RAVEN

Celou minulou noc se mi v mysli přehrával obraz té mrtvé omegy, Ryana. Nemohla jsem vůbec spát. Ten způsob, jakým měl rozříznutá ústa, vytrhané zuby a naprosto žádný cizí pach? Bylo to děsivé. Otřásla jsem se, neschopná ten výjev vyhnat z hlavy, zatímco jsem se oblékala na trénink. Ve sportovní podprsence, legínách a nadměrné mikině jsem popadla svůj přenosný přehrávač a vyskočila z okna. Tohle byla vždycky moje cesta ven, a i když to moji rodiče nesnášeli, kdyby nebyl táta takový despota, nemusela bych to dělat. No dobře, možná bych to stejně dělala.

Došla jsem k tréninkovému hřišti a k mému zděšení tam stál Damon, ve volných teplácích, černém tílku a teniskách. Opíral se o zeď a sledoval zástup lidí, kteří právě trénovali. Srdce mi vynechalo úder, když jsem si ho přelétla pohledem. Skutečně byl za ty roky ještě hezčí, jestli to vůbec bylo možné… Ztratil ten chlapecký vzhled, co kdysi měl, jeho obličej měl teď ostřejší a drsnější rysy. Jeho oči vystřelily mým směrem a srdce mi poskočilo, když se mi zazdálo, že v nich zeleně blýsklo, zatímco si mě měřil od hlavy až k patě.

Věnoval mi slabý úsměv a odrazil se od zdi.

"Ahoj," řekl a podíval se na mě seshora.

"Ahoj, jsi tu na trénink?" zeptala jsem se, vytáhla obvazy na ruce a začala si je omotávat.

Nechtěla jsem jen tak zírat do těch jeho očí.

"Částečně… Včera jsme se pořádně nebavili. Já ehm, gratuluji k nové hodnosti."

Vzhlédla jsem k němu. Rozhodilo ho snad včerejší setkání? Nebyla jsem si jistá, jestli to bylo tím, nebo tím, jak rychle jsem viděla, že ustoupil od Robyn.

"Díky."

"Prošel jsem si ty tréninkové plány. Líbily se mi, a to hodně. Hlavně ten sparring vlk proti člověku. To jsme vlastně nikdy nedělali a tvé body byly dost chytré."

Přikývla jsem a začala se protahovat. Poslední tři roky jsme se spolu moc nebavili, tak proč by se to teď mělo měnit?

"Vítej doma, Raven." Jeho hlas byl jemný a ten smutek, co v něm rezonoval, mi neušel.

Prudce jsem k němu vzhlédla. Moje vlastní hruď se bolestivě sevřela. Ačkoliv jsem cítila, že jeho smutek byl upřímný, oba jsme věděli, že jeho povinnost vůči Alfovi a pouto, co k Liamovi choval, zkrátka znamenaly víc než to, co bylo mezi námi. A to bolelo, i když jsem mu to nemohla dávat za vinu. Byl snad tohle důvod, proč mi měsíční bohyně nadělila dva druhy? V naději, že by mě jeden z nich mohl možná nakonec přijmout? Nebo to byla její soustrast s někým, jako jsem já?

Jediné, co jsem kdy chtěla, byl někdo, kdo by mě miloval a chránil.

"Díky," odvětila jsem a vykouzlila jeden ze svých falešných úsměvů.

Úsměv mi oplatil a já se obrátila ke skupině. Všichni byli mladí dospělí a já věděla, že jsou všichni plnohodnotní bojovníci.

"Tak dobře všichni, vaše zadky by už měly být rozehřáté a vy byste tu měli stát v pozoru!" zavolala jsem z plných plic. Očima jsem přelétla řady; všímala jsem si těch, co už stáli, těch, co se zrovna škrábali na nohy, i těch, co byli myšlenkami jinde. Zacílím na ně v jejich nejslabším místě a zjistím, komu se daří nejlépe.

"Jak už všichni víte, jsem Raven, ta otravná holka, co byla vždycky trochu moc hlučná. Pokud jste na mě náhodou zapomněli, jsem Raven Jacobsová, vaše nová Hlavní bojovnice. Což znamená, že mojí prací je dohlédnout na to, abyste ze sebe vydali to nejlepší. Smečka Krvavého měsíce je jednou z nejsilnějších v zemi a s tím se ruku v ruce pojí i fakt, že jsme pořád na očích všem ostatním. Věci se po té bitvě, co tu proběhla před třemi lety, možná zklidnily, ale hrozba tu je pořád. Musíme být v té nejlepší možné formě."

Vzpomínka na včerejší noc mě dohnala k zamyšlení. Zamračila jsem se; vrtalo mi hlavou, jak se vůbec někdo mohl na území smečky dostat.

"Nikdy jsme neměli ženu velitelku… teda jako fakt nikdy," zabručel nějaký chlápek a pár dalších mu přikývlo.

"Hej, ona je–" začal Damon, ale já zvedla ruku.

Tohle zvládnu.

Zvedla jsem obočí.

"Nemyslím si, že by moje schopnosti měly být definovány tím, jestli mi v kalhotách něco visí, nebo ne. Jestli někdo z vás pochybuje o mých dovednostech, klidně pojďte a můžeme si to vyříkat jeden na jednoho," řekla jsem jasným hlasem.

"A dbejte na to, ať se k ní chováte s respektem," dodal Damon s jasným varováním v hlase.

Podívala jsem se na něj, a v očích mi blýsklo.

"Děkuji vám, Beto Damone, ale nepotřebuji, aby mě kdokoli bránil."

V očích mu probleskla vina, než přikývl.

"Nechám vás při tom," odvětil tiše.

Poodešla jsem, zapnula na svém přenosném přehrávači svižnější hudbu a nechala ji znít po celém prostranství. Trénink jsem brala vážně, ale to neznamenalo, že si u něj nemůžeme užít i trochu zábavy.

"Fajn, chci, abyste si udělali dvojice s člověkem, co stojí hned za vámi!" tleskla jsem.

Cítila jsem na sobě Damonův pohled, ale ignorovala jsem ho, musela jsem se soustředit na svou práci.

"Jméno?" zeptala jsem se a ukázala na mladíka, co se poflakoval u kraje.

"Owen," odvětil znuděně.

"Dej se do dvojice s… Taylorem, že jo?" podívala jsem se na dobře stavěného muže stojícího opodál.

Ten se ušklíbl a přikývl.

"Jsem překvapenej, že si pamatuješ mý jméno, kotě."

Usmála jsem se na něj. Ó ano, pamatovala jsem si Taylora, bydlíval hned vedle nás.

"Byl jsi hrozně otravnej soused," poznamenala jsem.

Zazubil se.

"S tímhle lůzrem já do dvojice nejdu," odsekl Owen, čímž si vysloužil pohled nás obou.

"Hej! To byl rozkaz a já nebudu tolerovat, aby ses ke svým spolubojovníkům choval jako hulvát!" vyštěkla jsem a přistoupila k tomu bezmála dvoumetrovému pořízkovi.

Nevěděla jsem, co mezi sebou mají za problém, ale na svých trénincích něco takového trpět nebudu.

"Možná seš Hlavní bojovnice, ale nerozhoduješ o tom, co mi vyleze z pusy," prohodil Owen a arogantně se ušklíbl.

"Tak hele, Owene, já tu tomu velím, a pokud nechceš, abych na zbytek tréninku pustila Disney písničky, radím ti poslouchat. Protože přísahám, že až tady příští hodinu nebo dvě pojede 'Let it Go' ve smyčce, všichni tě tu zabijou."

"Tím by z tohohle tréninku stalo akorát to, co z něj beztak je. Totální fraška," zamumlal si.

"Chceš si to se mnou rozdat, Owene? Možná ti ukážu, že sem si nepřišla hrát," vyštěkla jsem ledově a oči mi zaplály.

Zatnul čelisti, ale očividně nebyl tak blbý, aby mě rovnou vyzval. Každý věděl, že se člověk k téhle pozici nedostane jen tak, že jsem pro tenhle post prošla tvrdým výcvikem a musela se pořádně ukázat.

Taylor udělal krok vpřed a já mu věnovala strohé kývnutí.

"Tak ukaž, co v sobě máš, ty zasranej srabe," zamumlal Owen posměšně.

'To zvládnu, Raven.' ozval se přes telepatické spojení Taylorův hlas přesně v moment, kdy jsem zarazila krok.

'Tak mu k sakru zlom nos dřív, než to udělám já.' opáčila jsem. Ať už výsledek sparingu dopadne jakkoli, za ten svůj přístup bude pykat.

Procházela jsem skrz řady, dělala menší úpravy postojů, a sem tam přidala nějakou radu. Sotva jsem se dostala zpět dopředu, dolehl ke mně ten Owenův otravný hlas.

"Tak dělej, buzerante, ukaž, co umíš."

To byl můj bod zlomu. Zprudka jsem se otočila, rozběhla se a s očima plápolajícíma hněvem jsem zvedla pěst. Vrazila jsem mu ji přímo do obličeje a bylo mi jedno, když dopadl na zem a několikrát se převalil, než se svalil do prachu.

Všichni na mě zírali. Z kloubů mi odkapávala krev a v očích mi sršely blesky. Srdce mi zběsile bušilo do hrudi a můj vztek vířil všude kolem mě. Zhurta jsem přistoupila k muži, co zrovna na zemi vykašlával krev.

"Nebudu trpět homofobní sráče," zavrčela jsem. Zvedla jsem pěst, připravená ho udeřit znovu, když ke mně přiskočil Taylor.

"Hej… to je dobrý," řekl. 'Tohle u něj není nic novýho.'

"Není to dobrý," zasyčela jsem a strčila Owena zpátky do prachu.

'Je, on má prostě problém.' ozval se Taylor přes telepatické spojení.

Jeho to sice netrápilo, ale mě zatraceně moc. Taylor patřil mezi ty nejhodnější kluky, co jsem při vyrůstání poznala, a odmítala jsem uvěřit, že by problémem bylo to, že je gay.

"Dáš si padesát koleček kolem území smečky, a jestli tě nachytám, jak se flákáš, přísahám, že to předložím přímo Alfovi," vyštěkla jsem ledově a chtěla se odvrátit, když znovu promluvil.

"Páni, vypadá to, že někdo nezvládá svoje záchvaty vzteku," zamumlal.

Tak chlapečku, o tohle sis vyloženě říkal.

Bleskově jsem se otočila, připravená napálit mu další. Najednou mě ale někdo popadl za paži a prudce mě trhl zpátky. Příval jisker, který mi projel tělem, mi prozradil, o koho jde, dřív, než mi vůbec zaregistrovala hlava jeho pach.

Zatáhl mě dozadu a vzápětí uštědřil Owenovi takovou ránu přes obličej, že ho na místě uspal.

"Páni…" vydechl Taylor.

Skupina úplně zmlkla a já byla neskutečně vytočená.

"Nebudu trpět neúctu," zavrčel Liam a zabodl se pohledem do hloučku bojovníků.

"Já jsem to měla pod kontrolou," pronesla jsem tiše a dělala všechno možné pro to, abych z toho nezešílela, protože přísahám při Selene a síle jejího měsíce, že jsem byla jen krůček od toho vypěnit!

Ostře se na mě zadíval, jako by nečekal, že něco takového řeknu. Co chtěl? Abym mu poděkovala a rozplývala se nad jeho hrdinským počinem?

Tak to ani náhodou.

"Pokud jsi skončil, Alfo, můžu pokračovat?"

Zamračil se a otočil se ke mně. Zabodla jsem do něj vražedný pohled, a jeho zrak najednou klesl k mým rtům. Nenamáhal se mi nic říct a rozzuřeně odkráčel.

Zavrtěla jsem hlavou.

Tohle neskončilo. I když se s ním nechci vídat častěji, než je nezbytně nutné, musím mu dát jasně najevo, že mu nedovolím, aby se pletl do mých záležitostí.

Ach, modroočko, s tebou to tady bude ještě těžký!