"Nejsi jenom kretén, ale taky hajzl... vždycky jsem si to myslela," zablekotala Blair a jazyk v ústech jí připadal příliš těžký. Věděla, že by tohle svému šéfovi říkat neměla, ale nedokázala se ovládnout.

Roman se uchechtl a opřel se. "Myslím, že bych ti měl donést kávu."

"Nechci." Blair odmítavě mávla rukou a málem se praštila do tváře. "Chci... chlapa, co není podvádějící krysa." Očima po něm přejela, a navzdory své nejlepší snaze si všimla – opravdu všimla – jak je přitažlivý. "Podvedl jsi... podvedl jsi někdy svou bejvalou ženu?"

Jednou se s Jessicou setkala. Nebyl to zrovna příjemný zážitek.

Romanův výraz se nezměnil, ale jeho hlas zjemněl. "Ne všichni muži podvádějí, Blair."

"T-tak proč tě opustila?" Naklonila hlavu, jako by se snažila složit nějakou hádanku.

"Je spousta důvodů, proč se manželství rozpadne," řekl Roman a přejel si rukou po tváři. "Ne všechny mají co dělat s tím, že by muž podváděl."

Chvíli trvalo, než to Blair zpracovala. Pak se jí rozšířily oči. "Ona podváděla tebe?" zašeptala, jako by to bylo nějaké obrovské tajemství. "Byla to snad kráva?"

Její šéf byl nádherný, husté tmavé vlasy, pronikavé oči, ostře řezané lícní kosti. A jeho tělo... no, z toho, co mohla vidět, bylo skvělé. Ne že by o to někdy stála. Vždycky byla s Danem... Bývala s Danem.

Roman se naklonil a jemně jí dvěma prsty zvedl bradu, když jí pootevřená ústa spadla dolů. "Hodně jsem pracoval. Někdo by řekl, že jsem ji k tomu dohnal."

Blair na něj zamrkala a pak zavrtěla hlavou, až se jí z toho zatočila. "To neni omluva... kdepak... ne, ne, ne." Nechala hlavu spadnout zpátky na opěradlo gauče a hlasitě vydechla. "Měl se nejdřív rozvést... podvodníci... všichni do jednoho..."

Roman si ji prohlížel s pobaveným výrazem. "Víš, že takhle uvolněnou jsem tě v mé přítomnosti ještě neviděl. Jen nevím, jestli je to poklona, že ses musela nejdřív opít."

Blair líně zvedla ruku a odmítla jeho slova. "To je tim, že ty seš... s tebou je to normálně tááák těžký vydržet," zamumlala a sotva ze sebe slova dostala.

"Za to se omlouvat nebudu." Rty mu cukly. "Očekávám to nejlepší. Proto je tahle firma tam, kde dnes je."

Blair vydala zvuk, který byl napůl odfrknutí, napůl smích. "Asi jo..." Hlava jí připadala těžká, myšlenky loudavé.

Roman ji nechal chvíli sedět v tichosti, než se zeptal: "Co se stalo, Blair?"

Otočila hlavu, aby se na něj podívala, zrak měla mírně rozostřený. "Byla jsem úplně blbá."

"Proč? Protože jsi věřila špatnému člověku?"

Blair ze sebe vydala roztřesený povzdech. "Dan a já jsme spolu vyrůstali, víš?"

"Ne, nevěděl."

Přikývla. "Já... když jsem se přestěhovala do města kvůli týhle práci, pořád jsem jezdila domů... neustále se vracela domů. On... dostal práci u Kingstonů a já z toho měla radost. Teď si přeju, aby tady nebyl." Její hlas se zachvěl, ale odmítla plakat. Znovu ne. Ne kvůli němu... kvůli Danovi.

"Takže svatba je zrušená?" Roman ukázal na její prst bez prstenu.

Blair zvedla ruku, vteřinu na ni zírala, než ji nechala spadnout zpátky do klína. "Jo. Ani jsme neměli stanovený datum."

"Kdo to zdržoval?"

Zamrkala na něj. Proč se pořád na všechno tak vyptával? Proč byl tak... milej? "Já. Chtěl se vzít už loni. Já nebyla připravená."

Roman mírně přimhouřil oči. "Proč? Pokud jsi ho milovala, proč jsi chtěla čekat?"

Blair pokrčila rameny, i když to bylo trochu neobratné. "Kdybych se měla řídit tím, co jsem viděla dneska..." Odmlčela se a zamračila se. Možná... možná vždycky věděla, že je něco špatně. Chyběla vášeň. Chyběl oheň. Milovala Dana, ale možná ne tak, jak by měla milovat muže, za kterého se měla vdát.

Právě teď nebyla ani smutná. Prostě... Blair na chvíli přemýšlela, jak se vlastně cítí... byla naštvaná. Ano, byla naštvaná.

"Co se stalo?" naléhal Roman jemnějším hlasem.

Blaiřina tvář se stáhla, jak si vzpomněla. "Viděla jsem ho," zablekotala. "J-jak má sex s... fuj." Mávla rukou, neschopná tu větu dokončit.

Romanovi se napjala čelist. "Chápu."

Blair na něj dlouhou chvíli zírala, hlava se jí točila myšlenkami, které nedokázala úplně uchopit. A pak najednou natáhla ruku a chytila prsty jeho kravatu.

Roman ztuhl.

Blair zírala na tu látku a rozostřenýma očima kopírovala její vzor. Nevěděla, proč to udělala. Možná proto, že to potřebovala zjistit. Potřebovala cítit něco jiného.

Bez dalšího přemýšlení zatáhla za kravatu, smazala prostor mezi nimi a přitiskla své rty k jeho.

Na jediné bouchnutí srdce zůstal nehybný. Pak... odpověděl, a když se jeho ústa zmocnila těch jejích, ucítila... oheň a zničující žár.

Blair zalapala po dechu do jeho úst, ten šok jí projel celým tělem. Její ruce vyletěly k jeho ramenům, pevně svíraly látku jeho košile, zoufale se potřebovaly chytit něčeho pevného.

Tohle bylo jiné. Tak moc jiné. Nikdy předtím ne...

Roman se odtáhl, těžce oddechoval a jeho šedé oči potemněly něčím nečitelným. "Blair," zamumlal drsným hlasem. "Tohle bychom neměli—"

Zarazila ho dalším polibkem, přitiskla se k němu ještě blíž.

"Prosím," zašeptala třesoucím se hlasem.

Potřebovala zapomenout.

A chtěla... cítit.