent. Těšíme se, až se lépe poznáme.“

„Skvělé, pojďme začít,“ otevře prosklené dveře a pokyne nám dovnitř.

Okamžitě nás vítá zvědavost. Všichni nás sledují. Sullivanův hlas se neposlouchá špatně. Potřeboval by trochu orazit. To je zřejmé. Ačkoli věnuje velkou pozornost detailům, jeho nadšení pro práci se ani zdaleka neblíží tomu mému. JÁ JSEM KUREVSKY NADŠENÁ, ŽE JSEM TADY. On to bere spíš jako povinnost.

A já mu to nemám za zlé. Fotky, co mi Cev ukazoval v autě, musely být pořízeny před Francisovým vyhazovem, protože to vypadá, že se to tu někdo snažil uklidit. Připomíná mi to, když děti vysypou truhly s hračkami a pak je ve spěchu lajdácky naházejí zpátky.

Pomocí tabletu si dělám poznámky a fotím, co je potřeba zařídit. Než se dostaneme k tomu, co mi představí jako mou novou kancelář, jsme oba vyčerpaní.

Je nádherná. O hodně větší než moje kancelář v Paříži. Je tu spousta místa na pohyb a nemám pocit, že bych se s někým musela o cokoli dělit. Celá zadní stěna je prosklená. Ayrie tenhle výhled na molo bude milovat. Strávíme tam spoustu času. Úplně to cítím.

Podél zdi vlevo od mého stolu jsou výstavní stojany. Je tu rýsovací prkno a pár stoliček kolem něj. Všechny bílé stěny jsou prázdné. Je to jen čisté plátno, abych mohla začít od nuly. Tady začnu.

„Předpokládal jsem, že si budete chtít všechno zařídit podle svého,“ říká Sullivan. „Co kdybyste si vzala zbytek dne na to, abyste si dala věci dohromady, a začneme nanovo ráno?“

„To zní jako plán,“ souhlasím.

„Moje kancelář jsou dveře po vaší levici, když vyjdete ven,“ omluví se a odejde.

„Vypadá vyčerpaně, mami,“ prohodí Cev soucitně.

„To ano. V tuhle chvíli s tím ale nic neuděláme. Pojďme na to,“ položím si kabelku na rýsovací prkno. „Nevíš, jestli už tu jsou moje věci?“

„Přímo tam,“ ukáže na bílé kožené pohovky. „Už jsem zavolal stěhovákům, aby tyhle ohavnosti odnesli. Minulý týden jsme se přece domluvili na nábytku v sakramentské zelené a zlaté v rustikálním stylu.“

„Domluvili.“

„Všechno bude doručeno a rozmístěno, až se zítra vrátíš. Chtěl jsem, aby to bylo hotové už dnes, ale přál jsem si, aby všechno dorazilo najednou, ať neztrácíme moc času. Všechno, co sis předem objednala, je tady, spolu s návrhy z nadcházející vílí jarní kolekce. Tvá první schůzka bude s Kaitlyn Summerlandovou. Tou—„ odmlčí se a vzhlédne ke mně.

„Tou novou hlavní návrhářkou. Já vím. Studovala jsem si to, Ceve. Trochu mi věř,“ protočím panenky. „Musím. Nahrazuje mě.“

„Mami, tebe nikdo nahradit nemůže. Dospíváš. Trochu rychleji než většina, ale jsi díky tomu jen víc sexy.“

„Pomož mi s něčím z tohohle,“ znovu na něj protočím panenky.

„Víš, musíš přestat takhle protáčet oči, jestli chceš, aby to přestal dělat Aizen,“ zasměje se.

„Jo, no vypadá to, že to protáčení očí už mi zůstane,“ zvednu látky, které jsem sem nechala poslat. „Jsem tak nadšená, že jsem doma, Ceve. Nemáš ani tušení.“

„Ale máme toho tolik na práci,“ zasténá.

„Já vím. Právě to je na tom to vzrušující.“