"Cože?" Tiffany na vteřinu vypověděl mozek. Nečekala, že by někdo tak odměřený jako Sydney vyhrkl něco takového.

Ale víc ji šokovalo to, že ten parchant Caleb měl vůbec tu drzost Sydney takhle ponížit.

Tiffany si pod fousy odplivla nadávku a pak řekla: "Kašlu na kurýra. Tu dohodu ti přivezu sama. Pak se vrátím do kanceláře a budu dělat přesčasy."

Dneska se rozhodně nenechá předběhnout nějakým kurýrem na dvou kolech, když ona má čtyři.

Po zavěšení byla i samotná Sydney překvapená, jak snadno jí ta slova vyšla z úst. Možná to bylo tím, že se v ní ta zášť hromadila už tak dlouho, až jí ucpávala hruď, myšlenky a každou částečku těla.

Přesně jako ten večer v klubu, kdy to Caleb sám řekl – nikdy se jí nedotkl. Nikdo by tomu nevěřil, ale po třech letech manželství byla stále panna.

Zprvu si říkala, jestli s ním náhodou není něco v nepořádku. Ale později ho nejednou přistihla v pracovně, jak svírá fotoalbum a uspokojuje se. Ty tiché, hrdelní vzdechy, které ze sebe vydával – každý z nich vnímala jako facku.

Jednou, když zjistil, že ho viděla, vtáhl si ji do náruče a zašeptal jí do krku: "Syd, promiň. Já jen… Bál jsem se, abych ti neublížil. Nedokázal jsem se k tomu přimět. Tak jsem raději použil tvoji fotku."

Jaký to vtip. A to nejsmutnější? Ona mu uvěřila a dokonce se začervenala.

Ale tu noc, kdy letěla zpět do Joulestonu, malátná z léků na horečku, využila ten zbytek sil, co jí zbýval, aby vypáčila zamčenou skříňku v jeho pracovně. Uvnitř našla to album. Každá stránka byla plná Penelope – zářivé, energické, plné života. Každý úsměv a pohled tam byl zachycen jako poklad.

Sydney si nikdy nepřipadala víc jako pointa špatného vtipu.

V omámení se jí vracely vzpomínky. Vzpomínala si, jak se za Calebem táhla jako malý stín. Ale po pravdě řečeno, nenásledovala jeho. Následovala svého staršího bratra, který mu byl vždy po boku. Vídala Caleba tak často, že si nakonec začala myslet, že vdát se za něj by nemuselo být tak špatné.

Caleb byl trpělivý, něžný, a když přišel na návštěvu za jejím bratrem, vždycky jí přinesl nějaké drobnosti. Mezi všemi jeho přáteli působil nejkultivovaněji a nejzdvořileji. A přesto by se tenhle domnělý džentlmen raději uspokojoval nad švagrovou, než aby sáhl na vlastní manželku.

…

Sydney nečekala, že se Tiffany objeví tak rychle. Sotva se stihla obléknout a ještě ani nesešla dolů, když zazvonil zvonek.

Tiffany dorazila s energií, která křičela: "Kdyby byl soud otevřený, odtáhla bych vás tam oba na místě."

S dohodou v ruce se Sydney cítila o něco jistěji. Pak se ale domem rozlehl ostrý praskot.

Než stihla zareagovat, Nancy se přihnala ze schodů, tvář staženou obavami. "Slečno Wilsonová–"

"Co se děje?"

"Timmy rozbil tu rodinnou fotku ve vaší ložnici."

Sydney předpokládala, že jde jen o rámeček. Když jí ale Nancy podala ty kousky, ve tváři zbledla. Její rodiče zemřeli při nehodě, když jí bylo pět let. Tahle fotografie byla to jediné, co jí po nich zbylo. Její jediná památka.

Pevně stiskla rozbité zbytky a vyřítila se nahoru. Na vrcholu schodiště vyšla ze svého pokoje Penelope se synem v náručí.

Sydneyin hlas zledovatěl. "Penelope, to byl můj pokoj."

"Strýček Caleb říkal, že tohle je teď můj domov," ozval se Timothy, nafouknutý falešnou odvahou. "Strýček Caleb taky říkal, že se o mě a o maminku postará jako opravdový táta!"

Sydney vrhla pohled na Penelope, která nejevila žádné známky toho, že by svého syna usměrnila nebo pokárala. Chladně se zasmála, mírně se přikrčila a pohlédla Timothymu přímo do očí. "Víš, co dělá Santa Claus o Vánocích s dětmi, jako jsi ty?"

Chlapec hrdě zvedl bradu. "Dává mi spoustu sladkostí!"

"Špatně." Zavrtěla hlavou a sladce se usmála. "Usekává ruce dětem, které rozbíjejí věci, upeče je v troubě a nakrmí jimi příšery."

"UÁÁÁÁ!" Timothy, který byl přece jen stále malé dítě, propukl v pláč a přitiskl se k Penelope, jako by na tom závisel jeho život.

Penelope ji propíchla pohledem. "Je to jen dítě. Opravdu jsi ho musela takhle vyděsit?"

"Nedokážeš vlastní dítě ani naučit, jak se má chovat. K čemu jinému jsi vůbec dobrá, kromě extrémních sportů?" Sydney na odpověď nečekala. Otočila se a odešla.

…

Toho večera na příjezdovou cestu vjel černý Maybach.

Sydney stála u francouzského okna a sledovala, jak Caleb vystupuje. Timothy k němu okamžitě přiběhl a táhl Penelope za sebou. Ti tři vypadali jako dokonalá malá rodinka.

Nakonec někdo zaklepal na dveře.

Caleb vešel dovnitř. Jeho nažehlená bílá košile a rozhodný krok ostře kontrastovaly s napětím v jeho hlase. "Ty jsi vyděsila Timmyho?"

"Vyděsila," odvětila Sydney a ukázala k nočnímu stolku. "Zničil mou rodinnou fotografii."

Caleb ztuhl. Poprvé si uvědomil, že nezná celý příběh.

Natáhl ruku, aby jí zacuchal vlasy, ale ona ustoupila. V domnění, že se stále zlobí, zjemnil tón. "Je to moje vina. Dovol mi se za něj omluvit. Přeješ si něco? Vynahradím ti to."

Sydney se chabě usmála. "Cokoliv?"

Caleb přikývl. "Samozřejmě."

"Chci jen dvě věci." Podala mu dokumenty, které si připravila.

Caleb zběžně pohlédl na smlouvu o převodu majetku a bez váhání ji podepsal. U druhého dokumentu rovnou nalistoval poslední stranu a podepsal ji stejně rychle. Pokud šlo o peníze, byl vždy velkorysý.

Poté pomalu vydechl a jemně si ji přitáhl do náruče. "Syd, jak tě to bratr vychoval, že jsi tak poslušná a rozumná?"

Sydney se zvedl žaludek. Právě když se ho chystala odstrčit, ozvalo se zaklepání na pootevřené dveře.

Caleb instinktivně ustoupil, jakmile uviděl, kdo to je.

Sydney strnula. A v tom okamžiku jí to všechno docvaklo. Tři roky se jí ani nedotkl jen proto, aby zůstal věrný ženě, kterou skutečně miloval. Teď, když byli pod jednou střechou, musel hrát svou roli.

Penelope vypadala mírně rozmrzele. "Cale, Timmy neusne, dokud nebudeš s ním."

"Už jdu." Caleb se otočil k Sydney. "Nezlobíš se, že ne?"

"Vůbec ne," odpověděla ploše.

Poté, co odešel, Sydney vytáhla ten druhý dokument. Byla to dohoda o rozvodu.

Ano, byla poslušná. Tak poslušná, že sama připravila rozvodové papíry a strčila mu je přímo pod nos.