Tvář Penelope okamžitě ztuhla. Uviděla zastavovat známé auto a v hrudi jí vypukla panika. Její jemné oči zahořely, když se zamračila na Sydney. "Udělalas to schválně, že? Naplánovala jsi to!"

V očích Sydney se zalesklo falešné ublížení. "Penelope, o čem to mluvíš? Byla jsem zrovna nahoře a připravovala dárek pro Cala. Proč z toho viníš mě?"

V tu chvíli vstoupil komorník rodiny Hamptonových, George Baker, a našel naprostý chaos. Jeho pohled přelétl přes zničenou vilu a zastavil se na Penelope. "Slečno Penelope, paní Hamptonová mě požádala, abych vám vyřídil zprávu. Vzhledem k tomu, že vaše výchova zjevně selhala, bude vás muset potrestat."

Penelope se pootevřely rty. "Cože?"

George zdvořile pokynul. "Kleknete si prosím na nádvoří. Tři hodiny."

"Georgi–" začala Sydney, ale on ji zastavil mírným úsměvem.

"Slečno Sydney, není třeba se jí zastávat," řekl. "Prošla jste si během pohřbu už tak dost. Prosím, dbejte o své zdraví."

Sydney se ve skutečnosti chtěla zeptat, jestli se už Dorothy natolik zotavila, aby mohly ve vhodnější dobu probrat rozvod. V domácnosti Hamptonových platilo, že bez ohledu na to, jakou moc měl Caleb ve firmě, rodinné záležitosti vždy ovládala Dorothy.

Navzdory své neochotě si Penelope klekla do mrazivého sněhu.

‚Dobře jí tak,‘ pomyslela si Sydney. Nevěnovala jí už ani jediný pohled a zamířila nahoru.

Nancy zaváhala. "Slečno Wilsonová, a co ten obraz?"

"Žádné obavy. Brzy si ho někdo vyzvedne. Po restaurování ho vrátí."

Sydney to nechala na prostém vysvětlení. Samozřejmě by nikdy neprozradila, že obraz visící v domě je falzifikát. Ten pravý už byl v galerii jednoho jejího přítele, nedotčený a dokonale zachovalý.

Největším přáním Benjamina Hamptona bylo, aby jeho umění vidělo co nejvíce lidí. Schovávat ho doma by byla škoda.

"Zlá ženská!" zaječel Timothy, zrovna když Sydney došla ke schodům. "Volal jsem strýčkovi Calebovi! Až přijede domů, jsi mrtvá!"

"Pak tedy budu čekat."

"Rozvede se s tebou! Pak z tebe bude jenom ojetá stará rašple, kterou nikdo nebude chtít!" vřískl Timothy.

Sydney se zasmála. "Tebe on neposlechne."

Caleb a Penelope ji stále potřebovali jako zástěrku.

Jakmile by se rozvedli, muž bydlící pod jednou střechou s manželkou svého zesnulého bratra? Pověst Penelope by byla nenávratně zničena. To by Caleb nikdy nedopustil.

...

Caleb se vrátil rychle. Penelope klečela necelých dvacet minut, když se objevil.

Vystoupil z auta v dlouhém černém kašmírovém kabátě, vysoký a vyrovnaný, vyzařující tichou autoritu. Přispěchal k Penelope, vzal ji do náruče a pospíchal s ní dovnitř. Jemně ji položil na pohovku a začal jí nanášet mast na rudá, zmrzlá kolena. Oči mu jen stěží skrývaly obavy.

"Jsi blázen. Když ti řeknou, ať si klekneš, ty si vážně klekneš?" řekl.

"Ten příkaz vydala babička. Jakou jsem měla na výběr?" Penelope se chytila jeho rukávu, oči měla rudé a hlas se jí třásl. "Cale, můžeš se s ní prosím rozvést? Je děsivá."

Caleb se zamračil. "Myslíš Sydney?"

"Ano." Penelope si kousla do rtu. "Víš, proč Timmy zničil dědečkův obraz? Ona ho k tomu poňoukla."

"Maminka má pravdu!" vyhrkl Timothy, stále ještě uplakaný. "Strýčku Calebe, teta Sydney říkala, že v tom obrazu žije příšera, co žere ruce!"

"To těžko," přerušil ho Caleb a jemně Timothymu zacuchal vlasy. "Timmy, možná ses přeslechl. Teta Sydney má to nejlaskavější srdce z celé rodiny. Říkala ti přece, že už se nezlobí, pamatuješ? Už by tě znovu neděsila. Kromě toho… dědeček ji zbožňoval. Nikdy by jeho obraz nezničila."

Ta poslední poznámka byla mířena přímo na Penelope.

Ohromeně na něj zírala.

"Chceš říct, že jsme si to s Timmym vymysleli, abychom to na ni hodili?" Hlas jí přeskočil. "Calebe! Ty ses změnil!"

To obvinění v něm něco zažehlo, ale když se střetl s jejím zklamaným pohledem, spolkl svůj hněv. "Penny, nezměnil jsem se. Takhle jsem se choval vždycky."

Penelope jeho pohled opětovala. "Tak mi řekni, můžeš na to přísahat? Přísaháš, že jsi k Sydney nikdy nic necítil? Že ses jí nikdy nedotkl, ani jednou?"

Caleb vždy věřil v to, že k ní musí být upřímný. Teď se mu ale tváří v tvář téhle otázce slova zasekla v hrdle. "Nedotkl jsem se jí."

Dlužil Sydney omluvu.

"Nedotkl jsem se jí." Sydney zaslechla tato slova přesně ve chvíli, kdy scházela dolů. Jednou rukou se držela za bedra, v druhé nesla dárkovou krabičku. Vyslovil to bez zaváhání, bez nejmenšího náznaku viny.

Hořce se usmála a přistoupila blíž. "Cale, paní Sterlingová se ptala, jestli máš zítra večer čas na banket rodiny Sterlingových."

Eloise Doakesová, známá také jako paní Sterlingová, byla stará přítelkyně Sydneyiných rodičů. Po jejich nehodě se Sydney ujala. Pro vnější svět už byla Sydney napůl Sterlingová. A i když se vdala do rodiny Hamptonových, obchodní vazby mezi oběma rodinami zůstaly silné.

Když ji Caleb uslyšel, možná stále ještě z pocitu viny, okamžitě souhlasil. "Jasně. Zítra večer tě vyzvednu. Půjdeme spolu."

"Dobře." Sydney pohlédla na krabičku ve svých rukou a pak na matku se synem po jeho boku. Neřekla už nic dalšího a otočila se k odchodu.

Tiffany dnes vyhrála důležitý případ a chtěla vzít Sydney nakupovat. Když ale zjistila, že si Sydney zranila nohu, změnily plány a šly místo toho na večeři.

"Syd," zavolal náhle Caleb, téměř reflexivně. "Co je v té krabičce?"

Sydney se ohlédla a zahoupala dárkem v ruce. "Dárek."

"Dárek? Kdo má narozeniny?"

"Bylo to k našemu třetímu výročí svatby. Chtěla jsem ti to dát."

"Syd, to je mi líto…"

Střetla se s jeho pohledem se svým obvyklým čistým, vyrovnaným výrazem a podala mu krabičku. "To je v pořádku. Měl jsi moc práce. Je naprosto pochopitelné, že jsi zapomněl."

Sladce se usmála. "Každopádně za pár týdnů máš narozeniny. Můžeš to brát jako předčasný dárek. Všechno nejlepší předem, Cale."

‚A šťastný rozvod mně,‘ dodala v duchu.