VENUS

Zaječel budík a vytrhl mě ze spaní v nepohodlné pozici, do které jsem včera odpadla. Bolelo mě za krkem, záda protestovala a myšlenky už mi jely na plné obrátky.

Chvíli jsem ležela bez pohnutí a zírala na popraskaný strop. Vážně jsem na to kývla?

Ta otázka se mi točila v hlavě jako poškrábaná deska. Udělala jsem vážně správné rozhodnutí?

Zasténala jsem, promnula si oči a donutila se posadit. Dělala jsem to pro mámu. Udělala bych pro ni cokoli. Úplně cokoli.

S námahou jsem se vyhrabala z postele a procházela svou ranní rutinou jako zombie. Rychlá sprcha, vlasy stažené do nedbalého drdolu a minimální make-up – jen tak, abych vypadala naživu. Vklouzla jsem do obyčejné bílé košile a popelavě šedé sukně – jednoho z mála slušných outfitů, které jsem si mohla dovolit od doby, co jsem začala pracovat v Sinclair Tech. Nebylo to nic okouzlujícího, ale bylo to čisté a reprezentativní.

Zkontrolovala jsem hodiny. Zbývalo mi jen pět minut, jestli jsem to chtěla stihnout včas. Paráda.

Vzala jsem si müsli tyčinku z téměř prázdné kuchyňské police a spěchala ke dveřím. Ale když jsem je otevřela, zprudka jsem se zastavila. Někdo mi stál v cestě.

Billy.

„Bi–Billy?“ vykoktala jsem a srdce se mi na okamžik zastavilo.

Opíral se o zárubeň, ruce zkřížené, oči chladné. Vlastnil kasino, kde můj otec, Dain, rád hrál, opíjel se a utápěl své problémy v bílém prášku. Nebylo by to poprvé, co by se u nás doma ukázal, aby vybral dluh. A vždycky mi z něj naskakovala husí kůže. Ten způsob, jakým se na mě díval? Nahánělo mi to hrůzu.

„Kde je Dain?“ zahučel a mnul si neoholenou bradu.

„To nevím,“ odpověděla jsem rychle a mírně ucouvla.

„Dluží mi peníze.“

To nemůže být pravda. Včera mi sebral všechny moje úspory. Na co to sakra použil?

„Jak jsem řekla, nevím, kde je. Včera večer jsem tu jeho ožralou zadnici vykopla.“

Billy trochu přimhouřil oči. „Vážně?“

„Podívej, Billy, musím někam jít a už teď mám zpoždění.“

Pomalým pohledem si mě změřil od hlavy až k patě, zvedl obočí a pak si olízl rty tak nechutným způsobem, až se mi zvedl žaludek.

„Jednoho dne, Venus,“ zamumlal jako varování – nebo slib, se kterým jsem nechtěla mít nic společného – a pak odešel.

Zabouchla jsem dveře a zamkla, hruď se mi prudce zvedala. Nechutný úchyl.

Když jsem vyšla ven a rozešla se k hlavní silnici, projelo kolem mě auto a celou mě ohodilo špinavou vodou z kaluže.

„Kreténe!“ zařvala jsem, ale řidič nezastavil a ani se neohlédl.

Podívala jsem se na své promočené oblečení a zasténala. Nemohla jsem vejít do Sinclair Tech a vypadat takhle. Neměla jsem si ani co čistého převléknout. Tenhle týden jsem se ještě nedostala k praní.

Frustrovaná a mokrá jsem se vrátila dovnitř a prohrabala skříň. Nakonec jsem našla starý svetr zastrčený úplně vzadu. Byl vybledlý, trochu vytahaný, ale suchý a teplý. Bude muset stačit.

Protože mi nezbyl čas na fňukání, pospíchala jsem zpátky ven a podařilo se mi chytit taxík. Ale doprava byla samozřejmě naprostá noční můra. Auta se vlekla šnečím tempem a klaksony troubily jako symfonie zkázy.

Vypadalo to, jako by mi vesmír házel pod nohy každou myslitelnou překážku. Jedno poslední varování. Jedna poslední šance vycouvat z dohody, kterou jsem uzavřela s ďáblem.

Ale já nevycouvám. Nemohla jsem. Bylo to pro mámu. Potřebovala, abych to udělala.

Dorazila jsem s dvacetiminutovým zpožděním. Není to zrovna ten nejlepší dojem hned první den falešných zásnub.

Vstupní hala Sinclair Tech působila odstrašujícím dojmem – mramorové podlahy, moderní nábytek a všude bezchybné sklo. Recepční se na mě podívala a zdvořile se usmála. Vynutila jsem si úsměv na oplátku a pospíchala k výtahu.

Srdce mi bušilo rychleji s každým patrem, do kterého výtah vystoupal. Upravila jsem si svetr, zhluboka se nadechla a vystoupila v nejvyšším patře.

Dveře do zasedací místnosti vedení byly už otevřené.

Connor seděl na vzdálenějším konci stolu a popíjel kávu, jako by ho na světě nic netrápilo. Aaron stál u okna, oblek dokonale padnoucí, ruce zkřížené a vyzařovala z něj moc a chlad.

Když jsem vešla, otočil se. Naše oči se střetly.

Podíval se na mě, opravdu se podíval, a něco v jeho výrazu se na zlomek vteřiny změnilo, než to skryl za svůj obvyklý chladný odstup.

„Jdete pozdě,“ řekl tichým a rozvážným hlasem.

Spolkla jsem knedlík v krku. „Doprava.“

Connor zvedl obočí. „Nebo jste dostala strach?“

„Ani jedno,“ řekla jsem a snažila se, aby se mi netřásl hlas. „Řekla jsem, že to udělám, a myslela jsem to vážně.“

Aaron ke mně pomalu přistoupil a zkracoval vzdálenost, dokud nestál jen pár centimetrů ode mě. Musela jsem zaklonit hlavu, abych mu viděla do obličeje. Z vůně jeho kolínské se mi stáhl žaludek. Bylo nespravedlivé, že muž tak k vzteku mohl vonět tak dobře.

Nemluvil. Jenom zíral.

„Dneska navrhneme podmínky,“ řekl nakonec. „Do konce týdne se nastěhujete. Na zdání záleží, a jestli bude mít někdo podezření, že je to falešné, prohrajeme oba.“

Connor se pobaveně opřel do křesla. „Už teď je to tak romantické.“

Aaron ho ignoroval. „Stanovíme si základní pravidla. Budete se účastnit večeří, akcí, prostě čehokoli, co bude potřeba. Média si vezmu na starost já. Vy se budete jen usmívat a vypadat, že jste do mě beznadějně zamilovaná. Myslíte, že to zvládnete?“

Zvedla jsem bradu. „Můžu se k těm pravidlům vyjádřit i já?“

Rty se mu mírně zakřivily, nebyl to úplně úsměv, spíš úšklebek. „Uvidíme.“

Connor vstal a tleskl rukama. „No, tohle bude zábava. Můžeme začít, hrdličky?“

Srdce mi divoce bušilo v hrudi, když jsem se posadila naproti Aaronovi.

Opravdu jsem to dělala. Stanu se jeho manželkou na tři roky.

Všechno jen pro mou matku.

A možná, jen možná, pro něco víc, co jsem si ještě sama před sebou plně nepřiznala.