Ella

Zbývají tři dny.

Opakuji si ta slova pro sebe, když kráčím po ulici, stále zaujatá svým možným těhotenstvím, i když se zrovna chystám postavit se za svou sestru. V jistém smyslu je to obranný mechanismus: chystám se prosit Dominica Sinclaira, aby zachránil Coře práci, a potřebuji nějakou uklidňující myšlenku, která mi pomůže to zvládnout.

Jeho ochranka si mě všimne jako první a vidím, jak se jim pohybují rty, zatímco mě sledují, jak se blížím; nepochybně ho upozorňují na mou přítomnost. Nervózně k Dominicovi přistoupím zezadu a už po sté přemýšlím, jestli to není chyba. Kdo jsem já, abych žádala o laskavost jednoho z nejmocnějších mužů na planetě? Otřesu se a poručím tomu malému hlásku vzadu v hlavě, aby sklapl – dělám to pro Coru. Možná nedokážu být odvážná kvůli sobě, ale kvůli ní ano.

„Pane Sinclair?“ zeptám se váhavě a cítím, jak mi srdce divoce buší do žeber.

Otočí se a upře na mě svůj velitelský pohled. „Ano?“

„Jsem Ella Reina, dělám chůvu Jakovi a Millie Gravesovým,“ začnu a koušu se u toho do spodního rtu.

Jeho tmavé oči spočinou na mých ústech a já se najednou cítím jako vyděšený králík před hladovým vlkem. „Vím, kdo jste, Ello.“ Zvuk mého jména z jeho rtů mi pošle mráz po zádech. Vyslovuje ty známé slabiky tak cíleně, jako by pro něj měly skutečný význam.

„Oh… no, nechci být drzá, ale přátelím se s doktorkou Corou Danielsovou…“ Jakmile vyslovím její jméno, jeho výraz se uzavře a v očích mu probleskne jakási neidentifikovatelná emoce.

„Řekla mi, že má v práci problémy, a já vím, že jste jedním z dárců banky,“ improvizuji. „Nevím, z čeho je Cora obviněna, ale jsem si jistá, že je nevinná. Bere svou práci neuvěřitelně vážně a nikdy by neudělala nic, čím by riskovala svou kariéru.“

„A co očekáváte, že s tím udělám?“ zeptá se Dominic zlověstně. Poznávám na něm, že mé chabé bource nevěří. Řeč jeho těla se naprosto změnila a já cítím, jak ve vzduchu kolem nás vibruje jeho narůstající hněv.

„Jen jsem si myslela… doufala jsem, že pokud tam máte nějaký vliv, mohl byste se za ni přimluvit,“ dokončím a cítím, jak se mi do tváří hrne barva. Stydím se za svůj chabý pokus, ale zároveň nevím, jak jinak si s tak delikátním tématem poradit. To poslední, co chci, je dostat Coru do ještě větších potíží než předtím.

Když mě Dominic pozoruje, na čelisti mu zacuká sval, a hlásek vzadu v hlavě mě nabádá, abych utekla. „Z toho, co jsem slyšel, udělala vaše přítelkyně velmi vážnou chybu a následky byly více než adekvátní. To nejlepší, co teď může udělat, je přijmout zodpovědnost za své chyby, ne posílat vás, abyste za ni odvedla špinavou práci.“

„Já – ona neposlala, ani neví, že tu jsem! Přísahám,“ žadoním.

„Řekl jsem k této záležitosti vše, co jsem chtěl,“ prohlásí Dominic, odvrátí se ode mě a zamíří do svého domu. Dveře se za ním s prásknutím zavřou a já zůstanu napospas jeho ochrance.

„Musíte hned odejít, slečno,“ oznámí mi ostře jeden z mužů.

„Nemůžu,“ zanaříkám. „On to musí pochopit, ona ztratí úplně všechno!“

„Znovu vás žádat nebudeme,“ zavrčí druhý strážce a z jeho slov jasně čiší hrozba.

„Prosím, ona je nevinná,“ žadoním. „Musíte–“ Než stihnu říct cokoli dalšího, muži mě chytí za paže a začnou mě vyvádět z pozemku. V naprostém zoufalství se zapřu patami a usoudím, že moje důstojnost stojí za celou Cořinu budoucnost. „Zapřísahám vás, kdybych mohla s panem Sinclairem jen mluvit.“

„Už jste s ním mluvila,“ zabručí první strážce. „A upřímně řečeno, máte štěstí, že k vám byl tak velkorysý, jak byl. Vaše přítelkyně vám zjevně řekla věci, které neměla.“

Než se naděju, vyhodí mě z pozemku na chodník takovou silou, že ztratím rovnováhu a svalím se na zem, zatímco mi do očí vyhrknou slzy. Železné brány se za mnou s bouchnutím zavřou a mně nezbývá nic jiného než se odplížit, než ze sebe udělám ještě většího blázna.

Samozřejmě to byl jen začátek mého neštěstí. Když jsem druhý den dorazila do práce, zjistila jsem, že mé klíče už nepasují do zámků u předních dveří. Zmateně jsem zaklepala a o pár minut později se dveře otevřely a v nich stála rozzuřená matka Jaka a Millie.

„Nefungují mi klíče,“ řeknu jí a přemýšlím, proč se na mě tak zuřivě mračí.

„To ani nemají,“ odpoví chladně. „Od včerejšího odpoledne už vaše služby nejsou potřeba.“

„Já… vy mě vyhazujete?“ vypísknu, protože nevěřím vlastním uším. „Proč?“

„Měli jsme telefonát od sousedů,“ vysvětluje povýšeně. „Prý jste nechala Jaka vběhnout onehdy na silnici, kde ho málem srazilo auto! A pak vás včera viděli, jak ze sebe děláte blázna u domu Dominica Sinclaira – prý vás jeho ochranka musela odtáhnout z pozemku jako nějakou obyčejnou kriminálnici.“

„To není fér, tak to nebylo!“ prosím. „Jake hodil hračku do silnice a běžel za ní, já ho nenechala, a to, co se stalo s panem Sinclairem, bylo nedorozumění.“

„Nechci to slyšet,“ zasyčí. „A teď odejděte, než zavolám policii.“

„Prosím, nemůžu se aspoň rozloučit s dětmi?“ požádám s nadějí, že mi dopřeje alespoň tuto jedinou laskavost.

„Vytáčím číslo,“ oznámí mi prostě a vytáhne z kapsy mobil.

„Ne!“ zvednu prosebně ruce. „To je v pořádku, už jdu.“

Podruhé tento týden se přistihnu, jak s pocitem hanby a slzami tekoucími po tvářích ustupuji touhle opulentní čtvrtí. Co mě bolí ještě víc než ztráta práce, je to, že jsem Jakovi a Millie nestihla tu situaci vysvětlit, nebo je alespoň naposledy vidět. Jsem si jistá, že jim jejich matka o mně napovídá hrozné věci, navzdory tomu, že jsem je poslední dva roky s láskou vychovávala.

Vím, že za to může Dominic Sinclair. Té historce mé bývalé šéfky o sousedech nevěřím ani na vteřinu. Zjevně mě chtěl potrestat, stejně jako nechává potrestat Coru. Zaplaví mě vlna zuřivosti a najednou si přeju, abych mohla potrestat i já jeho. Není mi podobné být takhle pomstychtivá, ale právě teď mám opravdu pocit, že se mi hroutí celý život, a to částečně jeho vinou.

Všechny své peníze jsem utratila za inseminaci a bez práce nemám skoro nic. Z čeho teď vůbec zaplatím to dítě? A zaručeně nedostanu dobrou referenci od matky Jaka a Millie.

Jako by to už tak nebylo dost zlé, když se vrátím domů, najdu ve schránce stoh účtů a polovinu odesílatelů ani neznám. Otevírám je jeden po druhém a cítím, jak každou minutou roste mé zmatení a nedůvěra.

Když se podívám na obchody v rozpisu položek, mé podezření roste: všechno jsou to Mikeova oblíbená místa. Je možné, že mi to udělal za zády? Že přede mnou měsíce… nebo roky skrýval účty? Vím, že to zapře, když na něj uhodím, což mi nechává jen jedinou možnost.

Musím zavolat Kate. Moje bývalá nejlepší kamarádka mě možná naprosto zradila svým poměrem, ale jestli někdo ví, co Mike vyváděl, je to ona.