V okamžiku, kdy Rachel odešla, přispěchala Wendy v panice zpět. "Pane Jensene, něco se děje."

Yves si poškrábal ucho a jeho netrpělivost byla zjevná. "Co se děje, Wendy? Zkuste se uklidnit."

Wendy, stále popadající dech ve dveřích, vysvětlila: "Slečna Jensenová u vchodu není."

Yves se ušklíbl. "Takže zase přelezla zeď. Půjdu ji přivést z jejího pokoje."

Aniž by vrhl další pohled na zmatenou hospodyni, otočil se a zamířil nahoru.

Bez zaklepání Yves rozrazil dveře a vstoupil do Katherinina pokoje.

Místnost byla tichá a klidná. Postel byla úhledně ustlaná, záclony se pohupovaly v ranním vánku. Zarámovaná rodinná fotografie spadla ze stolu a nyní ležela na podlaze, sklo na přední straně bylo rozbité.

Ve Yvesově hrudi se usadil náhlý neklid. Došel ke skříni a otevřel ji, uvnitř našel jen tři jednoduché kusy oblečení.

V tu chvíli mu to došlo – tohle bylo to jediné oblečení, ve kterém kdy Katherine viděl, jen si v zimě přidala kabát nebo v létě šla bez něj.

Zdálo se, že si nikdy nekoupila žádné nové oblečení ani nedostávala od rodičů žádné kapesné.

Náhle mu zavibroval telefon a na obrazovce se rozsvítilo jméno Rachel.

"Yvesi," zašeptala, "není Katherine doma?" Její hlas byl tlumený, jako by se bála, že ji někdo uslyší.

"Copak?" zeptal se Yves po chvíli ticha.

"Právě jsem viděla Katherine odcházet z hotelu s nějakým mužem," řekla a její hlas byl sevřený obavami. "Bojím se, že se ji někdo snaží podvést."

Yvesovy oči zledovatěly. "Kde je?"

,Vážně jsem si myslel, že jí konečně narostla páteř a má dost odvahy na to, aby odešla nadobro,‘ uvědomil si s odporem. ,Ale zdá se, že si jen našla nového sponzora, na kterého by se mohla pověsit. Opravdu tolik zoufale touží po postavení, že by zašla až sem?‘

V návalu vzteku vyrazil ven a jeho pata rozdrtila rodinnou fotografii na zemi.

Sklo prasklo do pavučiny prasklin.

*****

Se svým pohledným vzhledem a aurou kultivovaného bohatství přistoupil Jeremy Lewis ke Katherine před hotelem. "Doktorka tvých kvalit musí vědět, že ten pacient transplantaci nepotřebuje," řekl.

Ušklíbla se, když si vzpomněla na rozhovor, který zaslechla. "Lidé věří konvenční medicíně," vysvětlila. "A v jejich očích je to chirurgie."

Jeremy se na ni podíval s jasným obdivem. "Pan Hunter si tvůj recept prostudoval. Souhlasí s tím, že ještě jeden měsíc tvé léčby by měl pacienta zcela vyléčit."

Katherine přikývla. To odpovídalo i jejímu vlastnímu hodnocení, ačkoli věděla, že Rachel by její léčbu ve skutečnosti nikdy nedostala.

Po krátké odmlce to Jeremy zkusil znovu. "Doufám, že přehodnotíš nabídku pana Huntera. Všechny tvé letošní publikace jsou utajované. Opravdu si tvého talentu váží."

Katherine si tiše povzdechla. "Je mi líto, Jeremy, ale rozhodla jsem se z Dalinstonu odejít."

Jeremy vypadal překvapeně. "Pokud jde o tvou současnou pozici, mohl bych přes pana Huntera zařídit lepší laboratoř."

Katherine zavrtěla hlavou a zhluboka se nadechla na uklidněnou. "Určitě jsi slyšel o té sáze Jensenovy rodiny se skutečnou a falešnou dědičkou. Už jsem z toho všeho dramatu prostě unavená," vysvětlila.

Jeremy zavrtěl hlavou ve skutečném zklamání. "Jejich chyba. Jensenovi by nepoznali drahokam, ani kdyby jim ležel přímo před nosem."

Katherine se nad jeho dramatičností zasmála. "Nedělej z toho takový definitivní konec. Jsem si jistá, že se naše cesty na nějaké konferenci zase zkříží."

"Katherine," přerušil je zezadu Rachelin hlas.

Katherinin úsměv zmizel, její výraz se změnil na otevřeně odmítavý.

"Takže jsi s ním byla včera v noci," pronesla Rachel s předstíranou starostí. "Nemáš k sobě vůbec žádnou úctu? Truman tě zbožňuje. Představ si, jak z toho bude zdrcený."

Tohle stěží bylo to, jak chtěla Katherine začít svůj den, postavit se té jediné osobě, která jí vždycky zkazila náladu.

Katherine se otočila a její hlas byl ledový. "Už nejsem součástí rodiny Jensenových. Jsme teď cizí lidé a můj život s tebou nemá nic společného. Prosím tě, drž se ode mě dál."

Rachelin výraz se změnil na prosebný. "Jen jsem si o tebe dělala starosti, Katherine."

Katherine se hořce zasmála. "Když máš takovou starost, proč mi nedáš svého řidiče a auto? Alespoň bych se pak nemusela každé ráno prodírat přeplněnými autobusy."

I když spolu žily, Katherine musela vždy nejdřív připravit Racheliny bylinné kúry, takže každý den odcházela později než Rachel.

Rodina jí nikdy nezajistila dopravu a nutila ji jít celou míli pěšky, jen aby stihla autobus.

Podle všech pravidel se s Katherine mělo zacházet jako s dědičkou Jensenových, ale měla méně privilegií než personál – dokonce i služebné měly na pochůzky dodávku.

Jen na jedinou vteřinu vypadala Rachel ohromeně. Pak přišly slzy a volně jí stékaly po tvářích.

Udělala nejistý krok zpět a zavrávorala, jako by měla spadnout.

Katherine se chystala promluvit, když kolem ní prošla vysoká postava a vtáhla Rachel do ochranitelského objetí.

"Co se děje, Rachel?" zeptal se Truman a jeho hlas byl jemný, plný starosti. "Točí se ti zase hlava?"

Otočila k němu svou pobledlou tvář s očima zalitýma slzami a pronesla: "Nedělej si o mě starosti, Trumane. Jen jsem nechtěla, aby se Katherine nechala oklamat nějakým cizincem. Prosím, nezlob se na ni. Nebyla to její chyba."

Aniž by se obtěžoval pochopit situaci, Truman si Katherine změřil ledovým pohledem, zatímco jeho oči na moment střelily k Jeremymu. "Nezpůsobila jsi už dost problémů?" vyštěkl. "Omluv se Rachel. Hned."

Včerejší ponížení udělalo z Trumana terč posměchu v jejich společenském kruhu, ale noc přemýšlení přinesla jasnost.

Aby zachránil svou pověst, rozhodl se, že Katherine se bude muset veřejně omluvit. Jeho plánem bylo, že se ukloní před jeho matkou a bude prosit o odpuštění. Teprve pak oznámí své zasnoubení.

To by jim umožnilo přerámovat včerejší fiasko na narozeninové oslavě jako Katherinin zoufalý pokus přinutit ho k manželství.

Nejenže by rodina Garciových získala zpět svou důstojnost, ale Jensenovi by také mohli všechno svést na Katherine a udržet si svou vlastní bez poskvrnky čistou pověst, zatímco by Katherine přesto umožnili zůstat v rodině jako jejich dědička.

Přesvědčil sám sebe, že Katherinino chvilkové ponížení bylo malou cenou za to privilegium připojit se k jeho rodině. Pro něj by se žena jejího původu měla cítit poctěna, že se přivdá do jeho elitního kruhu, i kdyby to vyžadovalo vydržet nějakou tu hanbu.

S tímto plánem na paměti se hned ráno vydal k sídlu Jensenových. Byl právě na cestě, když mu zavolala Rachel s nečekanou zprávou – Katherine spatřili před hotelem.

Pohled na Jeremyho po Katherinině boku v Trumanovi rozdmýchal nečekaný hněv.

"Byl jsem vzhůru celou noc a hledal způsob, jak tě udržet u Jensenových," řekl Truman staženým hlasem. "A tady jsi s jiným mužem. Nemůžu uvěřit, že bys to udělala."

Ačkoli věděl, že Katherinina oddanost vůči němu je absolutní, stejně trval na svém obvinění.

Vždycky se rychle omluvila a on čekal, až se zopakuje známý vzorec – nejprve její omluva, pak její naprosté podvolení se jeho plánu ohledně toho incidentu na večírku.

A přesto si po jejím dnešním chování tajně přísahal, že ji nechá v slzách čekat, než jí udělí odpuštění.

Realita ho ale vzápětí postavila před hotovou věc. Katherinin hlas, chladný a ostrý, prořízl napětí. "Zbláznil ses?" pronesla. "Skončili jsme. Už mi nebudeš rozkazovat."

Truman mohl jen zírat, naprosto ohromený jejím vzdorem.