Nenáviděl ty hodinky, když mu je dala, a rozbil je o podlahu. Elisa pak kousek po kousku slepila úlomky lepidlem.
Přestože byly hodinky porouchané, Elisa se stále nemohla přimět k tomu, aby je vyhodila.
Vtom si Gareth najednou uvědomil, že ho někdo sleduje, a otočil se na Elisu, která si ho lhostejně prohlížela. Odfrkl si a hodil hodinky na toaletní stolek.
„Jak se opovažuješ tady vystavovat nějaký krám? Je snad moje vila vetešnictví?“
Elise zacukalo v koutku úst. „Tak je vyhoď.“ Po těch slovech kolem něj prošla a začala hledat svůj náhrdelník.
Garethovy zorničky se zúžily.
Tenkrát jí na těch hodinkách tolik záleželo. Teď mi řekne, ať je prostě vyhodím, jako by o nic nešlo.
Ano, změnila se!
Proč by se jinak scházela s jiným mužem a vypadala tak šťastně, když si s ním povídala?
Na čele mu vyvstaly žíly a jeho výraz ještě více ztemněl. „Eliso! Našla sis jiného chlapa? Proto jsi tak rychle souhlasila s rozvodem?“
Elisa se zasmála. „Když chceš, můžeš si to tak brát.“
Po těch slovech zamířila přímo k toaletnímu stolku a vytáhla ze zásuvky krabičku s náhrdelníkem. Přestože stáli blízko sebe, Elisa ho neobdařila jediným pohledem, otočila se a chtěla odejít.
Gareth zbledl ve tváři a popadl ji za zápěstí. „Myslíš si, že můžeš přicházet a odcházet, kdy se ti zachce?“
Elisa se nemohla vyprostit a zmateně se na něj podívala. „Co chceš?“
S ním není rozumná řeč! Nikdy jsem neviděla, že by měl tak nevyzpytatelnou náladu.
Když viděl její váhání, Gareth ji pevně stiskl za ruku a vážně pronesl: „Babička tě chce vidět, takže dnes večer pojedeš se mnou na Wickamovo panství!“
Elisa se zamračila a ohromeně na něj zírala. „Je s tebou něco v nepořádku? Neměl bys k ní vzít spíš Lindu?“
Garethův výraz po jejích drsných slovech ještě víc ztemněl. „Právě jsem ti to řekl. Babička chce vidět tebe! Proč bych se jinak obtěžoval a trávil s tebou čas o samotě?“
Elisa si odfrkla. „Když mě babička chtěla vidět v minulosti, vždycky sis našel tisíc výmluv, abys mi v tom zabránil. Proč teď najednou trváš na tom, abych šla?“
Gareth se posměšně ušklíbl. „Eliso, babičce na tobě tolik záleží. Zapomněla jsi na ni po našem rozvodu?“
Elisa semkla rty. Babička byla jediným člověkem z rodiny Wickamových, kdo se k ní choval laskavě a záleželo mu na ní. Věděla, že Gareth Elisu nemiluje, a tak ji litovala a snažila se jí to vynahradit.
Navíc, díky některým věcem, které babička udělala, si Elisa připadala jako její vlastní biologická vnučka. Proto Elisa nikdy nedokázala snést pomyšlení, že by její prosbu odmítla.
„Dříve sis o babičku neustále dělala starosti, a teď bys ji nejradši ignorovala. Eliso, jak to, že jsem si nikdy nevšiml, jak jsi sobecká? Opustíš ji teď, když už ti je k ničemu?“
„Takhle já se nechovám!“ střelila po něm Elisa zlostným pohledem.
Gareth se ušklíbl. „Tak se s ní jdi vidět.“
Elisa nasedla do auta se smíšenými pocity. Moje zpackané manželství dělalo babičce vždycky starosti.
Kdybych tak netrvala na tom, že se provdám…
Elisa s Garethem brzy dorazili na Wickamovo panství.
Sotva vešli, ozval se z pohovky nadšený hlas. „Moje milá vnučko je tady! Eliso, pojď a posaď se vedle mě! Už tak dlouho jsem tě chtěla vidět. A teď jsi konečně tady!“
Elisiny řasy se lehce zachvěly. Nedokázala skrýt složité emoce ve svých očích a přinutila se k úsměvu. „Babičko, je mi to líto. Za celou tu dobu...“
Julia Smithová ji však přerušila laskavým pohlazením po ruce. Zněla něžně, když pronesla: „Nemusíš nic vysvětlovat. Znám potíže, kterým čelíš.“
Elisa překvapeně pohlédla na Julii a nesměle se zeptala: „Vy... Vy víte všechno?“
Ale jestli babička ví o našem rozvodu, nebude se mnou přece mluvit tímto tónem...
Dokonce i Gareth působil zmateně, když se na Julii podíval.
Julia střelila po Garethovi rozzuřeným pohledem, než se se soucitem obrátila zpět k Elise. „Ano, vím všechno. Tenhle spratek je pěknej darebák. Vybrala jsem mu dobrou manželku. A on tě přitom bere jako samozřejmost!“