Knightly

Jedeme na kliniku, kterou moje máma využívá pro své klienty. U vchodu parkuje černý Urus. Na okně má tři nálepky. Maminka, Aizen a Ayrie. Ten první rok jsem na ni nedokázal přestat myslet. Trvalo mi docela dlouho, než jsem svého vlka potlačil. Nejednou jsem mu málem podlehl a nacházel jsem útěchu v myšlence, že není na dosah.

Nezasloužím si její odpuštění. Vždycky jsem to věděl, ale teď už nejde o ni. Budou mě potřebovat.

Phoebe celá ztuhne, když mě vidí vejít do kliniky, ale nepohne se, když se posadím vedle ní. Odkašle si a sklopí zrak k papíru ve své ruce. Vezmu jí ho a zmačkám ho do kuličky.

"Nemusíš to dělat, Andílku. Můžeme někam jít a promluvit si o tom jako dospělí. To je všechno, o co tě žádám,"

Nenávidím, že se třese, že jsem někdo, koho se bojí. Čekám na její odpověď a ona mi nakonec věnuje nepatrné kývnutí. Vyjdeme ven společně. Kývnu na Petera, ať jde, a doprovodím ji k jejímu autu. Je tak blízko, že cítím teplo sálající z její kůže.

"Budeš řídit ty," odemkne auto, když vidí, že Pete nastupuje do mého.

Musím držet ruce u sebe. Jediný dotek a můj vlk se probudí. Už jen to, že je v mé blízkosti, ho nenechává v klidu. Postupovat pomalu je to nejlepší, co pro nás oba teď můžu udělat. Vyvezu ji za město. Pryč od kohokoli, kdo by skočil po příležitosti zahnat nás do kouta ohledně něčeho, na co ještě nejsme připraveni.

Těsně za městem stojí starý plážový domek se soukromou pláží. Je tam klid a na míle daleko nikdo není. Opře se do sedačky a usměje se, když se domek objeví v dohledu.

"Už jsi tu někdy byla?" zeptám se.

"Hmm?" otočí se na mě. "Ne,"

"Vypadalo to, že to tu poznáváš,"

"Ayrie," řekne jemně. "Když jsme byly v letadle, ptala se mě, jestli budeme bydlet v normálním domě místo bytu. Řekla, že by chtěla plážový dům, který by byl lepší než ten od Barbie,"

"Tady jsem žil s mámou, než potkala mého tátu," usměju se.

"Cože?"

"Fredrick Blake je můj otčím. Adoptoval mě, když si bral mou mámu. Říkal jsem si, že by nám trocha soukromí prospěla,"

"Děkuju," přikývne.

"Ukážu ti to tu,"

"Myslím, že si chci jenom sednout," odmítne.

Obejdeme dům k altánu, ze kterého se sestupuje na pláž. Posadí se na schody čelem k vodě. Začnou se jí třást ramena, jak se rozpláče. Nevím o téhle dívce vůbec nic, ale jedné mé části se nelíbí, že ji vidím v takovém stavu. O to víc to bolí, protože já jsem důvodem jejích slz. Přinejmenším se můj vlk i já shodneme na tom, že jsem idiot.

"Phoebe, to poslední, co chci, je ublížit tobě nebo našim štěn... dětem," posadím se vedle ní.

"Jsou moje," propálí mě pohledem.

Oči má zarudlé. Po tvářích jí stéká rozmazaný make-up. Je stejně krásná jako v den, kdy jsme se poznali. Jak mi může tak moc chybět někdo, kdo existoval jen pár hodin?

"Jsou naše. Přestaly být jen tvoje v okamžiku, kdy jsem je uviděl,"

"Prosím, nedělej to," zavrtí hlavou.

"Co si myslíš, že udělám?" zeptám se.

"Nevím," snaží se bojovat se slzami. "Ale vím, že ať už je to cokoliv, ublíží jim to. Můžeš si se mnou dělat, co chceš. Ale s nimi ne. Knightly, byli jsme děti. Bylo to šílené rozhodnutí. Není to jejich chyba. Já jsem si vybrala. Jestli mě chceš potrestat, netahej do toho je,"

"Nevím, co tě vede k myšlence, že bych tobě nebo jim udělal cokoliv špatného, Phoebe," povzdechnu si. "Vím, že jsme byli děti, a nepopírám, že rozhodnutí, které jsi udělala, bylo správné. Kurva nesnáším to, že jsem s nimi ztratil tolik času, ale s tím už nic nenadělám, Andílku. Všechno, co chci, je vídat je. Chci, aby mě znali. Chci znát já je. To je prozatím všechno, co chci,"

"Co to znamená, prozatím?"

"Krok za krokem, Andílku. Zaskočila jsi mě už podruhé a já v tuhle chvíli nemám odpovědi na všechno,"

"Já tě zaskočila?" odfrkne si. "Bylo mi čtyřiadvacet a byla jsem úplně sama, když jsem to zjistila. Ty tady nejsi oběť,"

"Jako bych to kurva nevěděl," zasměju se.

"Slibuješ?" vzhlédne ke mně. "Slibuješ, že tohle je o nich a ne o nás?"

"Ano," přikývnu. "Vlastně o tobě vůbec nic nevím, Andílku. Až do toho včerejšího večera jsem věděl jen to, že jsem jedné noci potkal opravdu krásnou holku a to bylo všechno, co nám bylo dopřáno. Teď je zpátky a já kurva nevím, co mám dělat,"

"Chceš vidět fotky?" zeptá se po několika minutách ticha. Sáhne do kabelky pro tablet. Na tapetě je fotka, na které se všichni tři smějí. Odemkne ho a otevře galerii. Projíždí tisícovkami fotek, až se dostane na úplný začátek. "Tohle je, když jsem zjistila, že jsem těhotná," otře si oči. "Tady,"

Vezmu si tablet a vidím černou fotku s bílým stínováním. Dole jsou dvě malé fazolky. Krev mi ztuhne v žilách, když na to zírám. Trvá mi chvíli, než se vzpamatuju, protože do prdele. Tohle je skutečné.

"Jak jsi to zjistila?" zeptám se, protože o ní potřebuji vědět naprosto cokoliv.

"Vrátila jsem se do práce," usměje se a otírá si slzy. "Byla jsem mladší designérka a není to zrovna lehká práce. Musela jsem dohlédnout na to, aby bylo všechno perfektní, než modelky vyjdou na přehlídkové molo. Omdlela jsem," usměje se. "Šíleně jsem se vyděsila. Teda, ty bláho. Byla to ta nejděsivější věc na světě. A pak mi technik na ultrazvuku ukázal na obrazovce dvě malé fazolky a jejich malinká tlukoucí srdíčka. Nevěděla jsem, co mám dělat, ale nebyla jsem zrovna bezmocná. Rozhodovala jsem se, jestli ti to řeknu, a hledala jsem způsob, jak se s tebou spojit,"

"Co tě přimělo se rozhodnout?" zeptám se.

"Tohle," zasměje se a listuje fotkami, dokud nenarazí na screenshot s novinovým titulkem. Byla to noc, kdy jsem potkal Hailey. Nějakej kretén nebral ne jako odpověď a já ho z ní strhl. Strhlo to rvačku v klubu, ve kterém jsme zrovna byli. "Jo,"