SERAPHINA

Moje první noc na Vlčí akademii byla vším, jen ne klidnou. Celou noc jsem strávila prkenně ležíc na kraji postele. Nikdy v životě jsem nesdílela pokoj s nikým, natož abych spala obklopená lidmi. A ne ledajakou skupinou lidí, samci s hodností Alfa. Uši mé vlčice nastražily při nejmenším zvuku: přesunutí váhy na matracích, škrábnutí nehtů nebo i tlumené zakašlání. Každý sebemenší pohyb způsobil, že se mi napjaly svaly, obzvlášť když jsem věděla, že Alfa Ronan je jedním z nich.

Vrátil se do pokoje po večerce, když už jsem byla v posteli. Předstírala jsem, že spím, otočená k němu zády, ale z nějakého důvodu jsem ve tmě cítila, jak na mně utkvěl jeho pohled. Pevněji jsem stiskla přikrývku. Představovala jsem si to, protože na mě celý den zíral? Neodvážila jsem se otočit, abych si to potvrdila. Bude lepší nechat to bez odpovědi, jistota by mě připravila o ten zbyteček spánku, který se mi podařilo ulovit.

Ráno přišlo s nezaměnitelným zvukem Reeda a Cassiuse, kteří se pošťuchovali, nadávali a v žertu na sebe házeli rány. Bylo to zbytečně hlučné a otravné. Odevzdaně jsem se na posteli posadila a zamrkala očima ztěžklýma spánkem, abych je otevřela – jen proto, abych ztuhla, když do pokoje vešel Ronan, čerstvě osprchovaný a na sobě neměl nic než ručník přehozený nízko přes boky.

Dech se mi zadrhl v krku a oči se mi rozšířily, div jsem nespadla z postele, naprosto zaskočená nečekanou podívanou na téměř nahého muže. Proč se sakra takhle producíroval? Jeho oči už se na mě upíraly, a tak jsem rychle zkrotila svůj výraz, přinutila rysy své tváře do masky lhostejnosti, jakmile jsem se zvedla z postele. Srdce mi však stále bušilo v hrudi jako divoký hřebec.

Samozřejmě, byla to čistě chlapecká kolej. Taková ledabylá nahota tu byla pravděpodobně normální. Reed byl napůl nahý a Cassius... no, jeho stav svlečenosti ani nestál za popis. Ale žádný z nich se nevyrovnal Ronanovi. Jeho tělo bylo ztělesněním smrtící dokonalosti – každý centimetr byl tvrdý, vybroušený sval. Zatímco jsem si zavazovala boty, nedokázala jsem zabránit očím, aby se k němu nepokradmu nestáčely. Kapky vody stékaly po jeho mokrých vlasech a sklouzávaly po osmibokém pekáči na břiše, aby zmizely směrem k ručníku, který visel na bocích až nebezpečně nízko. Jeho široká, zastrašující postava, vysoká přes metr devadesát, jako by si místnost podmaňovala zcela bez námahy.

Na rozdíl od ostatních nebyla Ronanovy záda bez poskvrny. Byla znetvořená jizvami – starými, zubatými památkami křižujícími jeho kůži. Ne takovými, které si člověk odnese z cvičných zápasů nebo z akademických nácviků. Ne, tyhle jizvy vyprávěly jiný příběh. Příběh krutých bitev. Opravdových, krvavých válek. I přes svou vůli jsem zjistila, že na nich můj pohled ulpívá, přitahován zvědavostí, kterou jsem nedokázala pojmenovat.

Pak, jako by vycítil moje zkoumání, ležérně zahákl prst za okraj svého ručníku a já zadržela dech, když se trochu uvolnil. Okamžitě jsem odtrhla oči a srdce mi divoce bušilo. Sakra. Viděla jsem už dřív nahé muže, mockrát během tréninku i na bojišti. Ale z nějakého důvodu mě to u něj vyvedlo z míry.

Vzpamatuj se, Sero, pokárala jsem se v duchu a zamířila ke své skříni.

Pokoj se postupně vyprázdnil, jak se ostatní Alfové začali chystat do uniforem, a nechali mě, abych si vzala tu svou, čistou. Zrovna jsem po ní natahovala ruku, když se přímo za mnou ozval Ronanův hlas.

„Ty jsi spal v uniformě?“

Ztuhla jsem a ruka se mi sevřela kolem látky. Stál blízko, až příliš blízko. Neměla jsem v úmyslu spát plně oblečená. Chtěla jsem se převléct do něčeho pohodlnějšího, ale pokaždé, když jsem o tom uvažovala, objevil se někdo z nich, a tak bylo nemožné se svléknout, aniž bych riskovala odhalení. A nemohla jsem dopustit, aby někdo viděl obvazy kolem mé hrudi.

„Byl jsem moc línej se převlíct,“ odpověděla jsem ležérně a přinutila se otočit a setkat se s jeho pohledem.

Jedno tmavé obočí se klenulo. „A co dál? Moc línej i na sprchu?“

Kousla jsem se do vnitřní strany tváře. Pravda byla, že jsem se tomu vyhýbala. Bála jsem se, že by voda mohla smýt maskovací vůni parfému, který jsem používala ke skrytí své pravé identity. Plánovala jsem se vykoupat, až bude pokoj prázdný, ale proč se sakra tak zajímal o moji hygienu?

„Miluju bejt špinavej,“ opáčila jsem a na rtech mi pohrával zlomyslný úšklebek, když jeho výraz potemněl. Na druhé straně místnosti Finn ztuhl a zjevně mou poznámku postřehl. Pokračovala jsem, jen abych viděla ten výraz na Ronanově tváři. „Někdy se nemeju celé týdny. Dokonce měsíce.“

Chystala jsem se dodat ještě něco nehoráznějšího, abych ho snad už nadobro znechutila, když vtom do pokoje vtrhl Cassius a obhodil mi ruku kolem ramen, jako bychom byli staří přátelé. Moje vlčice okamžitě ztuhla při tom nevyžádaném, příliš těsném kontaktu. Vyžadovalo to každou unci sebeovládání, abych mu nevykroutila ruku a nepráskla s ním o podlahu.

„Sethi! Ty ses ještě nemyl, viď?“ zubil se, zcela mimo realitu. „Pojďme do sprch, než zazvoní.“

Žaludek mi spadl. Společné sprchy? Žádné soukromé kabinky? Tep mi bušil do žeber.

Než jsem stihla zareagovat, místností se rozlehlo hluboké, tiché zavrčení. Všichni strnuli.

Ronanovy ostré oči se upřely na Cassiuse a jeho pohled výmluvně sjel k ruce položené kolem mých ramen. „Nevidíš, že s ním mluvím?“ Jeho hlas představoval smrtelnou, doutnající hrozbu. „Vypadni.“