Yves šel za Katherine ze dveří. "To se Rachel neomluvíš?" dožadoval se chladným hlasem.

Katherine stála zbitá a vyčerpaná, emocionální zátěž ze zpřetrhání rodinných vazeb a ukončení zasnoubení ji dohnala až na pokraj jejích sil.

Když se zastavila, Yves se ušklíbl. ,Stará dobrá Katherine. Pořád dělá scény, aby si zajistila financování,‘ pomyslel si. ,Teď jsme nuceni dál podporovat její výzkumnou kariéru, abychom si zachovali tvář. Není jako Rachel, která si svou pozici vydobyla skutečnou prací.‘

"Tentokrát jsi zašla příliš daleko," řekl Yves ostře. "Chceš odpuštění? Tak budeš stát venku a čekat, dokud se matka neprobudí. Je to tvá jediná šance."

Když Katherine zůstala potichu, Yves to vzal jako lítost smíšenou s hrdostí. Uchýlil se ke své obvyklé metodě – ostrým slovům následovaným lákavou nabídkou.

"Dej tenhle průšvih do pořádku pro dobro rodiny a já tě vezmu do bistra Starlight – jen my dva," prohlásil.

Takový slib dříve fungoval jako kouzlo, dovedl Katherine ke vděčným slzám a k okamžité poslušnosti.

Byl přesvědčený, že ho vidí jako svého zachránce za to, že do téhle katastrofy zasáhl, a plně očekával její vděk.

Právě proto ucítil povědomou vlnu zadostiučinění, když se k němu konečně otočila čelem, ačkoli se pod ní skrývalo zvláštní, nečekané zklamání.

,Možná by si získala můj respekt, kdyby někdy projevila odvahu odejít nadobro,‘ přemítal. ,Ale jelikož je konečně připravená chovat se slušně, asi mohu ukázat velikost a dát jí ještě jednu šanci.‘

Pro Yvese bylo řešení jednoduché. Tisková konference vyřeší všechno. Katherine nabídne veřejnou omluvu, Rachel jí udělí noblesní odpuštění a celý skandál se přetvoří do dojemného příběhu o usmíření, zachrání reputaci rodiny a získá sympatie veřejnosti.

"Vždycky jsem tě nejvíc rozmazloval právě já, a i teď jsem si pro tebe přišel, abych tě odvedl domů. Už žádné takovéhle nesmysly," řekl Yves rázně.

Ta slova zapůsobila jako fyzická rána, která Katherinina hruď roztrhla vedví.

,Tohle on nazývá rozmazlováním?‘ pomyslela si Katherine hořce. ,Ty laciné cetky, co mi hodil, kdykoli jsem mluvila o odchodu? Pár sponek do vlasů, plyšák a brož – všechno dohromady to nemělo hodnotu ani dvaceti dolarů.‘

Dřív věřila, že na úmyslu záleží víc než na ceně. Teď chápala, jak hluboce se mýlila.

"Ty..." Yvesova slova mu uvázla v hrdle, když se jeho oči konečně setkaly s jejími.

Ten pohled mu sebral dech – Katherine tam stála bledá a krvácející, čerstvé rány barvily její bílé šaty šokující karmínovou barvou.

Zíral naprosto nevěřícně, šokován tím, že by riskovala svůj život jen proto, aby udržela tuhle komedii.

Jeho další jasnou myšlenkou bylo, že její současný stav činí jakékoli veřejné vystoupení před novináři naprosto nemožným.

"Nosíš masku starosti, zatímco za mými zády kuješ plány," pronesla Katherine se zlomeným smíchem a očima plnýma zoufalství. "Všechno, na čem ti záleží, je záchrana pověsti rodiny Jensenových. Není to tak?

"Domov by měl být bezpečným přístavem, ale ten můj se stal pastí."

Yves pocítil při jejích slovech bodnutí viny, ale stál si za svým. "Jen nechci vidět, jak dál děláš chyby," trval na svém.

Katherine si tiše povzdechla. "Vždycky tomu říkáš péče, ale působí to jako ovládání."

Už se nenechá oklamat jeho přetvářkou.

"Snaž se popelnici přikrášlit, jak chceš, ale pořád to bude jen nádoba na odpadky. Pane Jensene, nikdy jsem se nevyrovnala s žádnou tou bolestí z minulosti," řekla hlasem, který byl klidný, ale těžký zraněním.

"Tak si to divadlo ušetřete. Zkuste mě ještě jednou zastavit a já nebudu váhat pošpinit pověst rodiny Jensenových." Aniž by se jedinkrát ohlédla, otočila se a odešla.

Trvalo chvíli, než Yves plně pochopil, co se právě stalo. Nemohl uvěřit, že skutečně odešla.

Přehnala se jím vlna zuřivého popírání. Udeřil pěstí do zdi, přesvědčený, že jeho vlastní dřívější shovívavost vedla k tomu, že zapomněla, jaké je její skutečné místo v rodině.

Brzy se uklidnil a uvědomil si, že Katherine se mu odvážila oponovat jen proto, že k ní byl vždycky měkký.

,Jen počkej,‘ pomyslel si chladně. ,Do tří hodin bude zpátky v sídle Jensenových a bude prosit o odpuštění.‘

Vzpomněl si, jak Rachel vždycky Katherine obhajovala, a rychle poslal zprávu do rodinné skupiny: [Až sem tentokrát přijde prosit o milost, nikdo k ní nebude měkký. Musí se poučit.]

Katherine v tom rodinném chatu nebyla, takže o tom nevěděla. Ne že by na tom pro ni vůbec záleželo.

Vzala si taxík zpátky do skromného bytu, který si pronajala před dvěma lety ze svého stipendia. Po rychlé sprše a základním ošetření se svalila do postele a usnula.

Druhý den ráno se probudila z čistého instinktu.

Pohlédla na hodiny a uviděla, že je 5:30 ráno – přesně ten čas, kdy se budívala, aby Rachel připravila bylinné tonikum.

Uvědomila si, že její biologické hodiny se ještě nepřizpůsobily, dokonce ani po odchodu od Jensenových. S tichým, hořkým uchechtnutím se otočila a znovu usnula.

Zbývalo jen patnáct dní, a tak se její pozornost soustředila výhradně na dokončení výzkumného projektu, který měla před sebou – na ničem jiném teď nezáleželo.

*****

"Kde je moje bylinné tonikum?" zeptala se Rachel, když si všimla, že na snídaňovém stole chybí.

Včerejší oslava skončila katastrofou. Aby Evelyn zabránila tomu, že bude označena za zlou adoptivní matku, dramaticky předstírala mdloby.

Frank těžce zaplatil za to, aby zajistil všechny mediální záznamy, a každému hostu poslal štědré dary. Skandál udržel pod pokličkou, ale za ohromnou cenu.

Rozzuřený Frank prohlásil, že pokud by se Katherine někdy vrátila, bude stát u brány až do rána, než ji pustí dovnitř.

Byli si jistí, že se připlazí zpátky. Pro ně to nebylo nic víc než jen její plán, jak na rodinu vyvinout nátlak, a věřili, že nemá kam jinam jít.

Yves plně očekával, že uvidí Katherine jako obvykle připravovat bylinné tonikum. Takže když ráno nenašel nic připraveného, zamračil se a s výsměchem se zeptal: "To si to stání venku užívala tak moc, že zapomněla na své povinnosti?"

Kývl na hospodyni Wendy. "Wendy, Rachel pořád potřebuje své bylinné tonikum. Běž pro Katherine a přiveď ji zpátky dovnitř."

Uklidňujícím gestem poplácal Rachel po rameni a dodal: "Nedělej si s tím starosti. Prostě sněz svou snídani. Nechám Katherine připravit to tonikum a později ti ho přinese."

Rachel se tvářila ustaraně. "Ale pak přijde Katherine pozdě."

"Za celý rok nevyhrála jedinou cenu," řekl Yves odmítavě. "Ty jsi ta, která neustále vyhrává a má přízeň mentora.

"Mentor se s tebou dnes schází kvůli tvé práci. Měla bys jít dříve, abys udělala dobrý dojem."

Taková šance přicházela jen jednou za rok. Pokud by se o Rachel jejich mentor zajímal, otevřelo by jí to dveře, o kterých se jí ani nesnilo.

"Dobře," řekla Rachel jemně. "Yvesi, až se Katherine vrátí, řekni jí prosím, že mě to mrzí. Nechci, aby se na mě zlobila."

Yves cítil, jak mu při jejím sladkém, prosebném pohledu taje srdce.

,Takhle má vypadat sestra, milá a chápavá. Ne jako Katherine, která se zjevně potřebuje naučit způsobům,‘ pomyslel si.

Rachel úmyslně vyklouzla zadními dveřmi, nechtěla na Katherine narazit.

Při pomyšlení na to, kolik toho asi Katherine ví, se jí nervozitou sevřel žaludek.

,Nemůže vědět o tom nájemném vrahovi,‘ usuzovala v duchu Rachel. ,Kdyby věděla, včera večer by mě konfrontovala. Ale nechat ji naživu je příliš riskantní. Musí být navždy umlčena.‘