Ella

Ruce se mi třesou, když vytáčím Kateino číslo. Byla jsem vůbec někdy takhle naštvaná? Jestli ano, určitě si na to teď nedokážu vzpomenout.

„Prosím?“ odpoví Kate téměř okamžitě přeslazeným tónem, ze kterého přímo křičí faleš.

„Kate?“ vyhrknu narovinu. „Jsi teď s Mikem?“

Na druhém konci linky nastane tíživá odmlka, než chabě odpoví: „Cože? Jasně že ne.“

„Nech toho, Kate, vážně si myslíš, že nevím o těch vašich sračkách?“ uhodím na ni. „Nejsem úplná idiotka.“

„Ello, poslouchej–“ začne a očividně se připravuje naservírovat mi nějakou výmluvu.

„Ne, ten váš románek už mě vůbec nezajímá – ale potřebuju s ním okamžitě mluvit,“ prohlásím zuřivě.

Následuje další pauza a pak Katein hlas ztratí svůj nevinný tón. „Nezajímá tě to?“ zopakuje a zní upřímně šokovaně. „Víš, že už jsem těhotná?“

Na tenhle konkrétní kousek novinky jsem nebyla připravená. Zatáhnu ruce v pěst a jsem tak naštvaná, že bych ten telefon ve svém pevném sevření snad mohla i rozbít. „A co, to si jako myslíš, že je to nějaký druh vítězství?“ utrhnu se.

„Ví, že jsi těhotná?“ zeptám se ostře. „Protože muž, který se natolik bojí zodpovědnosti, že mě léta trávil, je pravděpodobně ochotný to udělat komukoli.“

„Teda, ne, ale on mě miluje, on by nikdy–“ pokusí se to vysvětlit.

„Mě kdysi miloval taky,“ skočím jí do řeči. „Aspoň to říkal. Je úžasné, jak okouzlující dokáže být vzhledem k tomu, jaký je to ve skutečnosti hajzl. Z čeho si myslíš, že bude živit tebe a tvé dítě? Vždyť ani nemá práci.“

„Samozřejmě že má!“ ohradí se. „Jen ti to neřekl, protože nechtěl, abys z něj sedřela kůži. Je burzovní makléř.“

„Ach, Kate,“ povzdechnu si, „chudinko, důvěřivá a hloupá Kate. On je stejný burzovní makléř jako já kouzelnice.“

„Nemluv se mnou takhle! Má peníze a neustále mě jimi zahrnuje!“ trvá si na svém.

„Z podvodných kreditních karet, které si pořídil na moje jméno!“ zakřičím a úplně ztratím nervy.

„Cože?“ vypískne.

„Přesně tak. Právě jsem na to přišla – úplně mě zruinoval. Volám policii, a být tebou, okamžitě bych si zkontrolovala vlastní kreditní hodnocení, protože bych se vsadila, že ty budeš další,“ vyštěknu.

„Ne,“ zopakuje chabě. „Mýlíš se, u mě je to jiné.“

Můj hlas začíná těžknout emocemi, ale nemůžu si pomoct. „A upřímně, mně je vlastně úplně jedno, co s tebou bude, Kate. Ale jestli jsi fakt těhotná, tak si tvoje dítě zaslouží vyrůstat někde jinde než v azylovém domě. Protože přesně tam s tebou Mike skončí.“

Zavěsím dřív, než se rozbrečím, a nedám jí šanci odpovědět. Proč jsem tak dlouho věřila jeho lžím o tom, že si hledá práci? Kousek po kousku mě drtil, celou dobu se tvářil tak mile a já mu to dovolila.

Už nikdy. Rozhodnu se. Už nikdy ze sebe nenechám udělat takového blázna.

Pořád se chci Mikeovi pomstít, ale nejdřív se musím pokusit zachránit to, co z mého života zbylo. Musím jít na policii a zjistit, jestli se tyhle finanční problémy dají vyřešit... Nemůžu mít dítě, když jsem na mizině, a můžu se jen modlit, že mi policie pomůže.

________________________

„Je mi to velice líto, slečno Reinová, ale pokud váš bývalý partner opustil oblast, moc toho s tím nezmůžeme.“ Policista mi tuhle zprávu sdělí asi s takovou jemností, jako by rozdrtil mravence pod podrážkou boty. „Dám vám policejní zprávu, kterou pošlete společnosti vydávající kreditní karty, ale to je ta největší pomoc, jaké se vám od nás dostane.“

Hněv mě naplní až po okraj. Můžu se zaručit, že by k mému případu nikdy nepřistupoval s tak malou ohleduplností a respektem, kdybych nebyla jen chudá chůva. Kdybych byla bohatý muž jako Dominic Sinclair, plazil by se mi u nohou a nabízel, že udělá cokoli, aby moje problémy vyřešil. Vyrazím ze stanice ven, dřív než stihnu ztratit nervy a na toho muže slovně zaútočit, a okamžitě obvolávám kartové společnosti.

Jedna po druhé drtí mé naděje a naprosto jasně mi říkají, že dokud v mém případě nebude zatčen nějaký viník, ponesu odpovědnost za poplatky já.

Když zavěsím poslední hovor, cítím, jak se mi bortí půda pod nohama. Jak to mohlo dojít až sem? Doslova nic nemám. Nikdo mě nezaměstná bez doporučení od mého předchozího zaměstnavatele, což znamená, že nebudu schopná platit nájem ani nakupovat jídlo. Normálně bych se v takové chvíli obrátila na Coru, ale nemůžu ji tím zatěžovat, když je sama na stejné lodi.

Zítra konečně zjistím, jestli jsem nebo nejsem těhotná, a až doteď mi ten zvláštní pocit, který poslední dny zažívám, byl útěchou a zdrojem naděje. Nevím, jak to vysvětlit: je to, jako bych se najednou nějak změnila – ačkoli na sobě nevidím žádné změny, prostě cítím to intenzivní vědomí, že už nejsem stejná žena jako před týdnem.

Myslela jsem si, že je to znamení, že inseminace zafungovala, ale teď se modlím, aby to byla jen moje přebujelá fantazie.

Zpočátku se snažím rozptýlit, zapnu televizi a ztuhnu, když vidím Dominica Sinclaira ve zprávách, jak mluví o všech svých dobročinných iniciativách v komunitě. „Až bude naše práce u konce, dětský domov v Moon Valley se stane místem plným lásky a sounáležitosti, motivovaným najít ten nejlepší domov pro každé dítě v nouzi. Naše iniciativa nezajišťuje pouze to, že stálí obyvatelé domova mají ty nejlepší možné podmínky, ale také průběžné sledování dětí umístěných do adoptivních rodin, abychom měli jistotu, že ve svých nových domovech prospívají.“

Tak tolik k tomu takzvanému filantropovi, pomyslím si hořce. Zavírá oči před životy, které sobecky ničí, a přitom předstírá, že je přítelem utlačovaných. Před týdnem by mě takové vysílání možná dojmulo. Vyrůstala jsem v dětském domově přesně jako je ten, který popisuje, a vím moc dobře, jak hrozné tam mohou být podmínky. Nyní v tom ale nevidím nic jiného než jeho pokrytectví. Cora byla také sirotek, neudělala nic špatného – kde je jeho soucit s ní? Zjevně ho má jen pro televizní kamery. Je to škoda. Působí velmi přesvědčivě... no, ale to Mike také.

Samozřejmě že Mike nikdy nebyl tak hezký jako Dominic Sinclair, a nikdy neměl ani jeho charizma nebo impozantní vystupování. Nevím, jestli jsem někdy potkala někoho, jako je on. I když mi odmítal pomoci, okřikoval mě a nechal mě vyhodit ze dveří, část ze mě byla stále uchvácena jeho okouzlujícími rysy a čistým magnetismem.

Zatřepu hlavou a vypnu televizi. Co to se mnou k sakru je? Ten muž je bezcitný miliardář a já tu pořád sedím a vzdychám nad ním jako nějaká hloupá školačka.

Nakonec jdu spát brzy a snažím se nemyslet na zítřek. Samozřejmě, stejně ležím dlouho do noci bdělá – vím, co to znamená vyrůstat jako sirotek, a nemůžu se smířit s tím, že přivedu dítě na svět jen proto, abych ho odsoudila k takové tristní existenci. Čím víc se můj život rozpadá, tím krutější se stávají mé možnosti.

Pokud jsem těhotná… půjdu na potrat? I když je to to, co jsem si přála celý život!