Na Siennu se snesl oceán taftu, hedvábí a saténu, zatímco Jenna stála ve své šatně a házela oblečení přes rameno na svou služebnou. Sienna stála u postele, před sebou čtyři otevřené kufry, a přemýšlela, jak proboha tohle všechno do těch zavazadel dostane. Jenna už měla na posteli položenou plesovou róbu a několik dalších modelů, které se měly zabalit, a prostě se zdálo, že tam není dost místa. Byla to geometrie a fyzika – nikoli zbožné přání – fakta, o kterých Sienna nemohla diskutovat.

„Dohlédni na to, aby se nic nepomačkalo, ty tlustá krávo!“ vyštěkla Jenna, když Siennu zasáhly do obličeje džíny a knoflík jí rozřízl kůži u oka. Cukla sebou, ale nevydala ani hlásku. Musela si dát pozor, aby na Jennino oblečení nedostala žádnou krev.

„Tak. To je všechno oblečení,“ řekla Jenna, otočila se a dala si ruce v bok, zatímco se Sienna pustila do práce a snažila se vše srolovat tak, aby se to nepomačkalo a mělo to šanci se vejít. „Budu potřebovat taky boty. A raději nezapomeň na mou příruční tašku, kde mám všechny toaletní potřeby a make-up.“

„Ano, slečno Jenno,“ řekla Sienna, zatímco jí krev z rány stékala do oka. Mhouřila oči a dívala se pouze pravým okem. Jenna si nevšimla, že krvácí. Už přešla ke svému botníku a vytahovala krabice a krabice bot.

Tohle se tam nikdy nevejde.

Než Jenna naskládala všechny své boty k posteli, Sienna měla většinu jejího oblečení sbalenou, ale v žádném z kufrů už nezbývalo skoro žádné místo. „Máte jinou tašku, kterou bych mohla použít na vaše boty, slečno Jenno?“ zeptala se a nezvedla tvář, aby se na blondýnku podívala, protože věděla, že se bude zlobit.

„Vážně, ty tupá čubko? Jak je to těžké? Pro lásku Bohyně! Prostě to tam nacpi! Nemám čas na tyhle sračky!“

Jennina ruka narazila do Sienniny lícní kosti a trhla jí hlavou dozadu a doprava. Štípání bolelo víc než obvykle, protože její oko už bylo zraněné. Stála nehybně a čekala, až Jenna odejde z pokoje, a pak se zhluboka nadechla a nedovolila si plakat. Prostě to nestálo za to.

Jakmile byla Jenna pryč, Sienna si otřela krev z oka do trička a trochu pohnula čelistí, aby se pokusila zmírnit to brnění. Bude muset vymyslet, jak dostat boty do těch tašek, nebo sama najít jiné zavazadlo. Byla si docela jistá, že Jenna má ve skříni další tašky. Jen nerada míchala více než jednu sadu zavazadel, když cestovala, protože si myslela, že to vypadá nevkusně. Pokud se Sienně podaří vše naložit do vozidla, aniž by si toho všimla, mohlo by to projít.

Trvalo jí další hodinu, než dostala všechny boty do jiného kufru, který našla ve skříni. Pak je musela všechny snést po schodech dolů a naložit do rodinného SUV. Bylo to Lamborghini, jedno z nejdražších SUV v okolí, a ve srovnání s některými jinými vozidly, která si mohli vybrat, opravdu nebylo tak velké. Sienna věděla, že se do kufru budou muset vejít všechna rodinná zavazadla, stejně jako její jedna malá taška, která obsahovala jedno oblečení na převlečení a pár toaletních potřeb. A ona sama. Nedovolili by jí sedět na zadním sedadle s Jennou, což znamenalo, že bude muset jet vzadu tady. Hádanka měla opět příliš mnoho dílků na to, aby se do nádoby skutečně vešly.

Nezbývalo jí nic jiného, než začít skládat zavazadla, jak nejlépe dovedla. Ostatní sloužící pojedou alespoň v jiném vozidle, takže se nemusela starat o to, aby se tam vešly i jejich tašky. Měla uvnitř většinu kufrů a zbývaly jen dva, ale pro ni už nezbývalo žádné místo, když uslyšela zvuk, ze kterého se jí stáhl žaludek.

„No, no, no, jestli to není Smradlavá Sienna Elliottová, co stojí u obrubníku. Nevěděla jsem, že dneska vyvážejí odpadky!“

Neotočila se, aby se podívala, protože ten hlas poznala. Byla to Brandy Wittová, jedna z Jenniných nejlepších kamarádek. Snažila se soustředit na problém, který měla před sebou, a ignorovat skupinku dívek, protože i bez dívání věděla, že Brandy není sama. Vždycky cestovaly ve smečce.

„Hej, Sienno, neslyšela jsi ji?“ zeptala se Mona Parkerová, což vyvolalo smích u všech dívek.

Siennu trefil kámen přímo do zátylku. Z místa dopadu vyzařovala bolest a ona si na okamžik myslela, že bolestí omdlí.

„Nedělej to!“

Ten hlas patřil Joelovi. Sienna si na chvíli myslela, že se jí její tajný přítel možná skutečně zastal. Otočila se a uviděla skupinu pěti dívek stojících na silnici za ní a o kousek dál v ulici. Joel přicházel z opačného směru a vypadal naštvaně. Jeho oči byly upřené na dívky, ne na ni. „Co kdybyste minuly a trefily to Lamborghini?“ zeptal se.

„Ach, máš pravdu. Promiň,“ řekla Brandy a vypadala zahanbeně.

Sienně poklesla tvář. Nemohla si pomoct. Nezastal se jí. Snažil se chránit vozidlo. Joelovy oči těkaly jejím směrem, ale pak se odvrátil a pospíchal k dívkám. Všichni tam chvíli stáli a povídali si, zatímco Sienna ignorovala bolest v hlavě a přeskládávala tašky.

Jenna musela své kamarádky vidět venku, protože vyšla z domovních dveří a křičela: „Čau čubky!“ čímž je všechny rozesmála. Několik minut si s nimi povídala o tom, jak úžasný ten ples bude a jak se nemůže dočkat, až se setká s Alfou Kadenem Stonem. Alespoň si Sienny v tu chvíli nikdo nevšímal.

Sienna konečně naložila všechny tašky, ale zbylo jen malinké místečko. Neměla tušení, jak by se tam mohla vejít. I když byla hubená a drobná, musela by se prakticky složit, aby se tam vešla, a byla to tříhodinová jízda. Prostě si nemyslela, že by takové mučení vydržela tak dlouho. Ale jakou měla na vybranou?

Alfa Kent a jeho žena, Luna Veronica, vyšli ze dveří a dohadovali se, proč trvá na tom, že bude řídit sám. „Už jsem ti říkal, zlato, že se nudím, když neřídím.“

„Zahraj si hru na telefonu,“ navrhla.

„Ty jen nechceš, abych řídil, protože se bojíš, že nabourám to drahé auto,“ řekl.

„To není pravda! Prostě jezdíš moc rychle…“

Pokračovali v hašteření, dokud Kent nezakřičel: „Jenno, rozluč se s kamarádkami a jedeme. Alfa Kaden na tebe čeká!“

„Bože, tak ti závidím,“ řekla Brandy, když Jennu objímala.

„Uvidíme se za pár dní, holky.“ Jenna je všechny objala. „S prstenem na ruce a titulem Luny Jenny!“

„Máš takové štěstí,“ řekla Mona a hodila dlouhými černými vlasy.

„Uvidíme se později, mrchy!“ zavolala Jenna a přidala koketní: „Ahoj, Joeli.“

„Ahoj, Jenno,“ řekl Joel. Jeho oči pak spočinuly na Sienně. Těžce polkla, ale odvrátila zrak.

„Nastup do toho zatraceného auta, ty idiote!“ zakřičela Jenna na Siennu.

Znovu se podívala na to malé místo a přemýšlela, jak se tam proboha dostane. S hlubokým nádechem vylezla nahoru a otočila se, aby vměstnala zadek do nejširšího místa. Nohy měla zkroucené a přitisknuté k hrudi. Nedosáhla na tlačítko pro zavření kufru a v žádném případě nechtěla žádat Alfu Kenta, aby ho zavřel, když si s manželkou stále povídali. Jenna už měla v uších AirPods a pařila na zadním sedadle. Při jejím štěstí by Alfa odjel s otevřeným kufrem, Sienna by vypadla a on by ji přejel.

Nad ní se objevila Joelova tvář. „Buď opatrná,“ zašeptal a krátce se dotkl její ruky. Pak stiskl tlačítko pro zavření kufru a zmizel.

Auto začalo couvat z příjezdové cesty. Sienna v té stísněné poloze sotva dýchala, ale měla o čem přemýšlet, aby odvedla pozornost od jiných věcí. Proč to Joel řekl? Proč se jí dotkl? Opravdu ji považoval za kamarádku – nebo snad něco víc?

Sienna si nemohla dovolit o tom přemýšlet. Jakmile ten prokletý ples skončí, odejde, tak či onak, i kdyby ji to mělo stát všechno.

Jak jeli, přemýšlela, co by se mohlo stát, kdyby vyrazila z území smečky Jasného nebe. Zdejší krajinu vůbec neznala. Pokud věděla, byla obklopena nebezpečnými toulavými vlky. Na druhou stranu, kdyby to udělala, bylo by pro kohokoli z její současné smečky těžší ji vystopovat.

Otevřel se před ní svět možností. Vše, na čem skutečně záleželo, bylo, že odchází – a brzy. S trochou štěstí byl ten kámen, který ji trefil do zátylku, ten poslední, který po ní kdy hodili.