"Do prdele." Dan zvedl hlavu z postele a shodil Lauru ze svého těla. Blair viděla tu hrůzu v jeho tváři, když ji spatřil stát ve dveřích. Byl přistižen se staženými kalhotami, nebo spíše bez nich, jak tomu bylo v tomto případě. Laura se přikrčila na posteli a přitáhla si přikrývku přes své nahé tělo. Její tvář byla plná šoku, což dokazovalo, že o Blaiřině přítomnosti neměla ani tušení. Její výraz byl neuvěřitelně skutečný a nešlo ho předstírat.

"Ne, díky. Vypadá to, že o to už se postarala Laura." Blair překvapilo, jak klidně zněla. Přitom jediné, co doopravdy chtěla udělat, bylo křičet, nadávat a rozbíjet věci. Ale čeho by tím dosáhla? Pořád by jí zbyl jen zničený vztah.

"Blair! Co tady dneska děláš?" Danův pták byl mokrý a ochable mu visel na stehně. Zdálo se, že když ho snoubenka přistihne při činu, zrovna ho to nevzrušuje.

Blair na něj zvedla obočí. "To je to, co tě teď trápí? Možná by nebylo od věci se přikrýt."

Blair sledovala Dana přimhouřenýma očima. Milovala ho, ale člověk, kterého teď před sebou viděla, jí připadal odporný. Už nezáleželo na tom, že byl velmi přitažlivý. Pro ni byl ohavný. Nikdo by neměl podvádět někoho, o kom tvrdí, že ho miluje. I kdyby jí někdo držel pistoli u hlavy, odmítla by. Byla škoda, že to Dan necítil stejně. Jak bylo vidět, Laura ho ani nemusela nutit. Slyšela, jak se během toho bavili, to mluvilo za vše.

Blair položila pálku a opřela ji o zeď blízko dveří. Jen pro jistotu. Říkala si, že ji nepoužije, ale kdo ví? Zločiny z vášně musely někde pramenit. Obyčejní normální lidé, kteří v zápalu emocí spáchají zločin. Takže bylo bezpečnější, když ji odložila. Pak si Blair překřížila ruce na hrudi a ohlédla se, aby viděla, jak Dan slezl z postele a natahuje si oblekové kalhoty.

Očima střelila po Lauře. Ta mrcha teď měla ve tváři samolibý výraz. Vystřídal ten předchozí šok. Proč?

V uších jí hučela krev, jak se snažila smířit s naprostým zničením svého osobního života. Nechtěla ho už nikdy vidět, ale ona i Dan oba pracovali pro Kingstona. Ona se tam přihlásila jako první. Dan do firmy nastoupil až o rok později.

Blair se v tu chvíli rozhodla, že ze své práce neodejde. Byla to jediná pevná věc, které se mohla držet, takže si ji hodlala zachovat. Stejně spolu nepracovali přímo.

Dan k ní udělal krok a natáhl ruku. "Miláčku..."

Blair o krok couvla. "Opovaž se na mě sáhnout." Nejenže se jí z toho zvedal žaludek, ale kdo ví, kde ta ruka předtím byla?

Jed v Blaiřině hlase ho zarazil. Otočil se na Lauru a pak vrátil pohled zpět na její tvář. Blair věděla, že je bledá. Kdo by nebyl?

"Musíš mi věřit. Tohle bylo jen jednou. Už se to nikdy nestane. Nic to neznamenalo." škemral Dan.

Blair viděla výraz v Lauřině tváři. I kdyby ho neviděla, věděla by, že lže. Dan měl jeden zlozvyk. Když lhal, zvedlo se mu pravé obočí. Před dneškem ty lži nikdy nebyly nic velkého, jen maličkosti. Všimla si toho, když v minulosti mluvil o Lauře? Blair si nebyla jistá. Protože někdy dokáže podvědomí oklamat i nás samotné.

"Víš co, Dane? Na tom nezáleží." Blair zvedla bradu a nehty se jí zaryly do dlaní. "Tohle jedno jedinkrát naprosto stačilo."

"Cože. Ne, Blair, miláčku, prosím, já tě miluju." Dan se ji pokusil vzít do náruče.

Blair se rychle pohnula, popadla pálku a švihla s ní tak, že se její konec opřel o jeho hruď, odstrčil ho a držel si ho od těla. "Ani na to nemysli."

Dan se podíval dolů na pálku a zvedl ruce do výše ramen. "Prosím tě, ona mě svedla. Víš, jaká je to coura. Chybělas mi."

Oba uslyšeli z postele zalapání po dechu. Laura odpověděla: "Lže, Blair. Tohle trvá už měsíce. Začalo to krátce po tom, co se přistěhoval."

"Drž hubu, ty blbá krávo," otočil se na ni Dan a zařval. Než se otočil k Blair a řekl: "Lže."

Blair pokrčila rameny. "Na tom nesejde. Stačilo jen to jedno, Dane." Šťouchla do něj baseballovou pálkou. "Neříkej Lauře, že je blbá kráva. Možná jí tohle nikdy neodpustím, ale ty jsi byl ten zadaný, Dane, ne ona." Blair koutkem oka viděla, jak Laura vylézá z postele a shání se po oblečení, přičemž si stále drží prostěradlo na prsou. "Jestli si o ní myslíš, že je coura, co to do prdele dělá z tebe?" Blair věděla, že si nebude připadat čistá, i kdyby si dala deset sprch. Tohle si vyžádá čas.

Blair věděla, že víc už teď nesnese. Potřebovala odejít, než se ti dva obléknou. Potřebovala přemýšlet, vstřebat to. Otočila se na podpatku a seběhla schody dolů. Rychle popadla kufr a kabelku. Na aktovku si vzpomněla teprve ve chvíli, kdy se chystala vyjít ven hlavními dveřmi.

"Ty hloupá couro, proč jsi musela něco říkat?" ozval se seshora Danův rozzlobený hlas.

Blair přiběhla ke stolu, vzala aktovku a postavila se k hlavním dveřím, připravená k odchodu. Věděla, že jakmile jimi projde, už se nevrátí. Neměla tušení, kam půjde, ale kdekoli bylo líp než tady.

Po Danově urážce následovalo Lauřino vysoké zaječení. "Nejsem žádná coura, Dane."

"Ty a tvoje nevymáchaná huba. Chtěla jsi, aby se to stalo, že jo?" obvinil ji Dan.

Blair z Lauřina hlasu slyšela slzy. "Moje huba ti nevadila, když ti kouřila ptáka."

"Pššt." Dan se bál, že jejich hádku slyší. "Ty jsi to na mě narafičila, že jo? Vědělas, že se vrátí domů."

"Dane, nevěděla jsem to," vzlykala Laura.

Kdyby tu zůstala ještě chvíli, oba by se oblékli a sešli by dolů a ona o další konfrontaci nestála.

Zhluboka se nadechla, vyšla předními dveřmi ven a už se neohlédla, i když slyšela, jak na ni Dan zevnitř domu volá jménem.