Z tváří Helen i Emily se vytratila barva.

Helen vykročila vpřed a píchla prstem směrem k Sophii. "Myslíš si, že jsi lepší než my? Tak dej rodině Westwoodových dědice. Neobviňuj nikoho jiného za svou vlastní zbytečnou dělohu."

Sophia spolkla ostrou odpověď, kterou měla na jazyku. S touhle rodinou skončila, s Lucasem skončila. Hádat se teď by jen oddálilo nevyhnutelné.

"Paní Westwoodová," začala, "rozhodla jsem se—"

Napětí od dveří proťal Lucasův povědomý, hluboký hlas. "Rozhodla co?"

Sophia se otočila a uviděla tam stát Lucase, jehož oblečení bylo z cestování pomačkané. Jeho asistent Kevin postával za ním s kufrem v ruce.

Vzduch v místnosti byl hustý napětím, takže Kevin dobře věděl, že nemá zůstávat. Jednoduše nechal kufr u dveří a rychle odešel.

Lucas si uvolnil kravatu a otočil se k Helen. "Mami, co tě sem přivádí?"

"Kdybych nepřišla, nechal bys naše rodinné jméno vymřít," odsekla Helen.

Pak Sophii vytrhla lékařskou zprávu a hodila ji Lucasovi na hruď. "Podívej se sám," řekla chladně, a s tím se vyřítila z místnosti.

Lucas se podíval na dokument ve svých rukou a slova "trvalá neplodnost" způsobila, že mu mírně cuklo obočí.

Jeho oči, když se konečně zvedly, aby se setkaly se Sophiinými, postrádaly jakékoli teplo. "Zítra se vrátíš do nemocnice na kompletní vyšetření. Nebudu mít ženu, která mi nedokáže dát dědice."

Sophiinou hrudí se rozlila dutá bolest. Jakákoli pošetilá naděje, ke které se upínala, definitivně pohasla.

Lucas ji nikdy za ty tři roky neustálého ponižování od své matky nebránil. A teď lehkost, s jakou uvěřil této lži, odhalila mrazivou pravdu o jeho povaze.

"Mám tu rozvodové papíry," řekla Sophia a vytáhla dokumenty z tašky. Natáhla je k němu a její hlas byl pevný. "Jen je podepiš a už mě nikdy nebudeš muset vidět."

Lucas se na papíry ani nepodíval. Jedním rychlým pohybem se jeho ruka zavřela kolem jejího hrdla a přitáhla si ji k sobě.

Naklonil se tak, až jeho obličej byl pouhé centimetry od jejího, a ona cítila jeho teplý dech a vůni jeho povědomé kolínské.

Byly doby, kdy by z této blízkosti její srdce poskočilo. Teď jí z toho jen naskakovala husí kůže. Bylo úžasné, jak snadné je odejít, když se ztratí veškerá láska.

"Sophie, byl jsem na tebe moc měkký?" Lucasův hlas byl plný opovržení. "Kam přesně si myslíš, že půjdeš bez mé ochrany?"

Aniž by ucukla, snášela jeho pohled. "To už se tě opravdu netýká."

"Pořád máš ten ostrý jazyk," ušklíbl se.

Pustil ji odmítavým strčením, jako by její vzdor nic neznamenal. "Běž mi udělat večeři. Mám hlad."

Sophiiným podbřiškem projela vlna bolesti, když se zhroutila na pohovku a její kůže byla okamžitě lepkavá studeným potem.

Na druhém konci místnosti Emily provlékla svou paži tou Lucasovou s naučenou lehkostí. "Nenech se Sophií rozhodit," zamumlala. "Ta její malá scéna byla jen voláním o tvou pozornost."

Lucas si stáhl kravatu a jeho přísný výraz roztál, když se soustředil na Emily. "Jak se držíš?" zeptal se jemnějším tónem.

"Jsem v pořádku," povzdechla si a nasadila lítostivý výraz. "Jenom ten lék je tak strašně hořký."

"Je hořký, protože je silný. Musíš ho dál brát," připomněl jí. "Koupil jsem ti ty bonbony, co máš ráda. Jsou v mém kufru. Běž si je vzít sama."

"Vím, že na mě vždycky dáváš pozor," řekla Emily a natáhla se, aby vlepila Lucasovi na tvář lehký polibek. "Ber to jako svou odměnu."

Při tomto gestu se přes jeho tvář mihl výraz tichého uspokojení. "Jdu nahoru do sprchy," řekl.

"Jen jdi," řekla sladce Emily a lehce mu zamávala. Počkala, dokud Lucasovy kroky neutichly na schodišti, než se otočila ke kufru.

Pokračovali dál, jako by Sophia nestála přímo tam ve stejné místnosti.

Emily si vesele pobrukovala a rozepnula zavazadlo. Vedle Lucasova úhledně složeného oblečení ležela dóza s třpytivými bonbony a elegantní červená sametová krabička, která zjevně obsahovala něco cenného.

Její oči přeskočily bonbony a zamířily rovnou k sametové krabičce. Když zvedla víko, ležel tam třpytící se růžový diamantový náhrdelník, jehož fasetky ve světle rozptylovaly duhu.

"Ach, je nádherný. Miluju ho," zašeptala a oči se jí rozšířily. "Takže ty bonbony byly jen návnada. Tenhle náhrdelník je to, co chtěl, abych opravdu našla."

Emily si náhrdelník přiložila na klíční kost a otočila se k Sophii, která vstala z pohovky. "Tak co, Sophie? Nemyslíš, že mi dokonale sluší?"

Růžový diamantový náhrdelník na Emilyině krku připadal Sophii zvláštně povědomý.

Došlo jí to o chvíli později – toužila po něm minulý měsíc, když listovala časopisem.

Lucas viděl její okouzlení a slíbil, že jí ho sežene. Háček byl v jeho exkluzivitě – byl to jediný kus pocházející z Melarie, země, kde Lucas vyřizoval pracovní záležitosti.

"To bylo pro mě," řekla Sophia klidným hlasem.

Ten muž byl na odpis, ale její majetek ne. Získá zpět to, co jí po právu patří.

Emily si náhrdelník rychlým pohybem zapnula. "Kdo to najde, toho to je," řekla s posměšným úšklebkem.

Sophia přistoupila blíž, aby se podívala pozorněji. Ačkoli byl náhrdelník nádhernější než na fotografii, veškerá touha po něm se vytratila.

Přes Emilyinu tvář přeběhl ostražitý pohled. "O co tu jde?"

"Vzít si to, co mi patří, samozřejmě," řekla Sophia, přistoupila blíž a natáhla ruku. "Je čas, abys ho vrátila."

Emilyiny ruce instinktivně vyletěly k diamantovému náhrdelníku na jejím krku. "To Lucas nikdy nestrpí, Sophie. Víš, co pro něj znamenám."

Sophia se skoro rozesmála. Moc dobře věděla, že má Emily v Lucasově srdci zvláštní místo. Ale to nehrálo roli. Dělala si nárok jen na to, co bylo její.

"Vrať mi ten náramek," řekla Sophia chladně. Byla to památka získaná skrze skutečnou oddanost a nehodlala dovolit, aby byl její význam pošpiněn.

Když si Emily uvědomila, že Sophia chce jen ten obyčejný náramek, povýšeně se usmála. 'Někteří krátkozrací lidé nemají žádný vkus,' pomyslela si.

Emily si náramek otočila kolem zápěstí. "Slyšela jsem, že jsi jela do opatství Grace žadonit o tento talisman pro štěstí," řekla. "Ty jsi na něj tak fixovaná, že?" Pokrytectví jejích slov bylo až k smíchu.

"Vrať ho," řekla Sophia ledovým hlasem.

Emilyiny oči těkly k bodu za Sophií a jejích rtů se dotkl lišácký úsměv. Ztišila hlas. "Když ho tak moc chceš, proč si pro něj nepřijdeš a nevezmeš si ho?"

Sophia se nezastavila, aby o tom přemýšlela. Popadla Emilyino zápěstí a náramek jí stáhla.

Ve chvíli, kdy byl dole, se Emilyino chování naprosto změnilo. "Sophie, co to děláš?" vykřikla a její hlas byl najednou hlasitý a zpanikařený. "Tohle mi dal Lucas."

Než se Sophia vůbec stihla otočit, mocná ruka ji popadla za límec a trhla jí dozadu.

Látka se jí ostře zařízla do krku a vzala jí dech.

Když Sophia klopýtala, aby znovu získala rovnováhu, vzhlédla a uviděla Lucase.

Už objímal Emily. "Emily, jsi v pořádku?" zeptal se s hlasem plným starosti.

Emily zabořila tvář do jeho hrudi. "Jsem v pořádku," zašeptala s očima lesknoucíma se neprolitými slzami. "Prosím, nezlob se na Sophii. Nemyslela to tak."

Lucasova čelist se zatnula a na spánku mu viditelně tepala žíla. Zhluboka se nadechl a upřel na Sophii ledový pohled. "Omluv se Emily."