VENUS

"Takže, vy dva oznámíte své zasnoubení v sobotu," řekl Connor a jeho obvyklá hravost byla ta tam. "Do té doby vám obstará prsten a za dva týdny se vezmete." Pohledem těkal mezi námi. "Vyhovuje?"

Zaváhala jsem a nakonec přikývla. Pan Věčně-Podrážděný na mě naproti tomu dál zíral, jako bych byla příčinou všech jeho problémů.

"Tak dobrá," pokračoval Connor. "V neděli se k němu nastěhujete. Sbalte si věci."

Mohla bych přísahat, že sebou Aaron při zmínce o mých věcech trhl.

"Počkat – jak to myslíte, nastěhovat se k sobě?" Tuhle část jsem vůbec nevzala v úvahu, když jsem s tím souhlasila.

Connor zvedl obočí. "Každý manželský pár spolu přece žije, ne?" Pan Sinclair se na něj podíval, jako by právě dostal facku. Hádám, že na tuhle část taky nepomyslel.

"Já, ehm, na to jsem nepomyslela," zamumlala jsem, čímž jsem si u Connora vysloužila uchechtnutí.

"Jak jsem řekl, budete manželé tři roky. Během té doby nesmíte udržovat vztah s nikým jiným." Posunul ke mně smlouvu. "Důkladně si ji projděte. Je tam vypsáno vše, co se od vás očekává. Pokud máte nějaké podmínky, dejte mi vědět."

Podíval se na pana Sinclaira – který celou dobu mlčel – a pak zpět na mě. "Po podpisu smlouvy vám bude vyplacen milion dolarů a další milion po uplynutí oněch tří let."

Oči se mi rozšířily. To bylo víc než v původní nabídce.

"To je..." tápala jsem a hledala slova. Oba muži se na mě dívali a čekali.

"Příliš málo?" promluvil Aaron poprvé od chvíle, co jsme se začali bavit. Ten muž mohl být pravou rukou ďábla – nebo ještě něčím horším – ale nemohla jsem mu upřít jeho ryzí mužnost. Měřil nejméně metr devadesát, měl husté černé vlasy, oříškově hnědé oči, rovný nos s mírným hrbolkem – jako by byl kdysi zlomený – ostře řezanou čelist a plné, k zulíbání stvořené rty. Škoda, že někdo s takovým vzhledem měl povahu vzteklého vlka. I když, kupodivu to vypadalo, že si většinu toho kousání schovává jen pro mě.

"Venus." Connorův hlas mě probral z mého omámení. Úplně jsem se před nimi zasnila – jak trapné.

"Ano. Chtěla jsem říct, že je to dost. Víc než dost," vyhrkla jsem rychle.

Aaronovy rty se mírně zkřivily.

"Dobře. Na prostudování a podpis máte čas do pátku." Connor mi podal složku. Vzala jsem si ji a zvedla se k odchodu.

"A Venus?" Connor se opřel na židli.

"Nesmíte o tom nikomu říct ani slovo. Jestli to uděláte, dohoda padá."

"Samozřejmě," řekla jsem a odešla z kanceláře.

Zpátky u svého stolu jsem otevřela smlouvu a zběžně si pročetla podmínky:

Budeme muset žít společně po dobu tří let.

Tohle jsem nedomyslela. Nemůže to být tak zlé... že ne? Koho to klamu? Nesnáší mě. Možná, když se mu budu plést co nejméně do cesty, on udělá totéž.

Na veřejnosti bude nutné projevovat si náklonnost.

Stěží se na mě podívá, aniž by přitom nezkřivil rty odporem. Zajímalo by mě, jak tohle bude předstírat.

Během našeho manželství nejsou povoleni žádní jiní partneři ani vztahy.

To není problém. Jsem nezadaná už roky.

Nikdo se nesmí dozvědět o smlouvě.

Budu si muset vymyslet nějakou historku pro přátele. Své matce jsem to stejně neměla v úmyslu říct.

Během manželství mi budou hrazeny veškeré výdaje, a to nad rámec dvoumilionového vyrovnání.

Už nesmím pracovat jako jeho asistentka ani nikde jinde.

Díky bohu. To mi nebude chybět ani vteřinu.

Porušení kterékoli z podmínek mě bude stát pět milionů dolarů.

Předčasné ukončení smlouvy? Dalších pět milionů.

Jakmile tohle podepíšu, nebude úniku. O to se postaral.

Bylo tam i více podmínek, ale těmi se prokoušu později. Zatím jsem pořád byla jeho osobní asistentka.

Dnes je úterý. Mám čas na rozmyšlenou do pátku.

Je tu vůbec o čem rozhodovat? Můj život se brzy změní – a matčin taky. Konečně můžeme ten rozpadající se byt nechat za sebou.

A ať si říká kdo chce co chce – obzvlášť ona – Daina s sebou nevezmu.

Ne po tom, co udělal. Ani matka mě nedokáže přimět změnit názor.

Řeknu jí to. Až se zotaví.