Ten den jsem měla takové bolesti, že jsem omdlela.

Když jsem se probudila, byl den. To bylo šest dní před tím incidentem.

Po dešti jasně svítilo slunce. S námahou jsem se zvedla ze země. Krev mezi mýma nohama už zaschla.

„Bojím se, Michaele. Co máme dělat?“

Z obývacího pokoje se ozýval Yasminin pláč. Nepřestávala se třást a říkala, že si ji vrah vyhlédl jako oběť.

Bála se smrti.

„Michaele, prošli jsme záznamy z kamer. Yasmin se opravdu stala terčem. Máme zavolat policii?“

„Ne, Michaele… Nevolej policii. Ten vrah je krutý a zaměřuje se speciálně na mladé ženy.

Policie už našla šest těl, ale nemůžou ho ani vypátrat. Kdybychom ho rozzuřili…“

Yasmin ve strachu zavrtěla hlavou. Vůbec nechtěla volat policii.

„Yas, neboj se.“ Michael držel Yasmin v náručí a něžně ji utěšoval.

Nebylo to tak, že by neuměl být něžný. Jenom mně nikdy neprojevil ani špetku něhy.

Stála jsem bez pohnutí a cítila se trapně. Zdálo se mi nevhodné odejít. Ale zůstat také nepůsobilo správně.

„Yasmin, když jsi byla včera v Serenity Lane, co jsi měla na sobě?“ zeptal se Michaelův nejlepší kamarád, Zack Ziegler.

„Červené šaty.“ Po těch slovech se Yasmin na mě podívala. „Stephie…“

Nic jsem neřekla a vyhnula se jejímu pohledu. S třesoucíma se nohama jsem odešla do kuchyně. Chtěla jsem si vzít něco k jídlu.

„Michaele, mám plán. Vylákáme toho vraha a chytíme ho, než zavoláme policii.

Tím předejdeme tomu, aby se Yasmin mstil, kdybychom selhali. Přinejmenším to tak působí bezpečněji,“ navrhl Zack, zatímco se díval na Michaela.

Michael přikývl. „Pokračuj.“

„Najdeme nějakou ženu, která si oblékne Yasmininy šaty a o půlnoci půjde do Serenity Lane, aby toho chlapa vylákala. Všude budou kamery a my to budeme pečlivě sledovat. Nic se nepokazí.“

Michael se zamračil. „To je hrozný nápad. Necháš to udělat svou přítelkyni?“

Yasminin pohled znovu padl na mě. Tiše se zeptala: „Stephie, nevypadáš moc dobře. Jsi v pořádku?“

„Proč se o ni staráš? Málem tě zabila.“ Michael Yasmin pevně objal a podrážděně promluvil.

Ruka mi ztuhla, i když jsem v ní držela hrnek s horkou kávou. Bolest v mém srdci se okamžitě rozlila do celého těla.

„Tak ať to udělá ona! Už tu máme kandidátku!“

„Málem Yasmin zabila. Je Yasmin něco dlužná, tak ať odčiní své hříchy!“

„Přesně tak! Ať to udělá Stephanie. Stejně se Yasmin trochu podobá, tak by měla jít ona!“

V panice jsem se podívala na Michaela a doufala, že ten nápad odmítne.

Moc dobře věděl, že se bojím tmy. Proč bych proboha chodila na takové pochybné místo…

Michael byl na chvíli zaražený. Dlouho si mě měřil svým chladným pohledem, než promluvil.

„Jsi Yasmin něco dlužná, takže to musíš udělat.“

Ta jediná odpověď od něj působila jako tisíc šípů, které mě probodly.

Prsty mi znecitlivěly. Pustila jsem hrnek plný horké kávy a ten se mi rozlil po celé ruce.

Ačkoli byla káva vařící, připadalo mi, jako bych ztratila všechny smysly.

Promarnila jsem deset let svého života a stejně se mi nepodařilo zahřát srdce tohoto muže.

Na druhou stranu Yasmin se to povedlo, aniž by hnula prstem.

„Nepůjdu…“ odmítla jsem. Neexistovalo, že bych takhle riskovala svůj život.

„Michaele, nenuť Stephie…“ Yasmin se zalily oči slzami. „Stephie mě nechtěla shodit ze schodů.“

„Přestaň ji obhajovat!“ vybuchl najednou Michael vzteky.

Dokonce i Yasmin byla v šoku.

Michael vstal a vrhl se ke mně.

V děsu jsem zavrtěla hlavou. „Michaele, já nepůjdu!“

„To není na tobě!“ Michael byl odhodlaný mě k tomu donutit.

„Budeme tě hlídat a nenecháme tě zemřít.“ Znělo to, jako by mi Michael dával slib.

Podívala jsem se do země, zatímco se mi oči naplnily pálivými slzami.

„Vynahraď to Yasmin a já to budu brát tak, že jsi začala s čistým štítem. Už na tebe nikdy nebudu zasedlý.“

Michael ztišil hlas. Bylo to, jako by mi dával naději, a já mu skutečně uvěřila.

„Dokážeš… opravdu zajistit mé bezpečí?“

„Samozřejmě.“ Michael začínal být podrážděný.

„Michaele, já Yasmin nic nedlužím. Až toho vraha chytíme, můžeš mi něco slíbit?“ Zoufale jsem se na něj podívala.

Nevyjednávala jsem s Michaelem. Místo toho jsem mu potřebovala něco říct.

„Nepřeháněj to.“ Michaelův výraz se okamžitě změnil.

Znovu jsem pohlédla do země a zmlkla.

Jelikož jsem žila s rodinou Fordových, byla jsem na nich závislá. Milovala jsem ho a zároveň se ho bála.

„Dobře… půjdu.“ Souhlasila jsem s tím plánem. „Udělám to, abych ti oplatila to, že jsi mě tehdy zachránil.“

Svěřila jsem svůj život Michaelovi.

Až to všechno skončí, sama navrhnu zrušení naší manželské smlouvy.

Dám mu svobodu a odjedu ze země. Rodinu Fordových opustím navždy.