„Stephie, děkuji. Nevěděla jsem, že jsi tak odvážná.“

Yasmin za mnou přišla se svou falešnou vděčností, aby si promluvila. Chytila mě za ruce. Její pohled byl plný výhrůžek.

Odstrčila jsem její ruce a opustila sídlo Fordových.

Upřímně řečeno, v tu chvíli jsem to měla úplně vzdát.

…

Poté, co jsem odešla z domu, jsem šla do nemocnice.

„Jste už ve druhém měsíci těhotenství. Jak jste to mohla nevědět? Měla byste se v následujících dnech sledovat.“

Šokovaně jsem seděla na židli a dívala se na zprávu. Cítila jsem, jak se mi třese celé tělo.

Byla jsem těhotná.

Byla jsem skutečně těhotná v takové chvíli.

Michael mě nemiloval. Přirozeně by dítě, které nosím, nepřijal.

I když jsem byla těhotná, svůj názor na mě by nikdy nezměnil. Jen by si myslel, že na něj hraju triky, abych ho donutila si mě vzít.

Brzy zbývalo už jen pět dní do toho incidentu.

Sebrala jsem všechny své síly a plánovala Michaelovi o těhotenství říct.

Pokud by to dítě nechtěl, neporodila bych ho. A pak bych odešla.

Už bych ho nikdy neobtěžovala.

Ale bez ohledu na to, kolikrát jsem se mu snažila zavolat, vůbec to nebral.

Když jsem zkusila zavolat naposledy, hovor konečně někdo zvedl.

Byla to však Yasmin.

„Stephie, potřebuješ Michaela kvůli něčemu? Je unavený a potřebuje si odpočinout.“

„Proč na ni plýtváš dechem? Prostě jí řekni, ať mě neotravuje.“

Z druhého konce linky jsem slyšela Michaelův otrávený hlas a Yasminino chichotání.

„Přestaň, Michaele. Mám své dny, takže se mě dneska nesmíš dotknout…“

S telefonem v ruce jsem ztuhla a bezcitně seděla na pohovce.

Tu noc se Michael nevrátil sám. Přivedl s sebou Yasmin.

„Proč jsi ji sem přivedl?“ Teta Lois se nespokojeně zamračila.

„Mami, Yas a já se zasnoubíme. Jsme tu, abychom ti to oznámili.“ Michaelův tón byl plný odhodlání.

Teta Lois byla v šoku a instinktivně se podívala na mě.

I když se mi oči zalily slzami, mlčela jsem.

„To nedovolím. Máš přece manželskou smlouvu se Stephie…“ chtěla teta Lois pokračovat.

„Vrah si vyhlédl Yas. Jelikož se zaměřuje pouze na svobodné dámy, zveřejním naši svatbu, aby už Yas nebyla jeho terčem.“

Michaelova zaujatá láska k Yasmin už začala být naprosto zřejmá.

Se zvedajícím se žaludkem jsem se prudce postavila. Pak jsem zběsile vyběhla do koupelny a zvracela, jako by nebylo zítřka.

Čím jsem pro něj byla?

Tenkrát, když moji rodiče zemřeli při autonehodě a mně bylo osmnáct, byla jsem také uvězněna ve zdemolovaném vozidle. Auto už hořelo a mohlo každou chvíli explodovat.

Byl to Michael, kdo ke mně běžel jako šílenec, aby mě zachránil. Dal do toho všechno, aby rozbil okénko. I když měl ruce celé od krve, nepřestával se snažit přeříznout můj bezpečnostní pás.

Pak mě vytáhl z auta a odnesl do bezpečí. Poté dál riskoval svůj život, aby zachránil moje rodiče.

„Michaele… Je to příliš nebezpečné…“ křičela jsem oslabeným hlasem. Mohla jsem jen zdálky sledovat, jak riskuje všechno, aby zachránil mou rodinu.

Zrovna když už měli být moji rodiče zachráněni, auto explodovalo.

Z těch zuřících plamenů a ohlušující rány se mi na okamžik zastavilo srdce.

I když moji rodiče nakonec zemřeli, stále jsem si pamatovala, jak se Michael ze všech sil snažil zachránit ostatní.

Byl to dobrý člověk. Vždycky jím byl. Šlo jen o to, že mě nemiloval.

Poté, co jsem vyzvracela všechno, co jsem mohla, se mi zatmělo před očima a já padla k zemi.

Michael si bral Yasmin.

Byla jsem od samého začátku jen pro smích.

„Stephie, neboj se. Budeš v pořádku, Stephie… Stephie…“

Stále jsem si pamatovala, jak u té nehody neustále opakoval mé jméno. Chtěl, abych vydržela, protože sanitka už tam skoro byla.

Tehdy jsem si myslela, že mě má také rád.

To nedorozumění trvalo tolik let.

„Stephanie, proč si zas hraješ na mrtvou?“

Dveře koupelny se rozletěly kopnutím a Michael se na mě naštvaně podíval.

„Zítra večer půjdeš do Serenity Lane. Už jsme se na tom dohodli, takže na mě nic nezkoušej.“

„Michaele… Copak je ti opravdu jedno, jestli zemřu?“ zeptala jsem se ochraptělým hlasem.

„Stephanie, ty jsi moc tvrdohlavá na to, abys umřela, takže jsi ideální kandidát, jak se postavit tomu vrahovi!

Kdybys měla stejné odhodlání jako při tom, když mě otravuješ, můžeš otravovat toho vraha. Třeba bys aspoň trochu prospěla společnosti!“

„Když zemřu… Budeš z toho smutný?“ pokračovala jsem v otázkách svým sípavým hlasem.

Michael se zamračil. „Dovolila bys si umřít? Na tuhle otázku ti odpovím, až budeš mrtvá.“