„Michaele, Stephie nechce, aby sis mě vzal,“ řekla Yasmin s pláčem.

„Nevšímej si jí. Prostě se zasnoubíme. Jakmile jí dojdou nápady, vrátí se.“

Michael si myslel, že to dělám naschvál, abych jim překazila plány na zásnubní večeři.

Svoji zásnubní večeři už oznámil tak, aby to všichni věděli. Myslel si, že jakmile se věci dají do pohybu, přestanu ho otravovat.

Neměl však ani tušení, že už jsem to s ním dávno vzdala.

Kdybych byla stále naživu, touhle dobou už bych byla v letadle a opouštěla zemi.

„Michaele, proč mě Stephie tak nenávidí? Nejdřív mě strčila ze schodů a málem mě zabila.

Teď dělá tohle, aby nám zabránila se zasnoubit. Kdyby se to dozvěděla teta Lois, nikdy by s tím nesouhlasila.“

Yasmin dál plakala.

Michael teď vypadal ještě víc rozzlobeně. „Co jiného umí, než používat na mou matku triky?“

Odfrkla jsem si. Teď už jsem se ani nenamáhala něco vysvětlovat.

Stejně mě nemohl slyšet.

Neposlouchal by mě ani za mého života, natož teď, když jsem mrtvá.

…

Michael a Yasmin vešli do ložnice a já se s pocitem porážky posadila na pohovku.

Z ložnice se občas ozval smích, a působilo to jako ostrý nůž odřezávající mi kusy duše.

Při pohledu dolů na své břicho jsem cítila, jak se má duše třese.

Dítě, které ani nemělo šanci se zformovat, zmizelo spolu se mnou, prostě jen tak.

Byla jsem si jistá, že kdyby Michael zjistil, že jsem zemřela, zatímco jsem nosila jeho dítě, tak by klidně spal.

Vždyť mu někdo konečně pomohl zbavit se trnu v oku.

Ve tři ráno Michaelovi zazvonil telefon.

„Haló?“ ohlásil se Michael podrážděně.

„Pane Forde, u řeky Jadebrook jsme našli bezhlavé tělo ženy. Náramek na zápěstí byl identifikován jako majetek vaší sestry, Stephanie. Prosím, dostavte se k identifikaci těla.“

Michael vystřelil z postele a jeho dech se zrychlil.

Venku zaduněl hrom a udeřil blesk. Michaela zničehonic silně rozbolela hlava.

„Stephie?“

Na zlomek vteřiny, když do země udeřil blesk, měl Michael pocit, jako by v obývacím pokoji zahlédl postavu.

Vypadalo to jako Stephanie.

Byla jsem zmatená a podívala se na Michaela. Copak mě mohl vidět?

Brzy na to zaklel, vzal si bundu a chystal se odejít.

Yasmin se na posteli taky vzbudila. Vyšla ven bosá.

„Ach, Stephanie. Neměla bys vinit mě. Měla bys vinit Michaela z toho, že je příliš dokonalý.

Kdo by ho nechtěl pro sebe? Taky mě nenapadlo, že budeš tak hloupá a vážně mi uvěříš. Dobře ti tak, že jsi mrtvá!“

Rozzuřená jsem se na ni vrhla. Ze všech sil jsem se pokusila popadnout ji pod krkem a křičela: „To ty! Tys mě zabila! Já tě zabiju!“

Udělala jsem všechno, co mě napadlo, abych tuhle ženu, která zavinila mou bídnou smrt, zabila. Nemohla jsem však dělat nic. Nemohla jsem se jí ani dotknout.

Nemohla jsem se pomstít. Nemohla jsem dělat vůbec nic.

…

Mezitím Michael dorazil na policejní stanici.

„Zesnulá byla před smrtí znásilněna. Oblečení na jejím těle jí také nepatří.“

Michael stál napjatě vedle pitevního stolu. „Stephanie ztratila tenhle náramek před dvěma měsíci.“

„Jste si jistý, že je to on?“ zeptal se policista.

„Ano. Dříve patřil mé babičce.“

Náramek měl být předán budoucí snaše rodiny Fordových. Byl to koneckonců Michael, kdo ho dal Stephanie, když jí bylo osmnáct.

„Stephanie má… znaménko na pravém prsu.“ Michael se na dlouhou chvíli odmlčel, než popsal mé identifikační znaky. „Má červené mateřské znaménko na… levé straně ohanbí.“

Řekl policii, že jsem jeho sestra. Ale jak by mohl bratr vědět o tak skrytém a soukromém mateřském znaménku?

Policisté byli ohromeni. Poté, co si vyměnili pohledy, nechali koronera pokračovat v prohlídce těla.

„Pokud je to, co jste popsal, pravda, pak toto tělo nepatří Stephanie Carlsonové.“

Michael pomalu zavřel oči. Bylo zřejmé, že si s úlevou oddechl.

„Pane Forde, zdá se, že před námi spoustu věcí tajíte.“ Policista pověřený případem se zamračil a vyvedl Michaela z místnosti.

„Jaký je skutečný vztah mezi vámi a Stephanie?“