Pohled Natálie

Následujícího rána jsem cítila, jak se mi láme srdce znovu a znovu – čím déle jsem zůstávala v domě smečky.

Haylee se včera večer vůbec nevrátila domů a já věděla, že je přímo nahoře a spí vedle muže, který tvrdil, že mě miluje, ještě před pouhými dvěma dny. Muže, který mi sliboval věčnost.

Sucho v ústech a v krku mi stěžovalo polykání, ale ať jsem pila sebevíc, nedokázala jsem setřást to naprosté zničení, které mi proudilo v žilách. Bolelo to.

I když se mi tady chtělo být ze všeho nejméně, musela jsem zastat své povinnosti. Lykani měli dorazit už za pár hodin a jakožto na nejníže postaveného člena smečky na mě padl úklid toho nepořádku po včerejším večírku. Mým cílem bylo vklouznout dovnitř a hned zase zmizet, jak jen to půjde, ale když jsem zaslechla kroky doléhající ze schodů, věděla jsem, že mi to trvalo příliš dlouho.

Nad zvratky, které jsem uklízela, se mi zvedal žaludek, a pokud bych je nedostala z podlahy (podle toho, kdo se ke mně právě chystal přidat), byla slušná šance, že v nich nakonec skončím obličejem. Já si to ale hloupě nechala až na konec s vědomím, že to bude ta nejhorší část nepořádku na uklízení.

"Tilly?" zavolal tiše jeho hlas a mě zalila husí kůže, až jsem se v zádech celá narovnala. Z té oslovení mi bylo upřímně zle.

Byl to podivný pocit, když ta jediná osoba, po jejímž boku jsem se kdy cítila bezpečně, byla najednou příčinou mého strachu a paniky. Nelíbilo se mi to. Zatímco zbytek smečky mi s oblibou ubližoval, emoční bolest, kterou mi způsobil on, byla mnohem horší než kterákoli zlomenina či řezná rána.

"Prosím tě, nech mě prostě na pokoji," zašeptala jsem a hodila zasmrádlou papírovou utěrku do pytle na odpadky u mých nohou. "Mám práci."

Zvuk jeho kroků po tvrdé dřevěné podlaze mi roztřásl žaludek. Cítila jsem, jak se ke mně přibližuje. Dřív bych cítila motýlky v břiše, ale teď mě zaplavila jen ledová hrůza.

Ruce se mi třásly, když jsem natáhla ruku po lahvi s rozprašovačem a začala stříkat na podlahu, abych mohla setřít ten zbytek odporných zvratků.

"Napadlo mě, že tu budeš brzy ráno uklízet," řekl a já ztuhla, když jsem zaslechla, že se zastavil jen pár metrů ode mě. Vědomí, že na mě myslel a vstal brzy jen proto, aby si se mnou promluvil, mě potěšilo a zároveň mi z něj bylo na zvracení, protože jsem věděla, že ona pořád leží nahoře v jeho posteli.

Při zvuku jeho hlasu jsem potlačovala nutkání k pláči, ale bylo to, jako by vyschla studna. Nezbyly mi už žádné slzy, které bych mohla prolít.

"Musíme si promluvit o včerejšku," odmlčel se a zněl podrážděně, když jsem k němu stála i nadále zády a začala z podlahy drhnout čisticí prostředek. "Podívej se na mě, Tilly."

Z té přezdívky jsem se až oklepala. A přesto mi Jake pokaždé, když ji vyslovil, připomněl, kdo vlastně jsem. Trdlo Tilly.

Vyhodila jsem papírovou utěrku do pytle na odpadky, sundala si žluté kuchyňské rukavice a postavila se. "Proč bych měla? Stejně neuvěřím ničemu, co vypustíš z úst. Celý roky jsi mi lhal, Jakeu! Roky!"

"O čem jsem ti jako lhal, hm?"

"O všem!" vyštěkla jsem a otočila se k němu čelem. "Co takhle začít tím 'miluji tě', nebo 'nenávidím tvou sestru, je to hrozná mrcha'."

Sledovala jsem, jak se mu v očích objevují černé záblesky, jak se dral na povrch jeho vlk.

"Neříkej, že jsem tě nemiloval, Tilly. Sama víš, že ano! Ale to bylo předtím, než jsem našel svou spřízněnou duši. Kdyby ses proměnila, už bys touhle dobou nejspíš našla tu svou, a nic z toho by se vůbec nestalo!" Jeho hruď se zvedala a klesala, jak po mně křičel. Nepochybovala jsem o tom, že svým řevem budí tu hrstku vlků s kocovinou, kteří se rozhodli přespat v domě smečky.

Opravdu sváděl to, že mě podvedl, na skutečnost, že jsem se neproměnila?

"Podvedl jsi mě s mou sestrou! Ale to ani není to nejhorší! Pořád jsi mi opakoval, že tě netrápí, že jsem se neproměnila, ale lhal jsi! Ve skutečnosti jsi to chtěl použít jako výmluvu k ukončení našeho vztahu v případě, že bys včera večer nenašel svou družku!" křičela jsem na něj a cítila jsem, jak se mi začíná třást tělo. Věděla jsem, že k tomu není žádný důvod. Už jsem se někdy předtím naštvala. Cítila jsem, že se děje to samé, a pak... nic.

Bylo to, jako by se můj hněv vypařil a ten vlk, kterého jsem prosila, aby se konečně dostal na povrch, zmizel.

"Přišel jsem sem dolů, abych to mezi námi urovnal, protože jsi moje nejlepší kamarádka! Ale jsem rád, že jsi zmínila Haylee, protože s tebou potřebuju probrat pár věcí. Pokud se tu chceš utápět v sebelítosti nad tím, že jsme se rozešli, fajn, ale už se neopovažuj neprojevovat mé družce úctu. To, jak ses včera večer veřejně chovala ke své budoucí Luně, nezůstane bez trestu," vyhrožoval a mně nezbývalo než se pousmát nad jeho prohlášením, že jsem jeho nejlepší kamarádka.

Nebyla jsem jeho nejlepší kamarádka. Byla jsem jeho přítelkyně. To je velký rozdíl. To, že předpokládal, že s ním po tom, co mi zničil srdce, budu i nadále kamarádit, bylo k smíchu. Spíš mě zarazilo zjištění, že mě hodlá potrestat. Zavřou mě na noc do žaláře, nebo zajdou tak daleko, že mě přivážou kůlu venku, aby mě zbičovali?

Nakonec na tom ani nezáleželo. Mohli mě trestat, jak chtěli. Snesla jsem všechno, co na mě kdy hodili, a pořád jsem stála na vlastních nohou. Možná mi nechali pár jizev, ale stále jsem byla naživu, což znamenalo jediné: vyhrála jsem.

"Mluvíš ty, nebo Haylee?" Věděla jsem, že to není z jeho hlavy. Nepotrestal by mě, nebo by to alespoň neudělal dřív, než by ho do spárů dostala moje zlá sestra. Ta ho naprosto zkazí a její manipulace, žárlivost a chorobná touha po moci budou jeho zkázou.

Otočila jsem se k odchodu, ale Jake vystřelil dopředu. Pevně mě chytil za předloktí a otočil si mě zpátky k sobě. "Když s tebou mluvím, neotáčej se ke mně zády."

Očima jsem přejížděla mezi těma jeho a už jsem ho ani nepoznávala. Ta temnota, co se v nich skrývala, mi seslala mráz po zádech, jako by mi po nich někdo přejel špičkou čepele.

"Když jsem ti řekla, že je mi tě líto, Jakeu," zašeptala jsem s vědomím, že už nemám co ztratit. Trpěla jsem celá léta. Trest mě beztak neminul. To nejhorší, co mi mohli udělat, bylo zabít mě a vysvobodit z téhle prokleté smečky. "Myslela jsem to naprosto vážně. Už teď tě změnila. S ní po boku, jak ti bude všechno šeptat do ouška, tahle smečka padne a ty budeš ten hlavní důvod."

Jeho ruka se mi kolem paže pevně sevřela, drápy se mu prodloužily a zabodly se mi do masa. Kosti pod tím tlakem protestovaly a já věděla, že jestli nepřestane, přelomí mi je.

"Ááá!" zasténala jsem bolestí, jakmile se mi podlomila kolena.

Jakeovy oči se rozšířily, jakmile jeho vlk ustoupil, a v šoku mi paži pustil. "Tilly, to jsem nechtěl..."

Oči se mu zalily prázdnotou, když k němu někdo promluvil přes smečkové spojení, a já jsem pomalu couvala; tiskla jsem si už beztak zraněné zápěstí k hrudi a bolestně přitom oddychovala. Přes víčka mi přetekly slzy a zavrávorala jsem, když jsem patou zavadila o pytel s odpadky za mnou, přičemž jsem to tak tak ustála.

Když se probral, jasně jsem v jeho tváři viděla ten vnitřní konflikt. I on sám byl překvapený, že mě fyzicky napadl.

"Jsou tady," zašeptal a provinile zíral na mou paži. "Tilly..."

"Měl bys jít. Je neslušné, když nejsi u toho, abys uvítal krále na hranicích." Zdravou rukou jsem si otřela slzy z tváří, popadla pytel s odpadky a vydala se k zadním dveřím, abych ho vyhodila.

Teď, nebo nikdy. Jakmile se pozornost smečky upře na Lykany, uteču a všichni mi můžou políbit prdel.

Přesto mnou, zatímco jsem procházela mezi stromy zpátky k domovu, projel neklid. Chloupky na zátylku se mi zježily. V hlavě se mi spustilo varování, kvůli němuž jsem si připadala, jako by se ze mě za okamžik měla stát kořist. A tak jsem se dala na útěk.