Pohled Killiana

Můj ret se zkřivil při pohledu na slabého vlka přede mnou, který se třásl strachy na hranici smečky Rudého měsíce. Kdysi bývali na svůj druh působivou skupinou, ale postupem času zpohodlněli. Jejich potřeba stát se silnějšími, většími a lepšími se vytratila a s ní i můj respekt.

Zlobilo mě, že jsem musel přijít do této slabé, malé smečky, ale právě tady jsem ji měl najít. Svou družku.

Už jen pomyšlení na to slovo mě znervózňovalo a já zavrčel, když se mi vlkodlak přede mnou postavil do cesty, z čehož se mi vařila krev. Zdržoval, snažil se dát svému Alfovi čas, aby se ukázal a zakryl to neuctivé přijetí, kterého se nám doposud dostalo.

Jeho oči po mně klouzaly a jeho tělo vibrovalo hrůzou z toho, co viděl. Běželi jsme v naší lykanské podobě, jak jsme to preferovali. Proměna do našeho zvířete byla vyhrazena pro zvláštní okolnosti. Bohyně nás obdařila schopností částečně se proměnit a stát na dvou nohách.

Ta ubohá náhražka psa přede mnou mrhala mým časem, a to bylo něco, co jsem nedovoloval.

"Utíkej, malý vlčku," zazvonil Joselinin hlas, když se přemístila před něj. Její dlouhé, čistě bílé vlasy jí vlály od tváře a odhalovaly její lesklé, prázdné bílé oči a černé rytiny na její kůži.

Vlk uskočil dozadu, zapřel se s ocasem staženým mezi nohama a s vykulenýma očima na ni zíral. Zápach moči způsobil, že jsem v tuto smečku ztratil víru, pokud toto byl jeden z jejich válečníků. Budou potřebovat výcvik. V tuto chvíli jsem měl pocit, že by je dokázala zničit jedna malá víla.

"Baf!" zašeptala a vlk vystartoval a rozběhl se zpět ke své smečce, nechávaje hranici bez obrany. Joselin uchopila pramen svých vlasů, pohrávala si s ním a s předstíranou nevinností se ohlédla přes rameno. "Nemyslím si, že mě měl rád."

Protočil jsem nad ní očima, než s úctou sklonila hlavu, a já prošel kolem ní, veda svou smečku mužů na území smečky.

Joselin byla jediným důvodem, proč jsem tady byl. Její vize vyžadovala, abych našel a ochránil svou družku. Byla to vize mé smrti, a to bylo něco, co jsem nehodlal dopustit. Podle mé čarodějky to bylo něco, co by nedopustila ani má družka. Byla by jedinou, kdo by mě mohl v nadcházející bitvě zachránit, a to byl jediný důvod, proč jsem tu dnes byl.

Když jsme dorazili ke smečce, stromy prořídly a Alfa Dalton přiklusal, aby mě pozdravil se sklopenou hlavou na znamení podřízenosti. Pro něj už bylo příliš pozdě. Měl štěstí, že jsem mu okamžitě nevytrhl hrdlo.

Vzlyky několika žen se rychle připojily k hlasitému lapání po dechu, když byly donuceny kleknout si do řady, jejich výkřiky protestu sílily, jakmile spatřily mé muže vynořující se z lesa v jejich lykanské podobě.

Zhluboka jsem se nadechl, když jsem procházel kolem jejich Alfy, a neobtěžoval jsem se vzít na vědomí muže, který mě už jednou urazil.

Byli jsme tu jen z jednoho jediného důvodu.

"Tsk, špatné štěně!" zasyčela za mnou Joselin, když míjela Daltona.

Ze shromáždění členů smečky předstoupil mladý muž a já cítil krev Alfy, která mu proudila v žilách. Dědic.

"Vítejte," řekl a uklonil se. Žena po jeho boku na něj shlížela znechucená tím, že se podřizuje někomu jinému. Cítil jsem, jak si nárokuje moc, ale z každého póru z ní unikala toxicita. S opovržením jsem si nad tím párem odfrkl, vrhl na ni zlostný pohled, načež se i ona sklonila, aby projevila úctu.

Zbytek smečky nezůstával pozadu a já si s nezájmem prohlížel jejich lid. Na zdvořilosti už bylo trochu pozdě.

Jejich nedostatečná příprava jen přidala k urážce, že na nás ještě nebyli připraveni, i přes předchozí upozornění na náš příjezd. Zápach alkoholu a tělesného pachu byl strašlivě silný a já znechuceně zkřivil ret.

Ve vzduchu se však vznášela sladká vůně, spojená s párem přede mnou, která nutila mé zvíře roztrhat každého vlka a budovu ve smečce, dokud bych nenašel její zdroj. Sběhly se mi sliny a já věděl, že je to ona. Byla tady a já ji hodlal najít.

Když se k řadě připojila poslední dívka, tiše jsem zavrčel. Hlasité vzlyky a prosby ustaly a zanechaly za sebou jen otravné popotahování plačících žen. Neměly se čeho bát, pokud by prokázaly respekt, o který jsme bojovali, který jsme si zasloužili a který jsme nyní vyžadovali.

Mí muži přešlapovali na místě, dychtiví najít své družky, ale věděli, že musí počkat, dokud neprojdu řadou jako první já. Stoupl jsem si před každou samici jednu po druhé a pečlivě vnímal jejich pach, zatímco se krčily před mou obrovskou postavou.

Jen jedna z nich vyčnívala z ostatních, a to byl ten sebevědomý pohled, když seděla na patách s rovnými zády. Bradu měla zvednutou, ale byla dostatečně chytrá na to, aby se mi nepodívala do očí a nevyzvala mě.

Na konci první řady jsem se otočil k Joselin, která stála se staženým obočím. Na její tváři jsem viděl, že je stejně zmatená jako já.

"Kde je zbytek?" zeptal jsem se a můj hluboký hlas přiměl několik vyděšených žen sebou trhnout.

Oči Alfy Daltona se rozšířily, když přejel pohledem ode mě zpět k nezadaným samicím, které přede mnou klečely. "Tohle jsou všechny."

To, jak nenápadně ze strany na stranu kroutil hlavou ve zmatku, tiše prosíce, abych mu věřil, jen přiživilo můj vztek. Vystartoval jsem vpřed. Má lykanská podoba se tyčila nad vlky v jejich lidských kůžích, když jsem svou ruku ovinul kolem jeho hrdla a zvedl toho slabého Alfu ze země. "Nelži mi. Už tak se pohybuješ na tenkém ledě."

Mí muži začali vydávat tiché vrčení na povzbuzenou. Jejich vzrušení a touha po krveprolití mě naplňovaly hrdostí.

"To jsou všechny, přísahám!" Jeho zoufalá prosba způsobila, že vypadal slabší, než jsem si původně myslel. Jeho teplá krev mi stékala přes koneček prstu po ruce, když jsem zabořil nehty do jeho krku.

Zíral jsem mu do očí.

Chtěl jsem se dívat, jak ho potká konec. Chtěl jsem vidět, jak z jeho očí vyprchá světlo a jak duše opustí jeho tělo, když bude navrácen Bohyni.

"Špatná odpověď," zazpívala Joselin z místa, kde stála s mou smečkou. Radost v jejím hlase se spojila se vzrušeným vytím, když jsem mu vytrhl hrdlo a on se zhroutil na zem. Vlci zalapali po dechu a s pláčem propadli šoku a zoufalství, když jejich Alfa padl.

Zvedl jsem ruku, plně si vědom krve stékající po mém předloktí, když jsem promluvil ke svým mužům. "Najděte ji."

Maso a šlachy klesly jako vlajka a má smečka vyrazila, připravena strhnout každý dům nebo člověka, který by se jim pokusil zabránit v nalezení jejich královny.