Athena sklopila zrak, zatnula zuby a donutila se vstát. Neřekla ani slovo, když se za pomoci rukou i kolen neobratně vyškrábala do kočáru.

Nohy jí pulzovaly bolestí, sotva ji nesly, a vypadala naprosto uboze.

Michael se odvrátil a odmítal se na to dívat. Předpokládal, že tři roky trestu budou stačit k tomu, aby zlomily jejího ducha, ale ve chvíli, kdy se znovu setkali, už se zase snažila hrát na oběť – předváděla divadlo, aby si získala jeho soucit.

Kdyby nebylo rozkazů oné osoby, vůbec by si pro ni nepřijel.

Co ho mátlo, bylo to, proč by si někdo tak vysoce postavený vůbec všiml Atheny – natož aby ohledně ní vydal rozkaz hned ve chvíli, kdy se vrátí do města Pidence.

Michael vystoupil z kočáru jako první. Aniž by se ohlédl, dal svým mužům pokyny: "Mám ještě práci v táboře. Až ji vysadíte, zbavte se toho kočáru – už ho nechci nikdy vidět. Je špinavý."

Špinavý. To slovo ji zasáhlo jako facka. Athenina hruď se sevřela tupou, palčivou bolestí. Tiše potáhla nosem, s tváří bez emocí, a vystoupila z kočáru.

Před tyčícími se červenými branami vévodského panství už čekala jistá žena. Jakmile Athenu spatřila, spěchala k ní s očima plnýma naléhavosti.

Ale první věc, kterou řekla, zněla: "Moje drahá dceruško, jsou to už tři roky. Uvědomila sis už konečně svou chybu?"

"Ano," odpověděla Athena chladně.

Její chybou bylo, že příliš prahla po lásce. Tentokrát tyto vazby zpřetrhá – nadobro. Jen… ještě ne. Ne dokud Margaret Monsonová, její babička, bude stále potřebovat její péči.

Eloise Monsonová se podívala na Athenu, svou dceru – tak vyhublou a bledou, s nepřítomným pohledem v očích – a její výraz na okamžik ochabl.

Tři roky útrap Athenu naprosto změnily. Stačil jediný pohled, aby se jí sevřelo srdce.

Bez ohledu na to, jak moc Athena chybila, byla to stále její dcera – její vlastní krev a maso. A očividně za to zaplatila.

"To je dobře, že už tomu rozumíš," řekla Eloise jemně. "Už nesmíš být tak vzpurná. Pojď, vstaň." Natáhla k ní ruku, aby jí pomohla.

Ale Athena se okamžitě postavila sama a udělala krok vzad, aby si od ní udržela odstup. V očích se jí zračila ostražitost a obezřetnost.

Eloise se sevřelo srdce. "Vyčítáš mi, že jsem byla příliš přísná? Ale dělala jsem to pro tvé vlastní dobro – pro tvou budoucnost! Která matka by pro své dítě nechtěla jen to nejlepší?"

Oči jí zrudly, a když promluvila, hlas se jí chvěl na pokraji pláče. "Neměj mi to za zlé..."

Tvářila se plná žalu, jako by to byla ona, kdo celé tři roky trpěl.

Athena tam jen tak stála, pohnutí nedávala nijak najevo, a vůbec se nesnažila překlenout propast, která mezi nimi zela.

V tu chvíli z panství ladně vyšla štíhlá postava a jemně podepřela Eloisinu paži.

"Matko, Athena se zrovna vrátila domů. Pravděpodobně je z toho všeho ohromená. Nezlob se na ni, pokud působí odtažitě – dej jí trochu času, ano?"

Dívka byla křehká a světlá, měla porcelánovou pleť a sladký, nevinný úsměv.

Obrátila se k Atheně a natáhla k ní ruku, oči široce rozevřené upřímností. "Atheno, nic ti nemám za zlé. Zapomeňme na minulost, ano? Pořád jsme rodina – měly bychom se mít rády, přesně jako dřív."

Její úsměv byl jemný a neškodný jako vždy.

Athena se málem začala smát nahlas. Po tom všem, co vytrpěla, si říkala: 'Opravdu si myslí, že pár hezkých slov může všechno jen tak vymazat?'

"Láska? Mezi tebou a mnou?" V očích jí kmitl znechucený výraz.

V tu chvíli někdo konečně ztratil trpělivost.

"Willow se může přetrhnout, aby k tobě byla laskavá, a ty se pořád chováš takhle? Co je to s tebou za přístup?"

Nicolas Monson se právě vrátil od dvora a stále na sobě měl purpurové úřednické roucho. Seskočil z koně a popošel blíž, očividně podrážděný.

"Myslíš si, že jsi za ty poslední tři roky trpěla jen ty? Máš vůbec ponětí, čím si prošla matka? Noc co noc nespala a vlasy jí z toho úplně bělají!

"Kdyby nebylo Willow, která se o ni starala a plnila tvé povinnosti, kdo ví, co by se stalo?"

Nicolas celou předchozí scénu viděl – zplasklou radost Eloise i jemný hlas Willow, který narazil na chladné odmítnutí Atheny.

Nicolas si pomyslel: 'A to všechno jen kvůli třem rokům trestu? Jakým právem se cítí ukřivděně? Willow málem zemřela.'

Eloise se na svého syna Nicolase zamračila s očividným nesouhlasem. "Nepřeháněj. Právě se vrátila. Jako její starší bratr bys k ní měl být jemnější. Neděs ji."

"Matko, nepotřebuješ ji obhajovat. Rodina Monsonů jí nic nedluží. Je to ona, kdo udělal chybu. A kvůli ní utrpěla pověst celé naší domácnosti.

"Všichni ve městě Pidence vědí, že vévodská rodina vychovala zlomyslnou, manipulativní dívku. A Willow? Ta si nikdy nestěžovala – udělala vše, co mohla, aby tuto rodinu ochránila."

Nicolas se stále nedokázal uklidnit.

"Atheno! Willow tě dokonce kryla – všem řekla, že jsi ji nikdy neotrávila, jen aby ochránila tvé jméno. Neměla bys jí za to být vděčná?" pokračoval.

Když Athena mlčela, jeho hlas ostře stoupl. "Řekni něco! To jsi teď němá?"

Athena zamrkala a stěží potlačovala pálení v očích.

Kdysi dávno byl Nicolas jiný. Na rozdíl od jejího druhého a třetího bratra, on byl tím, komu na ní opravdu záleželo.

Kdysi jí řekl, že lásku, kterou věnoval Willow, rozdělí a polovinu dá jí – a na nějaký čas to tak skutečně myslel.

Když jí sloužící pohrdali, rozdal kvůli ní třicet ran bičem. K jejím narozeninám pro ni vlastnoručně vyřezal přívěsek. Když byla nemocná, zůstal u jejího lůžka celou noc.

Ale všechna tato laskavost zmizela v okamžiku, kdy Willow zahrála ublíženou.

Láska, kterou šlo tak snadno vzít zpět – o takový druh lásky už nestála.

Vzduch mezi nimi ztuhl tichem.

Eloise rychle zasáhla, aby situaci uklidnila. "Co se stalo, nedá se odestát. Pojďme dovnitř – otec a babička už čekají."

Nicolas si odfrkl, odmítavě mávl rukávem a otočil se směrem k panství.

Po několika krocích se ohlédl a jeho hlas znenadání zjemněl. "Willow, pojď sem."

"Ano, Nicolasi." Sladce se usmála a letmo pohlédla na Athenu. Neřekla sice ani slovo – ale ten pohled nějakým způsobem vypovídal o všem.

Athena na to už byla zvyklá. V této rodině vždy byla jen vetřelec.

Už se rozhodla: nechá to plavat. Ať si to Willow vezme všechno – Michaela, rodiče i bratry.

Ale i přes toto odhodlání se jí při pohledu na to všechno stále svíralo hrdlo a pálily ji oči.