Elisa se na Julii podívala s užaslým výrazem. Babička to vážně ví?

Julia přitáhla Elisu, aby se posadila vedle ní, a vážně řekla. "Neboj se! Jestli se na noc zase nevrátí domů, potrestám ho za tebe a zlámu mu nohy!"

Elisiny řasy se lehce zachvěly. Ukázalo se, že babička ví jen o utrpení, kterým jsem si prošla. O rozvodu ještě neví.

Julia si všimla Garethova zachmuřeného výrazu a vyhubovala mu: "Co je to za pohled? Proč? Jsi naštvaný, protože jsem tě požádala, abys sem přivedl svou ženu na večeři?"

Gareth ovládl svůj výraz a otočil se k Julii. "To bych se neodvážil."

"Hmph! Je vůbec něco, čeho by ses neodvážil? Už nejsi tak mladý! Kdy mi dáte vnouče? Copak nevíš, že je tvou povinností zachovat rod?"

Když se Julia postavila, Elisa k ní přispěchala, aby ji podepřela.

Gareth se zamračil a pohlédl na Elisu.

Služebnictvo si mezitím všimlo, že se Gareth vrátil, a brzy dokončilo prostírání stolu k večeři.

Julia tedy táhla Elisu k jídelnímu stolu. "Pojďte! Jdeme večeřet! Jestli mu zdejší jídlo nechutná, ať táhne a už se nevrací!"

Garethův výraz se ještě více zachmuřil. Nic neřekl, ale posadil se před nimi.

Julia velkoryse naložila na Elisin talíř hromadu jídla. Vypadalo to, jako by Elisa byla její vlastní vnučka a Gareth přiženěný vnuk.

Elisa uvolněně jedla a povídala si s Julií.

Gareth se na svém konci stolu zdál být opuštěný. Položil vidličku, otočil se k Julii a zeptal se: "Babičko, proč jsi mě najednou požádala... Požádala nás, abychom sem přišli na večeři?"

"Víš vůbec, jak dlouho jsi mě tu nenavštívil?" Julia pohlédla na Garetha a ještě víc se rozzuřila, když viděla, že o ni Gareth nejeví zájem. "Je tak těžké strávit se mnou nějaký čas? Tvůj dědeček často cestuje za obchodem a nechává mě tu samotnou. Jak se můžeš ptát na takovou věc?"

Gareth na to neměl co říct.

Pokračoval v jídle a nic neříkal.

Na druhou stranu byla Julia ještě rozrušenější a bouchla rukou do stolu. "Ať se děje, co se děje, Elisa je tvá žena a měl by sis jí vážit. Proč pořád jezdíš do nemocnice a trávíš čas s tou prohnanou ženskou? Copak jsi rodinu Wickamových neztrapnil už dost?"

Garethův výraz se zachmuřil. "Babičko, Linda mi zachránila život."

"Zachránila ti život? Každý vidí, že tě jen podvádí!"

Gareth se zamračil a zlostně se na Elisu podíval.

Elisa se na něj podívala a posměšně se usmála. Věděla, že si myslí, že na něj žalovala.

Dřív bych se bála, že to Gareth špatně pochopí, ale teď... Hah!

Koho zajímá, že to špatně pochopí?

Ztratila bych snad něco?

"Přestaň na ni tak zírat! Elisa mi nic neřekla! Myslíš si, že si toho nevšimnu? Jezdil jsi do nemocnice každý den a ani ses neobtěžoval jet domů!"

Gareth stáhl rty a mlčel.

Večeře se skládala převážně z toho, že Julia Garetha kárála. Julia si nebrala servítky a neměla s ním žádné slitování.

Elisa cítila zadostiučinění, když poslouchala, jak Garetha někdo kárá. Dokonce to působilo, jako by někdo pomstil tu potupu, kterou předtím trpěla.

Po další chvíli povídání s Julií se Elisa a Gareth konečně vydali z panství.

Elisa však byla v dilematu.

Julia stále nevěděla, že se rozvedli. Navíc se pořád chovali jako pár a sdíleli jedno auto.

Přesto už Elisa nechtěla mít s Garethem nic společného. Už cestou na panství vřela frustrací.

Na druhou stranu Gareth stál bez hnutí s otráveným výrazem. Julii to ale nezajímalo a vyhubovala mu: "Proč své ženě neotevřeš dveře? Spratku, kde jsou tvé gentlemanské způsoby?"