Zbývaly mi necelé tři měsíce. Co dalšího jsem mohla dělat?

Můj život se blížil ke konci, ale já ještě nikdy nepoznala lásku. Chtěla jsem chodit s Dixonem Greggem.

I kdyby mi měl jen lhát, byla bych za to v sedmém nebi.

Když už o tom mluvíme, za celý svůj život jsem nikdy nebyla rozmazlována nebo brána jako něco vzácného a důležitého. Nikdy jsem nezažila lásku. Proto jsem na Gwen často žárlila a proto jsem se Dixona držela jako posedlá.

I kdyby mě měl mučit, ochotně bych to přijala.

Mezi mnou a Dixonem jsem byla příliš bezvýznamná.

Ponižovala jsem se a ani jedinkrát jsem nevzdorovala.

Dixon neodešel, jak to měl ve zvyku. Po sprše se posadil na pohovku s notebookem, aby mohl pracovat.

Vstala jsem, oblékla si noční košili a zeptala se ho: "Zůstaneš tu dnes přes noc?"

Měla jsem velmi dobrý zrak a viděla jsem na dokumenty v jeho notebooku. Byly to všechno smlouvy, které dříve podepsala společnost Shaw Corporations.

Shaw Corporations měla v poslední době nemalé problémy. Mnoho našich partnerů porušilo své smlouvy a akcie společnosti klesaly. Věděla jsem, že to byl on, kdo to udělal, ale neodhalila jsem ho. Doufala jsem, že to udělal po pečlivém uvážení.

Dixon mě ignoroval, takže jsem ho už dál neobtěžovala. Místo toho jsem se sehnula, otevřela zásuvku, abych z ní vyndala dohodu o rozvodu, a položila ji na postel. Zrovna když jsem se ho chystala požádat o projednání rozvodového řízení, najednou mu zazvonil telefon.

Byla to Gwen.

Její hlas zněl hystericky, plný strachu, když volala: "Dixone, zachraň mě. Někoho si najala, aby mě unesl! Řekla, že tě už nejsem hodna!"

Bylo to téměř jako pudový instinkt. Dixon se na mě podíval.

S temným výrazem ve tváři se zeptal: "Poslala jsi někoho, aby to udělal?"

Rozpřáhla jsem před ním ruce, s úsměvem jsem se zeptala: "Věřil bys mi, kdybych řekla, že ne?"

Dixon po mně šlehl pohledem a otočil se k odchodu. Běžela jsem za ním, abych ho zastavila, a troufale ho pohladila dlaní po tváři. Zmateně jsem se zeptala: "Dixone, proč jí tak věříš? Co když to všechno nahrála?"

"Dobře ji znám. Není jako ty."

Zůstala jsem ohromená. "Není jako ty..."

Dixon mě odstrčil a chystal se k odchodu. Tvrdohlavě jsem se zavěsila na jeho paži a tiše ho prosila: "Nechoď. Zůstaň tu se mnou."

Udeřil mě do tváře a já prudce upadla na zem. Sledovala jsem, jak muž odchází dveřmi, a už jsem nedokázala potlačit tu kovovou pachuť v ústech. Zvracela jsem na bílý, nadýchaný koberec. Byla to jasně červená a ta barva se rozpíjela jako rozkvétající růže.

To bylo poprvé, co mě Dixon uhodil.

Zničil mou důstojnost kvůli ženě, která si sama zinscenovala vlastní představení.

A co jsem to před chvílí provedla?

Donutila jsem ho vybrat si mezi mnou a Gwen...

S přibývajícím věkem jsem opravdu ztratila soudnost.

Svírala jsem si bolavé břicho, vstala a převlékla se do zářivých dlouhých šatů s odhalenými rameny. Přes šaty jsem si oblékla dlouhý béžový kabát a dokonale se nalíčila. Udělala jsem si dokonce čas i na to, abych si trpělivě natočila své vlasy, které mi sahaly až do pasu. Poté, co jsem si obula stříbrné podpatky, jsem zavolala svému asistentovi.

"Zjistěte, kde je Gwen Worthová," nařídila jsem.

Vzala jsem z postele dohodu o rozvodu a vložila ji do kabelky. Pak jsem odjela do nemocnice. Můj asistent už na mě čekal u vchodu. Byl celý zasněžený.

Jakmile mě uviděl, přispěchal mi otevřít dveře auta. Poté s úctou pronesl: "Prezidentko Shawová, pan Gregg a Gwen Worthová jsou uvnitř nemocnice. Už jsem poslal lidi, aby chytili ty zločince, kteří se ji pokusili znásilnit. Měla jste pravdu. Vyslechli jsme je a byla to skutečně hra, kterou Gwen Worthová sama zinscenovala."

Vystoupila jsem z auta a mírně se předklonila, abych zkontrolovala svůj odraz v okně. Nanesla jsem si rtěnku a zeptala se ho: "Zavolal jste řediteli Greggovi? Kdy dorazí?"

I když jsme se chystali rozvést, chtěla jsem pro sebe spravedlnost.

"Ředitel Gregg tu bude za 15 minut."

Podívala jsem se na krásnou tvář odrážející se v okénku auta a neubránila jsem se povzdechu. Byla to nádherná tvář. Ti, kteří mě znali, všichni říkali, že ke mně byl Bůh velmi štědrý. Měla jsem ostré a výrazné rysy a byla velmi krásná.

Schovala jsem rtěnku a s asistentem v patách jsem vešla do nemocnice. Když jsem dorazila k pokoji, kde ležela Gwen, uslyšela jsem ji, jak sebevědomě tvrdí: "Musí to být ona! Musí to být Caroline Shawová! Jen vy dva víte, že jsem zpět. Navíc nemám jiné nepřátele než ji! Dixone, ona žárlí. Žárlí na to, že mě miluješ."

Dixon ji tiše utěšoval: "Nenech pracovat svoji fantazii. Mysli na své zdraví. Neboj se. Osobně to vyšetřím. Pokud to udělala ona, donutím ji, aby se ti omluvila."

Ha, jakým právem tohle Dixon Gregg říká?

Kdybych to já, Caroline Shawová, udělala, copak bych se omlouvala?!

Bylo to proto, že mě neznal dost dobře? Nebo proto, že byl zvyklý, že se mu podřizuji, a tak si myslel, že jsem hadr na holi, se kterým může manipulovat, jak se mu zlíbí?

Vtrhla jsem do pokoje, nebojácně se usmála a prohlásila: "Udělala jsem to já. Jak upřímná by má omluva měla být? Dixone, chceš, abych si před ní klekla?"