*Rory*

Stála jsem ve frontě na sekretariátu Akademie Azure Crest, jednou rukou jsem svírala popruh své tašky a druhou si uhlazovala záhyb na košili. Energie ve vzduchu byla elektrizující – studenti vzrušeně štěbetali, personál pobíhal sem a tam a ten nezaměnitelný ruch života, který jsem necítila už roky, mě naprosto pohlcoval.

Byla to moje šance na nový začátek.

Týden života v Xanderově domě byl peklo. Dokonce i ráno po naší svatbě mou přítomnost nevzal vůbec na vědomí. Nenabídl mi postel, sotva na mě promluvil a odmítl se dotknout jídla, které jsem mu připravila. Bylo to jako žít s duchem.

Ale teď, když jsem tu stála, obklopená cizími lidmi a možnostmi, jsem se odvážila doufat, že bych si mohla vybudovat vlastní život.

"Další!" zavolala žena za přepážkou a vytrhla mě z mých myšlenek. Přistoupila jsem blíž a řekla jí své jméno.

Podala mi manilovou obálku. "Tady je váš rozvrh, přidělení na kolej a klíče. Vítejte na Akademii Azure Crest, slečno Steeleová. Jste zařazena do tříd pro alfy a bety, takže se na to připravte."

Usmála jsem se. "Děkuji."

Když jsem vycházela z kanceláře, poprvé za několik dní jsem se zhluboka nadechla. Tohle zvládnu. Mohla bych tu na akademii žít, daleko od tíživého ticha Xanderova domu a dusivých očekávání mého otce. Většina studentů jezdila na víkendy domů, ale já ne. Už jsem se rozhodla – já tu zůstanu.

Kolej jsem našla snadno a zasunula klíč do zámku. Dveře s vrznutím povolily a přivítal mě povědomý hlas.

"To snad ne! Sama velká Aurora Steeleová!!"

"Mono!" vypískla jsem, pustila tašku a vrhla se jí do náruče.

Mona Macyová byla mou nejlepší kamarádkou už od štěněcích let, i když jsme se nevídaly často. Pocházela ze Smaragdové smečky – Xanderovy smečky, zatímco já ze Sněžné smečky, a kvůli otcovým omezením bylo téměř nemožné se setkat.

Přestože to byly sousední smečky, vídala jsem ji jen zřídka.

Když jsem ji teď viděla, s jejími dlouhými černými vlasy spadajícími na záda, s výraznými brýlemi na nose a jejím typickým sebevědomým úsměvem, bylo to jako balzám na mou duši.

"Podívej se na sebe!" řekla a držela mě na délku paží. "Vypadáš úžasně! A panebože, my jsme spolubydlící! Tenhle rok bude naprosto epický!"

Zasmála jsem se a její nakažlivá energie mi zvedla náladu. "Nemůžu tomu uvěřit. My spolu fakt strávíme celý rok!"

Mona mě popadla za ruce a poskočila radostí. "Užijeme si tolik zábavy! Večírky, plížení do města, porušování večerky, randění s hot klukama..."

"Nepředbíhejme," zasmála jsem se. "Musím se chovat slušně. Jsem teď vdaná žena, pamatuješ?"

Její nadšení opadlo, když její oči spočinuly na prstenu na mém prstu. "Jasně. Slyšela jsem o tom."

Odfrkla si a překřížila ruce na hrudi. "Hele, bez urážky, ale proslýchá se, že Xander je z toho manželství dost otrávený. Pořád je zblázněný do tvé sestry."

Cukla jsem sebou při její upřímnosti, ale donutila jsem se pokrčit rameny. "To je v pořádku. Já si to taky zrovna nevybrala."

Mona protočila panenky. "No, to je jasný. Mimochodem, viděla jsem ho předtím s Lilith, a vypadali, že se k sobě docela mají."

Ztuhla jsem. "S Lilith?"

"Jo, s Lilith. Dcerou našeho bety? Myslela jsem, že ji znáš?"

Pomalu jsem přikývla. Lilith byla Edenina nejlepší kamarádka. A i když ke mně byla Eden krutá, Lilith byla vždycky laskavá. Byla jediná z jejich malé skupinky, kdo se ke mně kdy choval tak, že na mně záleží.

Mona odmítavě mávla rukou. "To je fuk. Nemysleme na ně. Tenhle rok je o nás!"

Vynutila jsem si úsměv a začala vybalovat. Ale když jsem vytahovala svetr, najednou mi spadl kámen ze srdce.

"Ach ne," zamumlala jsem.

"Co je?" zeptala se Mona a nakukovala mi přes rameno.

"Zapomněla jsem si léky."

Její tvář zvážněla. "Jaké léky? Jsi nemocná?"

Rychle jsem zavrtěla hlavou. "Ne, to nic není. Nedělej si s tím starosti."

Nevypadala přesvědčeně, ale nechala to plavat.

Rozhodly jsme se vyrazit do jídelny na oběd a cestou si povídaly o hodinách a plánech. Mona byla její obvyklé, drzé já, přitahující pozornost svým výrazným stylem a hlasitou povahou. Mně stačilo jen naslouchat a nechat její energii, aby mě odvedla od mých vlastních myšlenek.

Ale když jsme vešly do jídelny, srdce se mi zastavilo.

Byl tam Xander.

Seděl u stolu s Lilith, oba se k sobě nakláněli a o něčem se bavili. Zatajil se mi dech a sevřel se mi žaludek.

Mona do mě dloubla. "Vidíš? Mají se k sobě."

Přinutila jsem se zhluboka nadechnout. Nečekala jsem, že ho tu uvidím. Nějak jsem se přesvědčila, že ho jeho povinnosti budoucího alfy udrží pryč. Ale samozřejmě, pořád to byl student. Samozřejmě, že tu bude.

Podívala jsem se znovu a říkala si, že to není tak, jak to vypadá. Lilith taková nebyla. Byla laskavá, loajální. Byla to nejlepší kamarádka Eden. Jistě se jen navzájem utěšovali.

Ne že by mě to zajímalo.

Mona musela vycítit mé nepohodlí, protože její tón zjemněl. "Hele. Byla jsem tak zabraná do všeho, že jsem se tě ani nezeptala – jak ti je? Myslím jako, doopravdy? Vím, že Eden byla osina v zadku, ale pořád to byla tvá sestra. Jsi v pořádku?"

Zaváhala jsem, než jsem přikývla. "Bolí to, ale jsem v pořádku. Jen... chci očistit své jméno. Všichni, obzvlášť Xander, si myslí, že jsem ji zabila já."

Mona vyvalila oči. "Cože? Proč?"

Povzdechla jsem si. "Já jsem byla ta, kdo našel její tělo. Vlk z hlídky mě viděl, jak nad ní stojím, a teď všichni předpokládají to nejhorší. Ani nevím, proč jsem té noci do té části lesa šla, ale jsem ráda, že jsem se ničeho nedotkla. Nebyla na mně žádná krev ani žádný důkaz, že bych s tím měla něco společného. Přesto ty klepy..."

"To je hrozné," řekla Mona s hlasem plným soucitu. "To si nezasloužíš."

Pokrčila jsem rameny. "To je v pořádku. Já zjistím, co se doopravdy stalo. S Eden jsme spolu nevycházely, ale zaslouží si spravedlnost."

Mona se najednou usmála. "Epické! První věc na seznamu pro náš prvácký rok – vyřešit záhadu vraždy!"

Protočila jsem panenky, ale její nadšení bylo nakažlivé.

Když jsme stály ve frontě, najednou jsem pocítila slabost. Hlava se mi zatočila a v krku mi vyschlo. Sáhla jsem po pultu, abych se přidržela.

"Jsi v pořádku?" zeptala se Mona a její tón se změnil v ustaraný.

Než jsem stihla odpovědět, vzduchem se rozezněl nový hlas.

"No, jestli to není paní Graysonová. Rád vás poznávám, když jste pro změnu střízlivá." Vzhlédla jsem a uviděla pohledného, okouzlujícího muže, který se na mě zubil. Natáhl ruku. "Já jsem Matt, za pár měsíců budoucí beta Smaragdové smečky."

Zamrkala jsem. "Oh. Ty jsi bratr Lilith."

"A Xanderův nejlepší přítel," dodal a jeho úsměv se rozšířil.

Vzpomněla jsem si. Byl to ten muž, který mi pomohl v můj svatební den a odnesl mě na gauč. Tváře mi zrudly, když jsem se představila.

"Je fajn se s tebou konečně oficiálně seznámit," řekla jsem.

"Podobně. Kdybys něco potřebovala, dej vědět," řekl a s mrknutím odešel.

Mona zvedla obočí. "No, to bylo zajímavé."

Pohlédla jsem na Xandera a přistihla ho, jak na mě zírá se zamračeným výrazem. Pokrčila jsem rameny. "Byl jen milý."

"Milý, aby tě dostal do postele," zavtipkovala a já zalapala po dechu.

"Mono, ne!" přesto jsem se zasmála. "Vždyť se mnou ještě ani..."

Rozšířily se jí oči. "Neříkej mi, že se s tebou ten alfa krasavec ještě nespojil!" vydechla a já jí plácla rukama na pusu.

"Sklapni!"

Viděla jsem jí v očích vířit otázky, ale slabost mě zasáhla znovu, tentokrát silněji. Nohy se mi podlomily a já zavrávorala. Mona mě popadla za paži a vedla mě k nejbližšímu stolu.

"Uhněte!" obořila se na studenty, kteří tam seděli. "Potřebuje si sednout."

Během pár vteřin byl Xander po mém boku. Nevěděla jsem proč ani jak se sem vůbec dostal tak rychle. Ale přišlo mi to zvláštní. Celý týden se na mě ani nepodíval a teď mu na tom záleží?

"Co je s ní?" dožadoval se.

Mona se na něj podívala se svraštěným obočím. "Nevím. Předtím se zmínila něco o nějakých lécích."

Xander mě chytil za zápěstí, jeho dotek byl pevný a horký na mé kůži. V okamžiku, kdy se mě dotkl, se ve mně něco změnilo.

Přítomnost, kterou jsem sotva znala, se probrala a zavyla na znamení poznání. Na hrudi mě zašimralo, mé tělo reagovalo na něco prastarého a živelného.

Zalapala jsem po dechu, když jsem si uvědomila, co to je.

Poslední myšlenka, která mi bleskla hlavou, než mě pohltila temnota, byla jasná a nepopiratelná.

Xander. Můj druh.