SOUČASNOST

RAVEN

Slunce do mě pálilo, kůži jsem měla pokrytou tenkou vrstvou potu. Uskočila jsem dozadu, když na mě oba muži zaútočili současně.

Tři…

Otočila jsem se, vrazila jednomu z nich loktem do krku a uslyšela uspokojivé křupnutí.

Dva…

Udělala jsem salto vzad, chytila toho druhého a praštila s ním obličejem napřed o zem.

Jedna…

S konečnou otočkou jsem vrazila pěst do nosu prvnímu muži. Zasténal, zapotácel se dozadu a padl na kolena. Mírně jsem se usmála, těžce oddechovala a ustoupila o krok zpět.

"A takhle se to dělá," řekla jsem a pohlédla na skupinku teenagerů, kteří to celé sledovali.

Neřekli nic, jen s posvátnou úctou zírali na ty dva obry, co leželi na zemi jako placky.

"To je úžasný," zamumlal jeden z chlapců.

Dřepla jsem si a sundala závaží, která jsem měla přivázaná ke kotníkům. Uslyšela jsem tlesknutí, a když jsem se otočila, viděla jsem přicházet tetu Angelu. Dlouhé vlasy měla stažené do vysokého culíku a na sobě měla džíny a nadměrný top.

"Znovu, působivá práce, Raven," řekla a podala mi lahev s vodou.

"Díky. Myslím, že už jsou všichni moc předvídatelní," odpověděla jsem, vstala a vzala si ji.

"Nebo jsi prostě neskutečná ty. Přišel ti e-mail od Elijaha," řekla tiše.

Srdce mi poskočilo a v žaludku se mi začala hromadit nervozita.

"Vážně?"

"Ano, oficiálně tě požádal, aby ses vrátila domů a přijala pozici Hlavní bojovnice."

Návrat domů… Žaludek se mi sevřel, když se mi vrátila vzpomínka na tu noc…

Tu noc mě měsíční bohyně sice zavedla k mému druhovi, ale přiměla mě ztratit všechno.

(FLASHBACK)

Šla jsem ruku v ruce se svou kamarádkou Kiarou. Nervy pracovaly na plné obrátky. Ples druhů se konal venku pod širým nebem a byl jasně osvětlený oslnivými světly.

Oči mi pátraly po dvou známých tvářích. Po našich dalších dvou přátelích, Liamovi a Damonovi. Bude jeden z nich mým druhem?

Když jsem je začala hledat, zasáhla mě ta nejlahodnější směs vůní a já ztuhla. Hruď se mi rozbušila, když jsem se zhluboka nadechla.

Pražené vlašské ořechy, svěží déšť, kořeněná skořice a med… Vůně, ve kterých jsem se topila… Vůně, které mi byly matně povědomé…

"Jé, ahoj, kluci," řekla Kiara s úsměvem.

Pomalu jsem se otočila, s pusou stále plnou čokolády, co jsem předtím jedla, a zírala na tu dvojici přede mnou. Srdce mi divoce bušilo.

Liam vypadal v šedém obleku okouzlujíco a Damon byl v černé stejně žhavý. Z obou sálal sex-appeal, a jestli jsem si dřív myslela, že jsou hezcí, Bohyně, teď z nich bylo chodící pokušení!

Oči jim oběma žhnuly a upíraly se na mě majetnickým pohledem, až se mi z toho sevřel střed těla a moje vlčice radostně zavyla.

"Družka," řekli oba sborově.

'Druhové. Moji druhové… Já mám dva druhy… Bohyně…'

Pohledy chlapců střelily jeden po druhém. Nebyla jsem schopná promluvit, jen jsem sondovala jejich reakci. Damon vypadal ohromeně, a Liam… Liamova reakce mě bodla u srdce. Byla vyčítavá, zraněná a zklamaná.

Udělal krok zpět a projel si rukou prameny vlasů, které měl ještě před chvílí upravené do patky.

"Já… jak může být družkou nás obou?" zeptal se svým chraplavým hlasem.

"Stává se to," ozval se Damonův hlubší hlas.

Srdce mi bušilo, když jsem pohlédla na Liama. Ne… přece by mě neodmítl, že ne? Zavrtěl hlavou a couvl.

"Tohle nedokážu."

Jeho slova mě bodla jako nůž a já cítila, jak mě bolest z jeho nepřímého odmítnutí ničí. Otočil se a odešel, aniž by mi vůbec dal šanci cokoliv říct.

"Liame!" zavolal za ním Damon. Na vteřinu se na mě podíval, jeho modré oči zjemněly, a pak se rozběhl za svým přítelem.

Bez ohledu na to, co jsem říkala nebo si myslela, bolest z Liamova odmítnutí pálila hůř, než kdyby mě polili omějem.

V tu chvíli jsem si uvědomila: s jedním bych nebyla šťastná… Potřebovala jsem je oba… Oba byli mou součástí…

(KONEC FLASHBACKU)

"Raven?"

Probrala jsem se z myšlenek, zatímco mi vítr čechral tmavě fialové a modré ombré vlasy, a pohlédla jsem na svou tetu.

"Promiň, ztratila jsem se ve vlastních myšlenkách." Věnovala jsem jí křivý úsměv a otočila se k dětem. "Lekce pro dnešek končí!"

"Jasně, šéfko!" Odspěchali, štěbetali mezi sebou, probírali zápas nebo určité chvaty, a já se usmála na ty dva muže, co se právě zvedali ze země.

S tetou jsme srovnaly krok a vyrazily k domu smečky. I když jsem byla cizinec, přivítali mě tu s otevřenou náručí. Poslední tři roky to tu byl můj domov.

"Řekneš rodičům o té pozici?"

"Ne, řeknu jim to, až se vrátím, jestli už to strýček El neudělal," řekla jsem a napila se vody.

Teta Angela přikývla a já věděla, že její napjatý vztah s mým tátou je každým rokem horší. Skoro spolu nemluvili, a když už, tak na sebe jen štěkali.

Ze začátku se teta a její družka Cassandra přestěhovaly ke Smečce Krvavého měsíce, ale když Cassandřina máma onemocněla, vrátily se ke Smečce Temné řeky a rozhodly se tam už zůstat. Věděla jsem, že důvodem byl můj táta, ale nikdy jsem se vlastně nezeptala, co byla ta poslední kapka, protože i já měla svá tajemství a nechtěla jsem, aby se někdo vrtal v mém životě.

"Tohle sis zasloužila, Raven. Viděla jsem tě neustále trénovat, posouvat se dál a dál. Jestli si to někdo zaslouží, jsi to ty. Jsem na tebe pyšná. Takže až se vrátíš, chci, abys měla hlavu vztyčenou a čelila jim všem."

Naše oči se setkaly a já přemýšlela, kolik toho ví nebo co si asi tak myslí, ale věnovala jsem jí jen nepatrný úsměv.

Udělám přesně to, protože nejsem slabá.

-----

O dva dny později jsem dorazila domů. Oblečená v černých zvonových kalhotách, fialovém topu se zavazováním za krkem, kožené bundě a botách, jsem zírala na obrovskou zeď, která obklopovala území smečky.

Kdy tohle postavili?

Přijela jsem k bráně, jela pomalu, stáhla okénko u auta a strážný si mě měřil pohledem.

Na rtech mu zahrál nepatrný úsměv a já mu ho oplatila jedním zářivým.

"Raven Jacobsová!"

"Ta jediná a jedinečná," řekla jsem a dramaticky pohodila vlasy.

"Sakra, holka! Vůbec jsem netušil, že přijedeš! Čekali jsme jenom novou Hlavní bojovnici… Ty vole, to jsi ty?"

"Asi jo."

"Tak tě nebudu zdržovat, Alfové čekají."

"Ráda tě zase vidím."

Projela jsem skrz a snažila se držet emoce na uzdě. Nebyla jsem na tohle připravená. Bohyně, myslím, že na tohle bych nebyla připravená nikdy, ale musela jsem to udělat. Zaparkovala jsem před domem smečky a k mé úlevě tam byli jen strýček El a teta Red.

"Raven. Vítej doma," řekla teta Red. Jakmile jsem vystoupila z auta, přišla ke mně a pevně mě objala. Oplatila jsem jí to a vdechovala její důvěrně známou, uklidňující vůni.

"Díky, teto Red," řekla jsem, než mě pevně objal strýček El.

Pocítila jsem, jak mě zaplavila vlna smutku. Před dvěma měsíci ztratil posledního ze svých nejbližších přátel a já věděla, že ho to muselo hodně zasáhnout. Vzhlédla jsem k němu, srdce mi poskočilo, když jsem se podívala do těch pomněnkově modrých očí, očí, které mi připomněly ty Liamovy.

"Klukům jsem vlastně ani neřekl, že ses vrátila," poznamenal strýček El a ušklíbl se. "Myslím, že budou mít radost."

"Tím jsem si jistá," odvětila jsem, předstírala úsměv a velmi si uvědomovala, jak mě teta Red bedlivě sleduje. "Ale myslím, že je uvidím až zítra; potřebuju jít nejdřív domů."

"Ach ano, vlastně jsem říkala Haru a Kimberly, že ses vrátila," dodala teta Red.

"Skvělé."

-

Bylo to později téhož večera. Byla jsem zpátky doma, nevybalila si, protože jsem chtěla poprosit Alfu Ela, jestli bych mohla dostat pokoj v domě smečky. A panečku, myslím, že jsem k tomu udělala správné rozhodnutí, to napětí se dalo krájet. Rýpala jsem se v jídle na talíři; ani se mi s takovým napětím nechtělo jíst ty orgasmus vyvolávající dobroty, co uvařila máma.

"Takže Alfa Elijah mi říkal, že ses ucházela o pozici Hlavní bojovnice?" poznamenal táta. Čelist měl zaťatou a těmi svými ostrými hnědými pronikavými zraky si mě vypočítavě měřil.

"Jo, to jo," odvětila jsem nevzrušeně.

"Ani na vteřinu tě nenapadlo, já nevím, zeptat se na můj názor?"

"Ehm, a proč bych měla?" Zvedla jsem obočí.

To jako vážně? Pořád v tomhle hodlal pokračovat?

"Raven, nemluv takhle s tátou," řekla tiše máma.

Stiskla jsem rty a zhluboka se nadechla, abych se uklidnila.

"Příliš mnoho času stráveného s Angelou, to se muselo stát," dodal táta a napil se ze svého čerstvého pomerančového džusu.

To jako fakt?

"Tati, jak z tohohle můžeš vinit tetu? Jako fakt, ona nemá s mým rozhodnutím vůbec nic společného!"

"Ten tvůj přístup je přesně její zrcadlo," zasyčel táta.

"Vždyť se s tebou ani nehádám," zvolala jsem a snažila se udržet klidný hlas. "Jen říkám, že z mýho rozhodnutí nebo z čehokoliv jinýho nemůžeš vinit tetu. Tohle je čistě moje věc."

"No, ono to nevypadá zrovna nejlíp. Takže sis vybrala pozici, kde se budeš natřásat mezi chlapy, to sedí."

To bolelo.

"Tati… To je výcvik. Nebudu jim tam dělat striptýz, a i kdybych chtěla dělat striptérku, vážně bys mě takhle neměl srážet."

"Páni, vidíš to, Kim? Tvoje dcera chce být děvka nebo striptérka nebo co."

"Tati! Já…"

Zavrtěla jsem hlavou, nemohla jsem uvěřit, že je tak zaostalý… Vstala jsem, pomalu položila nůž s vidličkou, nechtěla jsem, aby na mě vyjel, že jsem hlučná.

"Dřela jsem jako kůň, abych se něčím stala, abych byla na takovou pozici přijata… Tati, to není žádná maličkost… Hlavní bojovnice znamená, že jsem jedním z nejsilnějších bojovníků téhle smečky. Dřela jsem dnem i nocí, abych dokázala, že jsem v něčem dobrá. Nejsi na mě aspoň trošku pyšný?" zeptala jsem se a vrhla pohled na mámu, jen abych zjistila, že se dívá jinam.

To bolelo. I když mě moji druhové opustili, přála jsem si mít alespoň máminu náruč, ve které bych se mohla vyplakat, ale neměla jsem…

"Pyšný? Na co bych měl být pyšný? Jsi jen další Angela, další zklamání." Postavil se, práskl vidličkou o stůl a vyřítil se z místnosti.

"Haru…" hlesla máma a běžela za ním z místnosti.

Zírala jsem na stůl a ztěžka polkla.

Zklamání… Selhání… Nechtěná… K ničemu…

Zhluboka jsem se nadechla a slabě se usmála.

Bylo to v pořádku, už jsem na to všechno byla zvyklá.